Článek
Ten názor není mezi českými lékaři ojedinělý. Chirurgické obory medicíny prý nejsou pro ženy vhodné a chirurgii nikdy nebudou dělat na stejně špičkové úrovni jako muži. Za výsostně pánský klub svůj obor ostatně považovala i charismatická postava primáře Sovy z legendárního seriálu Nemocnice na kraji města. Nastupující kolegyni Alžbětě Čeňkové v jednom z úvodních dílů vysvětloval, že nemá dost potřebných vlastností k tomu, aby tuto profesi mohla jako žena vykonávat. „Chirurgie není povolání pro ženy. Nestačí na to fyzicky. A neprojevují dost rozhodnosti. Abych byl maximálně upřímný, nevidím nejmenšího důvodu, pro který byste to povolání zvládla,“ vysvětlil jí.
Nerozhodné kočičky
O mnoho desítek let mluví podobně i skuteční lékaři. Téměř stejnou argumentaci jako jeho fiktivní předchůdce použil kupříkladu známý chirurg Pavel Pafko. „Pro ženy chirurgie není vhodná, chirurg se potřebuje rychle a rázně rozhodovat. A to je něco, co nepatří ke standardní ženské výbavě,“ řekl v roce 2009. A podobně hovořila v roce 2016 i další známá postava tuzemské medicíny. „Tohle není obor pro ženské. V tomhle já nejsem pro politickou korektnost. Já jsem pro zdravý rozum. Ať chci nebo nechci, tak ženská není ta, která by vyhledávala krizové situace a ty tady jsou. Ženská také není tím, kdo by vyhledával náhlá prudká rozhodnutí. A ty tady také jsou,“ uvedl v dokumentárním seriálu Doktoři Vladimír Beneš, přednosta neurochirurgické kliniky vojenské nemocnice v pražských Střešovicích a shodou okolností také muž, který si v pokračování úspěšného seriálu z lékařského prostředí zahrál sám sebe. Ženy podle něj mohou uspět v dětské neurochirurgii nebo v plastické chirurgii, protože „se s tím na rozdíl od mužů vyšívají.“
S podobnými názory se budoucí lékařský setkávají už během studia. „Kočičko, ty chíru nedělej, to je pro mužský“ nebo „Na chirurgické praxi jsem byla prakticky ignorována. Lékaři neměli nejmenší zájem mi cokoli vysvětlit, popsat, natož pak nechat asistovat u operací. Vše, čemu se mým pánským kolegům dostalo,“ uvedly respondentky výzkumu, který před třemi lety uspořádala organizace Mladí lékaři mezi svými kolegy. Ten mapoval to, jak k ženám - lékařkám dnes jejich mužští kolegové přistupují.
Výhoda nebo riziko pro pacienta?
Nejnovější studie ale domněnky týkající se žen v chirurgii vyvracejí. Pokud pacienta operovala žena, měl následně méně pooperačních komplikací. Ty zahrnují celý soubor situací - od nutnosti reoperace přes následné infarkty a mrtvice až po úmrtí. To, v čem se muži a ženy lišili, byla doba strávená na operačním sále. Muži byli s chirurgickými výkony hotovi o něco dříve než ženy. Podle vědců to může hrát roli při interpretaci výsledků studií. Jde o rozdílný přístup obou pohlaví k podstupování rizika. To, co tedy české lékařské kapacity (včetně fiktivního primáře z Nemocnice na kraji města) zmiňují jako výhodu a nezbytný předpoklad pro úspěšný výkon této profese, tedy rychlé rozhodování, se nakonec jeví spíše nevýhodou a možným ohrožením pro pacienta. Takovou, která pacienta může stát zdraví nebo i život.
Zatímco primář Sova se v jednom z pozdějších dílů mladé lékařce Alžbětě Čenkové omluvil, protože pochopil, že operuje lépe než někteří její mužští kolegové, čeští lékaři svůj postoj spíše nemění. Zmíněné studie vyvracejí jejich tvrzení, že před politickou korektností preferují zdravý rozum. Pokud je tomu skutečně tak, měli by reflektovat výsledky výzkumů, které dokazují opak. V opačném případě bude jejich přístup důkazem, že výraz zdravý (nebo selský) rozum používají jen jako synonymum pro vlastní předsudky a hráz proti změnám, které by mohly otřást jejich jistotou i sebevědomím.
