Článek
Známý herec Jiří Dvořák poskytl obsáhlý rozhovor zpravodajskému portálu Novinky.cz. Zmínil v něm mimo jiné svou zkušenost s návštěvou Indie, kde zblízka spatřil chudobu, která se vymyká tomu, na co jsme v naší zemi zvyklí. Doslova prohlásil: „Z Indie jsem si odvezl jednu věc: máme se tu jak prasata v žitě a nevážíme si toho.“
Zároveň udělil jedno doporučení: „Ať se tam ti remcalové zajedou podívat. Ať vidí, v jakých podmínkách lidé žijí a přežívají a nemůžou s tím, na rozdíl od nás, nic udělat. Když se v Indii narodíte do nějaké kasty, nemáte šanci to změnit“.
Rajchlovy paradoxy
Herec netušil, že tímto tvrzením, které se následně ocitlo i v titulku, rozčílí poslance Jindřicha Rajchla (PRO, klub SPD), který je zároveň předsedou strany PRO. Rajchl svou politickou kariéru výrazně vybudoval během pandemie covidu-19, kdy se stal jednou z nejviditelnějších tváří odpůrců vládních opatření. Jedním z paradoxů Rajchlova politického úspěchu je například skutečnost, že subjekt, jehož prostřednictvím se dostal do Sněmovny, dnes tvoří vládní koalici s hnutím ANO. Jeho předseda Andrej Babiš přitom během pandemie právě ona protipandemická opatření zaváděl.
Dalším paradoxem je například skutečnost, že na velké demonstrace proti chudobě obvykle přijížděl ve svém voze Porsche Panamera. Tedy v automobilu, jehož minimální cena přesahuje tři miliony korun.
A bojovníkem proti chudobě zůstal i v současnosti - alespoň slovy. „Chudé české lidi“ například staví do kontrastu s ukrajinskými uprchlíky a odmítá přispívat na obranu Ukrajiny. Nebo tehdy, když si přečetl přinejmenším titulek rozhovoru s Jiřím Dvořákem, který je jak známo člověkem, který se o pomoc Ukrajině ve spolupráci s Pamětí národa naopak zasazuje.
„Podle herce Jiřího Dvořáka se tu máme jak prasata v žitě. Tak vy lehkoživkové v pražské kavárně zcela jistě. Ale možná by se Jirka mohl jet podívat do Krnova, do Děčína nebo do jiného města či obce, kde musí lidé vyžít za 20.000 korun měsíčně, pokud vůbec mají nějakou práci, a vysvětlit jim, jak úžasně se jim žije a že si toho vůbec neváží,“ napsal Rajchl, který herce zároveň vyzval, aby ukázal, jak z částky 20 tisíc korun dokáže vyžít sám.
Chudí jako Indové?
To je poměrně zajímavé zhodnocení hned z několika úhlů. Kdyby si poslanec Rajchl přečetl celý Dvořákův rozhovor, zjistil by, že naši situaci srovnává s Indií. A pro chudé lidi v Indii je částka 20 tisíc korun nepředstavitelným bohatstvím. Víte, s jakou částkou musejí extrémně chudí Indové obvykle vyjít? Podle Světové banky žilo v Indii v letech 2021/2022 přibližně 12,9 procenta obyvatel pod hranicí extrémní chudoby.Ta tehdy odpovídala 2,15 dolaru denně v paritě kupní síly. To při současném kurzu znamená asi 45 korun na den. Nezdá se vám v tomto světle tvrzení, že si „žijeme jako prasata v žitě“ ve skutečnosti poměrně trefným?
Další zajímavostí je ale i tvrzení o chudých lidech v Krnově a Děčíně. Ano, nezaměstnanost je tam rozhodně vyšší než český průměr a příjmy jsou podstatně nižší než například v Praze. Nicméně i tak je její výše částce 20 tisíc korun značně vzdálena. Průměrná mzda v Ústeckém kraji činila v letošním prvním čtvrtletí 45 482 korun, v Moravskoslezském kraji to pak bylo 45 013 korun.
Zaostávající pohraničí
Bez zajímavosti není ani to, proč právě dva zmiňované kraje a jejich města tak výrazně zaostávají. Kdysi průmyslově bohaté pohraničí prosperovalo a bylo výspou republiky, ale pak přišel poválečný odsun tří milionů německých obyvatel. Tamní města už na svůj někdejší rozkvět nikdy nedokázala navázat a nevrátila se k někdejší hospodářské síle. Příčin bylo více – poválečná výměna obyvatelstva, pozdější socialistický vývoj i pozdější útlum tradičního průmyslu po roce 1989.
Odchod většiny původního německého obyvatelstva znamenal ztrátu části místních podnikatelských, řemeslných a společenských vazeb a stal se jedním z faktorů, které ovlivnily další vývoj regionu.
Když se letos v květnu konal v Brně sjezd sudetských Němců, byl právě Rajchl jedním z těch, kdo proti němu ostře vystupoval. Přestože jeho předmětem v žádném případě nebyly územní nároky nebo snaha revidovat Benešovy dekrety. Jeho smyslem byly právě smíření a hledání společných kořenů. To se ale do Rajchlovy extremistické rétoriky nehodilo.
Lehkoživky z divadel
A zajímavostí Rajchlovy reakce na Dvořákův rozhovor je i představa, že čeští herci jsou jakýmisi „lehkoživky“, kteří si žijí jako „prasata v žitě“. Platy herců českých divadel přitom dlouhodobě patří k velmi nízkým. Když Asociace profesionálních divadel v Praze žádala o zvýšení platů jejich zaměstnanců, uvedl její šéf Zdeněk Pánek, že ve Švandově divadle je průměrný plat 15 tisíc pod pražským mediánem. Ten byl v té době 45 tisíc korun, divadelníci tedy pobírali zhruba 34 tisíc korun hrubého. V čistém tedy 27 526 korun, což je částka, za kterou je v Praze skutečně těžké přežít. A je to mimochodem méně, než průměr v Rajchlem zmíněných dvou městech.
Celý Rajchlův „výlev“ tak postrádá jakýkoliv racionální a nevyvratitelný základ. Je ale otázkou, zda to v dnešní době ještě hraje roli. O „kauzách“ Jindřicha Rajchla, který se dříve angažoval například jako fotbalový „bafuňář“, figuroval v kauze nelegálního převzetí jednoho pražského tenisového klubu a také působil ve firmě, která těžce nemocným lidem nelegálně nabízela léčbu kmenovými buňkami, bylo napsáno a natočeno mnohé. Přesto se Rajchl dále bez skrupulí profiluje jako obhájce slabých a chudých. Fakt, že na demonstraci dorazí v luxusním voze, obuvi i oblečení, nikomu nevadí. Jakými metodami se zřejmě dopracoval ke svému majetku, také jeho věrné nezajímá.
Jediné, co hraje roli, jsou silné emoce. A ty Rajchl a někteří další čeští politici umí probudit. Nejúčinnější bývají právě tehdy, když dokážou vzbudit pocit ohrožení, křivdy nebo závisti.
Další zdroje:
Facebookový profil Jindřicha Rajchla
