Článek
V sobotu 7. října 1989 šly výtisky Rudého práva na dračku. Někteří lidé stáli před trafikami už od brzkého rána a ti, kdo přišli později, často odešli s prázdnou.
Stránka číslo 13
Důvodem mimořádného zájmu o hlavním stranický tisk nebyl v jeho redakčním obsahu. Ten pojednával například o oficiální návštěvě Miloše Jakeše v NDR nebo informoval o sjezdu rumunských komunistů. A hlavním lákadlem nebyl tentokrát ani televizní program na celý týden, což byl zřejmě nejčastější důvod, proč jím lidé nepohrdli ve chvíli, kdy nic jiného v trafice už nebylo. Hlavní „lákadlo“ se nacházelo na stránce s číslem 13 v příloze Haló sobota.
Šlo o obyčejnou inzertní část, kde lidé blahopřáli k narozeninám svým rodinným příslušníkům nebo kolegům. Mezi inzeráty, kde děti a vnoučata přejí například své „mamince, babičce, prababičce a soudružce“ k osmdesátinám, se objevilo blahopřání i přednímu československému disidentovi Václavu Havlovi. Nikoliv pod jeho skutečným jménem, ale pod jménem postavy z jeho hry Audience, což bylo jeho alter ego. Hrádeček, kde měl Havel druhý domov, byl zašifrován pod názvem"Malý Hrádek". O blahopřání se lidé dozvěděli z vysílání Rádia Svobodná Evropa a Hlasu Ameriky.
Dne 5.10. 1989 oslavil narozeniny Ferdinand VANĚK z Malého Hrádku. Za jeho namáhavou práci, kterou ve svém životě vykonával a vykonává, mu děkuji a do dalších let hodně zdraví a dalších pracovních úspěchů mu přejí jeho spolupracovníci a přátelé.
Neohrožený mladík
Kdo za textem, který se stal „základem moderního československého trollingu“, jak řekl knižní grafik Martin T. Pecina, vlastně stál? A jak se mu podařilo překonat přísnou cenzuru tehdejšího tisku?
Byl jím tehdy osmadvacetiletý Petr Rýgr a jeho žena Eva, který v té době žil v malé obci Přibyslav na Náchodsku. Pracoval tehdy krátce jako výrobce cínových postaviček. Nebyla zřejmě náhoda, že jej zadal právě člověk žijící v oblasti, kde měl známý disident chalupu. „Václav Havel zde totiž nebyl pouze abstraktním pojmem, nýbrž člověkem, který se zde reálně vyskytoval,“ domnívá se historik Filip Jiroušek.
S Havlem se Rýgr poznal už jako šestnáctiletý mladík v době, kdy navštěvoval elektrotechnické učiliště. Bydlel tehdy nedaleko Hrádečku a ze zvědavosti se vydal místo obhlédnout na kole. Nakonec se odhodlal i zaklepat na dveře. Havel ho pozval dovnitř, což se později opakovalo ještě mnohokrát. „On mě vždy přijal a byl rád za každého, kdo se nebojí. A nebojí se k němu projít estébáky střeženou brankou. Chodil jsem si k němu půjčovat knihy,“ popsal později.
Podhoubí pro recesi
Rýgr sám pocházel z rodiny, která trochu vyčnívala z „šedé zóny“ a on sám vyrůstal v duchu skautingu. Z toho důvodu se už jako dítě dostal do potíží. Když mu bylo jedenáct let, vlezl oknem do dřívější skautské klubovny, kde nově sídlili pionýři. Vzal pionýrskou vlajku a tu následně spálil v kamnech. Pro vysvětlení si za ním přišla Veřejná bezpečnost.
Láska ke skautingu, který byl většinu období mezi lety 1948 až 1989 zakázán, ho provází celý život. Už jako malý chlapec si dopisoval s Jaroslavem Foglarem, který byl kdysi skautským vedoucím s přezdívkou Jestřáb. Později začal jeho figurky z Rychlých šípů vyrábět z cínu a také psal komiksy, které byly jakýmsi pokračováním těchto příběhů.
Prostřednictvím Foglara se tak už v útlém mládí dostal k samizdatu, a to pokračovalo i v době, kdy se seznámil s okruhem lidí kolem Václava Havla. Následně se také podílel na některých zakázaných kulturních akcích. Poté, kdy v Dobrušce zorganizoval koncert písničkáře Pepy Nose, předvolala si ho Státní bezpečnost. Následně pak poslala upozornění jeho škole, že pořádal „sraz podkrkonošských chartistů“, což bylo poněkud nadsazené tvrzení.
„Poťouchlost“, jak nápadu zadat inzerát v Rudém právu říkal, nevyrostla ve vzduchoprázdnu. U nás i v zahraničí existovaly recesistické skupiny jako byla například Společnost za veselejší současno nebo polská Pomerančová alternativa. O jejich akcích Rýgl věděl.
Ta první zorganizovala v roce 1989 například Běh za politické vězně, kdy lidé běželi ulicí Politických vězňů směrem k budově hlavní budově pošty, ze které odesílali za politiku stíhaným lidem pohlednice. Na plackách měli nápis „Dnes běžíme my za vás, zítra poběžíte vy za nás.“
Polská alternativa zase bojovala s absurdností státní moci pomocí trpaslíků, tedy ještě větší absurditou. Uspořádali například Den polské armády, kam dorazili v trpasličích čepicích a v pestrobarevném oblečení. Takto vymódění zpívali zvesela oslavné komunistické písně. Akce skončila zásahem policie.
Šestina platu za přání
Nápad Rýgra a jeho ženy Evy se zrodil krátce před Havlovými třiapadesátými narozeninami. Kdy je disident přesně slaví ale Rýgrovi nevěděli a také jim scházela jeho fotografie. První údaj zjistili v jedné z Havlových dříve vydaných knih, o druhé se postarali jejich přátelé, kteří měli k Havlovi blízko. Sám oslavenec však vůbec neměl tušení, co se chystá.
Fakt, že inzerát Rýgr zadával velmi krátce před Havlovými narozeninami, málem celou akci zhatil. Lidé do novin posílali texty s dvouměsíčním předstihem. Dostal proto z vydavatelství korespondenční lístek, na kterém bylo napsáno, že platbu je třeba uhradit nejpozději do tří dnů. Částka za otištění nebyla právě nízká - činila 457 korun (průměrná mzda tehdy činila 3170 korun). Rýgr neváhal a okamžitě zaplatil. A pak už nic nebránilo tomu, aby se výtisk s blahopřáním vůdčímu představiteli československého disentu dostal na pulty trafik.
Od té doby si lidé „povedený kousek“ pravidelně připomínají. Okolo data Havlových narozenin vycházejí na toto téma články, lidi sdílí fotografii textu blahopřání na sociálních sítích a jedna módní společnost dokonce vydala speciální edici triček s přetištěnou fotografií inzerátu.
Pro Václava Havla však překvapivě dlouho zůstalo tajemstvím, kdo inzerát vlastně zadal. Teprve roku 2007 se během přátelského rozhovoru na Hrádečku dozvěděl, že jeho autorem je onen kdysi šestnáctiletý mladík, který kdysi odvážně zaklepal na jeho dveře. Petr Rýgr prý nikdy necítil potřebu přijít za ním a pochlubit se tím.
A vlastně si ani nebyl jistý, jestli by Havla potěšilo, že má svou fotografii v hlavním stranickém tisku.
Další zdroje:
https://publikace.nm.cz/en/file/1af25f4b0247830492a0af02684956bf/39822/ACTA%20HISTORIA%2076_2022_3-4_Jirousek_02.pdf
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/k-havlovi-na-chalupu-jsem-jezdil-od-svych-16-let-vzpomina-autor-legendarniho-inzeratu-80246
https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_R%C3%BDgr
https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1403/012-023.pdf
