Článek
Zůstat v dospělosti v domě svých rodičů je v Itálii vcelku norma. Muži tam doma setrvávají v průměru do 31 let, ženy odcházejí ve 29 letech. Když vám ale potomek uvízne na krku i po čtyřicítce, je to na pováženou i tam. Přesně to se stalo pětasedmdesátileté obyvatelce severoitalské Pavie, která doma nedobrovolně hostila své dva „přerostlé“ syny ve věku 40 a 42 let. Na chodu domácnosti se nepodíleli, nepřispívali ani na bydlení a výzvy, aby se osamostatnili, zcela ignorovali.
Soud dal nyní staré paní za pravdu a nezdární synové se budou muset odstěhovat. Dostali čas do letošního prosince, kdy si budou muset nalézt jiné bydlení, a to patrně už bez servisu, který jim poskytovala jejich matka. Soudkyně zmínila, že není ospravedlnitelné, aby se nechali hostit v domě svého rodiče, a to už vzhledem k jejich vyššímu věku. Ostatně, italské právo neobsahuje žádné ustanovení, které by dávalo potomkovi, který dosáhl dospělosti, právo nadále bydlet v domě či bytě svého rodiče, pokud si to dotyčný nepřeje.
Doma až do Kristových let
V podobné situaci je zřejmě mnoho rodičů v celém západním světě, Česko nevyjímaje. Neoficiální instituce mama hotelů je tu vcelku rozšířená. V Evropě nejdéle doma setrvávají mladí lidé v zemích jižní Evropy, ale také na Slovensku. Rekordmanem je pak Chorvatsko, kde lidé své původní domovy opouštějí v průměru až ve 33,4 letech. Důvodů je celá řada. Konkrétně v tomto regionu zřejmě půjde o kulturně-náboženský vliv, protože jde o země tradičně katolické, kde bylo předmanželské soužití mladých párů dlouho nepřijatelné. Lidé tak své rodiče byli zvyklí opouštět až ve chvíli, kdy vstupovali do manželství.
Jenže zmíněný trend se samozřejmě týká i zemí s jinou tradicí a dnes už většinově sekulárních. Vymykají se mu jen severské země. Kupříkladu ve Finsku, Švédsku či Dánsku mladí lidé své domovy opouštějí již po 21. roce věku. I tam se ale průměr za posledních deset let poměrně významně zvýšil, a to zhruba o 1,5 roku. Na vině je pochopitelně nejistá ekonomická situace, která je spojena s vyšší nezaměstnaností mladých v některých zemích. Roli samozřejmě hrají i výrazně rostoucí ceny bydlení a jeho nedostupnost pro mladé lidi, což se v současnosti týká i Česka. Mladí lidé u nás z domova odcházejí v průměru ve věku 25,9 let, což je nepatrně méně než je evropský průměr, který překročil hranici 26 let.
Zmíněné důvody, proč mladí setrvávají doma déle, jsou pochopitelné. Když k nim připočteme fakt, že mnohem více lidí dnes studuje na vysokých a vyšších odborných školách, je jasné, že si v takové situaci těžko mohou šetřit na vlastní bydlení. V tu chvíli a krátce po začátku kariéry by rodiče měli mít pro své již dospělé děti porozumění. Postavit se na vlastní nohy jim v takové chvíli pomáhají právě tím, že je z domu předčasně „nevyhánějí“, ale zároveň od nich požadují alespoň symbolickou účast na chodu domácnosti nebo nákladech, které společné bydlení s sebou nese.
Nezbylo by mu na koníčky
Pokud ale osamostatnění nepřichází ani dlouho poté, kdy váš potomek opustil školní škamna, může být chyba i v něčem jiném. Možná má strach převzít zodpovědnost sám za sebe, protože se to nenaučil. Možná je příliš pohodlný a matčin servis mu plně vyhovuje. Nebo je na matku příliš fixovaný a neumí si představit, že by žil bez ní. Anebo, a to je zřejmě varianta, ze které se jen těžko hledá východisko, takový stav vyhovuje oběma stranám a nemají zájem to jakkoliv měnit. Že jsou všechny tyto důvody nežádoucí asi není třeba zmiňovat. Na vině může být rozmanitá rodinná historie, kdy třeba matka zůstala bez partnera a její dítě jí jej svým způsobem nahrazovalo. Jindy jsou rodiče „až příliš hodní“ a neuvědomují si, že je jejich potomci vlastně využívají. „On si nemůže dovolit přispívat na nákupy, vždyť by mu z té jeho malé výplaty nic nezbylo a neměl by na koníčky“ nebo „Musí se soustředit na práci, nemůžu po něm chtít, aby doma ještě uklízel,“ to jsou poněkud nešťastné rodičovské věty, které dokonale ilustrují úsloví, které tvrdí, že „cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly“.
Když se rodič dostane do situace, ve které byla zoufalá obyvatelka Pávie zmíněná na začátku tohoto článku, neměl by mít obavu jednat. Pomůže tak nejen sobě, ale pravděpodobně i svému dítěti či dětem, byť to někdy sebou může nést i dočasné zhoršení vztahů. České právo není v tomto nepodobné tomu italskému. Pokud si nepřejete, aby s vámi váš dospělý potomek dále setrvával v jedné domácnosti, obraťte se v krajním případě bez obav na soud. Ten pravděpodobně rozhodne ve váš prospěch. Výjimkou jsou jen situace, kdy by vaše dítě bylo vlastníkem zmíněné nemovitosti, nebo byste s ním uzavřeli nájemní smlouvu. V prvním případě jej nemáte šanci vystěhovat, ve druhém případě můžete smlouvu ukončit, ale musíte počkat až do uplynutí výpovědní lhůty, která je ve smlouvě uvedena. Fakt, že má váš potomek ve vašem domě či bytě trvalé bydliště, nehraje roli. Pokud zajdete na příslušný úřad a sdělíte, že si nadále nepřejete, aby tam byl dotyčný hlášený, bude mu okamžitě zrušeno. Jakkoliv to zní tvrdě, jde o čin, za který by vás neměl nikdo odsuzovat. Odsouzeníhodná je situace, kdy vás vaše dospělé dítě zcela bez výčitek a beze studu využívá.
