Článek
Když 12. dubna 1980, tedy před 45 lety, dvaadvacetiletý mladík jménem Terry Fox na východním pobřeží Newfoundlandu vyběhl na svůj první dlouhý běh, byl osamělý. Média ani veřejnost tehdy nijak nezaujalo, že mladík s amputovanou nohou hodlá přeběhnout celou Kanadu od východu až na západ, aby získal peníze na výzkum rakoviny. Doprovázel ho kamarád Alward, který řídil dodávku s proviantem.
Hned první den zvládl delší než maratonskou vzdálenost, a to plných 46 kilometrů. Byl přesvědčen, že nejméně 42 kilometrů zdolá každý den. To se ale nenaplnilo, svůj dlouhý běh nakonec nedoběhl. Ne proto, že by neměl dost vůle, ale proto, že se jeho nemoc vrátila.
Terry byl až do svých osmnácti nadšený a úspěšný sportovec a milovník basketbalu, ale osud jeho sportovní kariéru přerval. V osmnácti letech mu byl diagnostikován osteosarkom kostí a rakovina rychle postupovala. Z toho důvodu v březnu 1977 přišel o nohu, kterou mu lékaři amputovali až nad kolenem.
Viděl utrpění a beznaděj
K rozhodnutí přeběhnou celou Kanadu a získat tak charitativní peníze na výzkum rakoviny, došel v nemocnici. Viděl tam spoustu pacientů, kteří trpěli tímto onemocněním, ale nedostávali potřebné léky ani péči. Viděl zoufalé rodiče, kteří museli koukat na své umírající děti. Rozhodl se proto, že se pokusí vybrat alespoň milion dolarů na výzkum této choroby. Nakonec ale získal mnohem více a našel i následovníky, kteří v jeho úsilí pokračují až dodnes.
Proč se rozhodl vybrat peníze právě skrze vytrvalostní běh? Souviselo to samozřejmě s jeho vášní pro sport, ale definitivní rozhodnutí padlo až poté, kdy mu někdo do nemocnice večer před amputací přinesl článek o Dicku Traumovi. Byl v něm příběh běžce, který s amputovanou nohou zaběhl newyorský maraton. Terry si řekl, že když mohl on, zvládne to také.
Řidiči jej chtěli vytlačit ze silnice
Takto dlouhý běh byl ale rozhodně výzvou. Nejen kvůli jeho hendikepu, ale i kvůli nepřízni počasí a agresivním řidičům, kteří na kudrnatého mladíka v bílém tričku a krátkých šortkách troubili nebo se jej snažili najížděním vytlačit ze silnice. Měli pocit, že je zdržuje v jízdě. Množily se i hádky s jeho kamarádem Alwardem, který jej doprovázel v dodávce, a to mu na psychické pohodě nepřidalo.
Nevzdal to, běžel v dešti, větru i ve sněhové bouři. A právě proto si jej kanadská veřejnost konečně začala všímat. V tu dobu už ale Terry spíše kulhal než běžel a potýkal se s velkými bolestmi i únavou. Jenže už koncem června ho v Montrealu vítaly stovky lidí a mezi nimi i Isadore Sharp, šéf hotelů Four Seasons, jehož syn zemřel na rakovinu. Slíbil dát dva dolary za každou uběhnutou míli a vyzval 999 kanadských společností, aby se k němu přidaly. Sbírkové konto se začalo plnit. Už po třech měsících ho 11. července 1980 v Torontu vítal desetitisícový dav příznivců. Někteří z nich se k němu na čas přidali a běželi s ním. Tento motiv pak přetavili tvůrci známého filmu Forrest Gump v komediální nadsázku, kde je hlavní hrdina, který nemůže přestat běhat, doprovázen oddanými následovníky.
Během svého dlouhého běhu navštěvoval školy a nemocnice, kde besedoval s lidmi nebo například zahajoval zápas v americkém fotbale v Ottawě. Obyčejní lidé ho zastavovali na ulici a chtěli si s ním podat ruku. A znovu se začalo plnit i sbírkové konto, jen za červencový den, ve kterém jej vítal dav v Torontu, na jeho sbírku lidé přispěli 100 tisíci dolary. Do posledního 143. dne jeho běhu přispěli lidé celkem 1,7 milionem dolarů.
Předčasný konec
Terry Fox ale svůj běh nakonec ukončil předčasně. Do cíle nedoběhl. Začaly se u něj objevovat bolesti v hrudním koši a kašel, protože rakovina metastázovala do plic. Navíc ho trápila únava, odřeniny i rozostřený zrak. Když ho den po rentgenu plic v Thunder Bay v provincii Ontario nakládali do sanitky, se slzami v očích konstatoval „Rakovina se mi vrátila. Rozšířila se mi do plic. Musím domů a dokončit to později. Včera jsem uběhl maraton, ale dnes nejsem schopen ani chodit.“ Psal se 143. den jeho mise a měl za sebou 5373 kilometrů běhu.
Veřejnost, a to i ta světová, se o něj už ale zajímat nepřestala. Veřejně se za něj modlil papež Jan Pavel II. a setkat se s ním chtěli lidé z Kanady i z celého světa. Celostátní televize CTV odvysílala výzvu na podporu jak Foxe, tak i sbírky, kterou pro tamní Cancer Society pořádal. Připravila k tomu pětihodinový zábavný pořad, na kterém vystoupila řada celebrit. Akce vynesla dalších 10,5 milionů dolarů a dary z celé země přicházely i nadále. Do dubna 1981 bylo na sbírce už 23 milionů dolarů, tedy symbolický dolar na každého Kanaďana.
Síla vůle
Terry Fox se stal světovou celebritou. Na tisíce dopisů, které mu adresovali lidé z celého světa, stačilo napsat Terry Fox, Kanada, aby psaní byla doručena do správných rukou. Každý věděl, o koho jde. Nezlomná mladíkova vůle, který chtěl celou Kanadu přeběhnout za sedm měsíců, lidi naprosto fascinovala. I on sám stále věřil tomu, že běh v budoucnu dokončí.
Už když bez většího talentu začal ve čtrnácti letech hrát basketbal, ukázal, že se jen tak nevzdává. Trenéři ho tehdy nechali prosedět celé zápasy na lavičce, on se ale nenechal odradit. Dvakrát obětoval tréninku celé prázdniny a v šestnácti letech se stal členem základní sestavy. V osmnácti letech pak byl vyhlášen nejlepším sportovcem školy.
Jenže právě v tu dobu měl autonehodu, kdy se jeho auto střetlo s náklaďákem. Nic se mu nestalo, ale od té doby cítil občasnou bolest v koleni. Připisoval ji právě zmíněné nehodě. Jenže bolest byla dlouhodobá a navíc se stupňovala. Nezbývalo než zajít k lékaři. Následoval šok. Rentgen odhalil zhoubný nádor kostí. Lékaři mu navrhli okamžitou amputaci nohy a následnou sérii chemoterapií. Sdělili mu také nemilosrdnou prognózu, kterou byla jen padesátiprocentní šance na přežití. Nadějí mu bylo, že ještě dva roky předtím by měl pouhou patnáctiprocentní šanci.
Nevzdal se, krátce po amputaci začal chodit, později přidal golf a nedlouho na to i znovu hrál basketbal - na vozíčku. To vše v průběhu šestnácti dlouhých měsíců, ve kterých podstupoval chemoterapie.
Následovníci jeho misi dokončili
Po přerušení závodu už byl Terry takovou celebritou, že ho neustále pronásledovaly davy fanoušků. I v nemocnici, kde trávil své poslední okamžiky. Rodina dokonce musela najmout ochranku, aby s ním mohla v klidu prožít poslední chvíle jeho života.
V červnu 1981 dostal zápal plic a 27. června upadl do kómatu. Následující den pak v nedožitých 23 letech zemřel. Všechny kanadské vládní budovy stáhly vlajky na půl žerdi. Terry se stal nejmladším držitelem Řádu Kanady a dosud se na jeho počet běhají závody s názvem Běh Terryho Foxe, a to i v Česku.
Když kanadská televize v roce 2004 vyhlásila anketu o největší osobnost země, umístil se Terry Fox druhý. Předběhl ho politik Tommy Douglas a například hokejista Wayne Gretzky byl až sedmý v pořadí.
Jméno Terryho Foxe dnes nese v Kanadě řada ulic, silnic nebo škol. Na místech, kde začal a ukončil svůj maratonský běh, má sochy, stejně jako před sídlem parlamentu v Ottawě. Roku 2005 byl o jeho životě natočen film, ve kterém jej ztvárnil herec Shawn Ashmore.
Odhaduje se, že díky jeho odkazu se podařilo vybrat už 750 milionů dolarů na výzkum rakoviny.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Terry_Fox
https://www.denik.cz/ze_sveta/maraton-terry-fox-nehoda-rakovina-forrest-gump.html
https://www.idnes.cz/sport/atletika/terry-fox-vzpominka-stalo-se-pred-lety-beh-terryho-foxe.A200411_165604_atletika_rou
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/terry-fox-vybehl-na-svuj-maraton-nadeje-204396
