Článek
Na Ukrajině vládne fašistická diktatura a Rusko se jen snaží tamní obyvatele ochránit. Ukrajinci utíkají nikoliv kvůli válce, ale aby se přiživili na velkorysém, ale nikoliv bezedném sociálním systému cizích zemí. Na Ukrajině kvůli zájmu velmocí (vyjma Ruska) umírají děti a nikdo ten tragický konflikt nechce zastavit! Válku na Ukrajině vyvolaly USA a snaží se do konfliktu zatáhnout i další státy včetně Česka. USA poštvávají Slovany proti Slovanům. Naše vláda se zpronevěřila svému národu a chce Česko „poukrajinštit“, ať už to znamená cokoliv. Své občany házejí politici v čele s premiérem Petrem Fialou „přes palubu“ a peníze z našich daní servírují Ukrajincům.
Tyto výroky asi znáte, ať už jste je slyšeli od těch, kdo o sobě říkají, že chtějí mír, prosperitu a levný plyn z Ruska, osobně nebo jste je jen zaznamenali na sociálních sítích. Tento narativ o příčinách a důsledcích ukrajinského konfliktu vznikl přímo v Moskvě, ale v Česku byl dozajista obohacen o některé domácí „reálie“.
Svět, ve který někteří lidé věří, se tak zdá být temným a plným nekalých praktik mocných. Pokud byste k takto věřícím lidem patřili, byli byste nepochybně velmi naštvaní a zoufalí. Zvláště pokud byste se zároveň báli o své živobytí. Není proto divu, jejich hněv občas přeteče z diskusí na sociálních sítích do skutečného světa. Sobotní demonstrace Česko proti bídě byla takovým „vyhřeznutím“.
Je v pořádku a přirozené respektovat svobodu projevu. Překročením hranice ale byl v sobotu útok na Národní muzeum. Tato dominanta Václavského náměstí má na své fasádě dlouhodobě ukrajinskou vlajku a je obklopena dvěma vlajkami českými. Vtrhnout do muzea a strhnout symbol této země se stalo činem alespoň částečného zadostiučinění za domnělé bezpráví, které se těmto lidem děje. Fakt, že hnutí PRO označilo tento čin za akci „provokatérů“ z iniciativy Dárek pro Putina, je směšný a alibistický.
Prohlášení strany PRO k incidentu u Národního muzea, ke kterému došlo po ukončení demonstrace Česko proti bídě dne 11....
Posted by PRO - oficiální on Sunday, March 12, 2023
Akt, kterého se demonstranti po skončení akce dopustili, svědčí o vzdálenosti světů, ve kterých žijeme. Symbol solidarity s trpící zemí chápou jako útok na svůj národ a blaho. Snaha vyjádřit soucit a odhodlání pomoci je čímsi, co je jim cizí a nepochopitelné. Možná i proto, že mají pocit, že s nimi ten soucit nikdo nikdy neměl a vlády už vůbec ne. Třeba proto, že mají nízký důchod, což je ovlivněno tím, že v 90. letech v Česku panovala právní „džungle“, ve které nikdo podnikatele, zaměstnávající lidi načerno nebo za minimální mzdu a doplatek na ruku, nesankcionoval. Nikdo jim nenabídl právní pomoc nebo dost informací, aby se za sebe uměli postavit.
Pocit, že proti zvůli silnějších nemohou nic dělat, přetrvává dodnes, byť se postavení zaměstnanců na trhu výrazně zlepšilo a je dnes zaměstnavateli doslova opečováván. Paměť má zkrátka jistou setrvačnost a špatné vzpomínky i mohou být silnější než šťastnější přítomnost. Solidarita je tak pro mnoho lidí věcí neznámou či těžko uvěřitelnou a možná není divu.
