Článek
Zaujala mne jedna diskuse na sociálních sítích. Maminky malých dětí tam řešily částku, kterou letos investují do vánočních dárků pro rok a půl staré batole. Často zmiňovaly, že za jedno dítě plánují utratit několik tisíc korun. Nejnižší útrata se pohybovala kolem 1500 korun a nejvyšší zmíněnou částkou bylo 20 tisíc korun. V průměru tam padaly částky blížící se deseti tisícům korun. V době vysoké inflace jde o nezanedbatelné částky, zvláště pokud uvážíme, že takto malá batolata ještě nedokáží plně zhodnotit to, co se kolem nich na Štědrý den děje. Existuje vůbec nějaké měřítko toho, co je příliš málo a co už je moc?
Ochota utrácet za dárky pro takto malé děti se pochopitelně liší podle finanční situace každé rodiny. Zatímco pro někoho to není problém, jiný šetří každou korunu. Z čerstvého výzkumu organizace KRUK se ukázalo, že v Česku navíc devět procent lidí žádné vánoční dárky nedává a oceňuje spíše společně strávený čas. Každý dvacátý člověk pak nemá na nákup dárků finance. Nejčastěji jde o seniory, převážně muže. Dvě procenta lidí pak pod stromeček darují vlastnoručně vyrobené dárky. Existuje ale i opačná tendence. Lidé cítí nutnost „zahltit“ dárky i své nejmenší děti. Svůj podíl na tom má samozřejmě předvánoční reklamní masáž eshopů a sociální sítě, kde lidé sdílí, jakými - často drahými - dárky letos překvapí své malé děti. Člověk se tak snadno dostane do stavu, kdy má strach, aby své dítě „nešidil“. Zkrátka, srovnávání se s ostatními se lze v dnešní sítěmi propojené době jen těžko vyhnout. A odolat mu vyžaduje značnou vnitřní sílu.
Další tlak vzniká v souvislosti s moderními doporučeními ohledně výchovy a rozvoje dětí. Máme pocit, že dítě je třeba podporovat ve vývoji od nejmladšího věku. Budou lepší montessori pomůcky, hračky didaktické, pro rozvoj jemné motoriky nebo rovnou třeba ty, které komunikují třeba v angličtině? A co se stane, když je dítěti nepořídím a ono začne zaostávat za vrstevníky? I to dnes rodiče, zejména matky, řeší a není divu. Ve výsledku může jít o nemalý útok na rodinný rozpočet. Paradoxně mezi ty nejdražší dary mohou patřit pomůcky, které stavějí na jednoduchosti a přirozeném rozvoji. Jejich výrobci těží z toho, že právě ony jsou nyní „v kurzu“ a v různých hodnoceních na internetu často vycházejí jako nejpřínosnější.
Rodiče to dnes zkrátka nemají jednoduché. Tlak na výchovu a potřebu raného rozvoje dítěte je obrovský. Zorientovat se v džungli nejrůznějších doporučení a varování, že by u svého dítěte mohli něco zanedbat, vyžaduje téměř nadlidský výkon. Každý chce pro své dítě to nejlepší a je to naprosto přirozené. Když si to z finančních důvodů nemůžete dovolit, může to být pro vás mučivé a snadno získáte pocit, že jako rodiče selháváte.
Vánoční čas je samozřejmě o něčem jiném než o jejich materiální stránce a kdesi hluboko ve svém nitru máme pocit, že bychom toto poselství měli předat i svým potomkům. No, ale ruku na srdce, kdo prožívá skutečně jen jejich duchovní rozměr a dokáže to druhým předat? Zřejmě jen zlomek z nás, jak ostatně vyplynulo i ze zmíněného výzkumu. Vánoce pro své děti připravuje tak, jak máme jejich ideál z dětství uložený v hlavě my sami. Chceme vidět rozzářené oči dětí a jejich čistou radost a toužíme takto Vánoce s nimi prožít znovu. Určit, kolik taková radost stojí, je samozřejmě nesmysl. Nemusí stát téměř nic.
Vánoce jsou přitom o návratu Světla, které přemohlo temnotu. V křesťanské tradici se navíc rozdalo pro druhé. Proto si symbolicky dáváme dárky. Tato část je ale samozřejmě jen jedním, velmi malým rozměrem Vánoc. Pokud se nám podaří pochopit jejich skutečnou podstatu, pak je jedno, kolik dárků svým bližním předáme, kolik napečeme cukroví, jak důkladně máme vycíděný byt či dům a jestli se nám letos podařilo dobře ochutit bramborový salát. Do stavu takového „vánočního osvícení“ se ale dostaneme jen málokdy. Nicméně, pokud se sami v adventní době při pečení patnácti druhů cukroví téměř strháme, je skutečně na místě řešit, zda sousedi svého drobečka svými dárky moc nerozmazlují? To samé platí samozřejmě i v případě, že nás rostoucí ceny příliš netrápí a máme pocit, že sousedi svým dětem o Vánocích nic nedopřejí. Vánoce lze prožít tolika způsoby, kolik je na světě lidí. Naše ideály jsou jen v našich hlavách.
