Článek
Zaujal mě článek o výši útraty za dárky na Vánoce. Nevím, jestli je vůbec možné všemu věřit. Popravdě v obchodech si občas říkám, proč jsou všechny věci tak drahé. Panenka za pět set korun, normálka. Lepší auto za pouhých tisíc korun. A to nemluvím o hračkách, které jsou z pohádek (Elsa, Tlapková patrola aj.). Je těžké si přiznat, že nemám tolik peněz, abych svému dítěti udělala krásný večer.
Jenže to, jak pohlížejí děti na dárky, je vše z výchovy rodičů. Když si děti píšou Ježíškovi, často si přejí dárky jen podle svých kamarádů ze školy nebo školky. Často, když mluvím se svou dcerou, tak se nakonec dozvím, že má úplně jiné přání, než ji poradila kamarádka.
Rodiče dokáží cokoliv, a dokonce i zkazit tu nevinnou duši dítěte. Není důležité, jak drahé dárky děti dostanou. Důležitější je, že dostanou to, co si nejvíc přejí. A je fuk, jestli je to jeden nebo deset dárků.
U nás Vánoce se čtyřmi dětmi jsou (vypadají) bohaté. Každý má několik dárků, takže dejme tomu šest lidí krát šest dárků je hned třicet šest. Zdá se to hodně, ale člověk neví, kolik je správný počet dárků. Jedno je jisté. Každý tam najde to, co si přál v dopisu pro Ježíška. Ne vše, co je psané. Jen jeden nebo dva dárky u kterých vím, že si je moc přáli. Ostatní, jsou dárky potřebné. Což je například bunda, boty, pastelky atd. Děti jsou nadšené. Pocitově a opticky jich mají hodně, ale ty, co chtěli, tak jen dva. Nakonec na ostatní si ani nevzpomenou.
Závěrem, záleží vše na rodičích a taky na okolí. Pokud se budu kamarádit s ženou, co má dostatek peněz a kupuje kde co, tak očividně se budu před přetvařovat a před ní si budu připadat jako socka. Nakonec se jí budu chtít vyrovnat a budu to samé co ona.
Pokud však budu mít stejně smýšlející kamarádku jako jsem já, budeme všichni šťastní i za jeden nebo dva velké dárky a rozhodně za ně nedáme desetitisíce.
