Článek
Ve školních jídelnách se stále vaří podle výživových norem, které za dlouhá léta zastaraly. Nejčastěji se tak pořád podává klasická česká jídla s omáčkou jako je rajská, svíčková, vepřo knedlo zelo nebo guláše. Občas tuto nabídku vystřídá kupříkladu smažený řízek nebo filé či třeba šunkofleky. A někdy jídelníček „osvěží“ také bezmasé jídlo. Jenže to v Česku stále znamená hlavně sladký pokrm třeba v podobě buchtiček s krémem, žemlovky nebo ovocných knedlíků. Taková jídla nejsou příliš nutričně vyvážená, často obsahují mnoho kalorií a nezohledňují modernějších stravovací zvyklosti ani potřeby dětí, které jsou na některá složky alergické nebo se stravují kupříkladu vegetariánsky.
Nyní je připravena nová novela, která spotřební koš, který musely jídelny posledních 30 let dodržovat, změní. O něco ubyde masa, mléčných výrobků i brambor, přibydou ryby. Školní jídelny konečně nebudou muset zařazovat žádný volný cukr. Zdá se ale, že na některé skupiny dětských strávníků se zase zapomnělo. Iniciativa Pestré jídelny organizace Nesehnutí proto k novele přidala několik připomínek. Ty se týkají zejména větší rozmanitosti jídel, podpory stravy s nižší ekologickou stopou a zajištění práv pro děti s různými zdravotními omezeními nebo stravovacími styly. Iniciativa nyní vyzývá lidi, aby napsali ministru školství Mikulášovi Bekovi dopis a tyto připomínky podpořili.
Když bez masa, tak nasladko
V Česku podle odhadů žije jedno až dvě procenta vegetariánů. To znamená mezi 100 a 200 tisíci lidmi. Flexitariánů, tedy těch lidí, kteří záměrně omezují konzumaci masa, je u nás až 40 %. Potravinové alergie se týkají pěti až osmi procent dětí a potravinovou intoleranci má až 25 procent populace. A nadváha či obezita u dětí? Velký problém. Data ukazují, že až více než třetina českých dětí se potýká s nadměrnou hmotností a toto číslo neustále roste. To znamená, že tradiční strava, která se zatím podává ve školních jídelnách, by mohla být nevhodná nebo zcela vyloučena až pro více než polovinu dětí.
Jak vypadá aktuální nabídka na jednotlivých základních školách? Náhodně jsem si několik z nich vybrala s podívala se na jídelníček na tento týden. Někde už je kupříkladu vegetariánské jídlo standardem, jinde mají vegetariáni smůlu. Kupříkladu kolínská škola v Bezručově ulici nabízí každý den dvě varianty. Jenže často jsou obě masové. Bez masa se děti nají jen dvakrát do týdne. Kupříkladu nyní to bude ve středu, kdy mají hrachové nudličky a rýži a také v pátek, kdy jsou v nabídce dukátové buchtičky s krémem. Obě jídla jsou čistě sacharidová, páteční jídlo je vlastně levný dezert. V jednom dni ale škola navíc nabízí čočkovou polévku, která částečně zastupuje bílkoviny. V příbramské základní škole ve Školní ulici je bezmasá varianta k dispozici během týdne také dvakrát. V pondělí je to také dezert - ovocné knedlíky, ve středu pak květákový mozeček s bramborami. Platí to samé - květákový mozeček sice trochu bílkovin ve vajíčku obsahuje, ale je to tak malé množství, že jej za vyvážené jídlo zkrátka nelze považovat.
I bez masa může chutnat
Problémem je nepochybně fakt, že kuchařky ve školních jídelnách stále často neumějí zdravá vegetariánská jídla připravovat a také stereotypy, kvůli kterým řada lidí považuje vegetariánskou stravu za „neplnohodnotnou“. Kuchařkám nepochybně chybí i metodika, díky které by se naučily vyvážená a chutná jídla bez masa vařit. Vyváženou a zdravou vegetariánská strava přitom je - tedy pokud za ni nepovažujeme jen sladká jídla nebo jídla, kde nejsou žádné bílkoviny. Navíc má mnoho zdravotních benefitů.
Vařit zdravé, bezmasé a přitom chutné jídlo není složité. Jen je třeba umět dobře pracovat se surovinami jako jsou luštěniny, tedy s čočkou, fazolemi, cizrnou či tofu a dále správně používat například tempeh, seitan, sýry a vejce. Vhodné by bylo zařadit i nutričně bohaté celozrnné obilniny jako je hnědá rýže, bulgur, quinoa, pohanka nebo batáty. A samozřejmostí by pochopitelně mělo být i vysoké zastoupení zeleniny a ovoce.
Vlastní jídlo vám neohřejeme
Ve školních jídelnách ale nepřicházejí zkrátka jen vegetariáni, ale i alergici. Příprava takových jídel je ale technicky mnohem náročnější, než je tomu u jídel bezmasých. I malá stopa alergenu by mohla jídlo kontaminovat a způsobit dítěti vážné potíže. Zařadit je by znamenalo by to i značnou provozní náročnost, protože by bylo třeba připravovat více jídel s ohledem na různé typy alergenů. Řešení však existuje -a to je spolupráce s cateringovými firmami, od kterých by jídelny mohly stravu pro alergiky odebírat.
Jenže ve skutečnosti je ale pro některé školy (a školy) „problémem“ i ohřát dítěti z domova donesené jídlo. Jídelny často argumentují tím, že nemohou ohřívat donesenou stravu, protože nemají kontrolu nad jeho skladováním a přípravou. Oficiálně jde o snahu zabránit případným zdravotním komplikacím, jenže ve skutečnosti za tím bývá spíše neochota vyjít dětem a jejich rodičům vstříc a udělat něco navíc. A tak v závěru podle organizace Nesehnutí pouhých 30 % školních jídelen umožňuje dětem ohřát vlastní jídlo nebo jim nabídnout dietní stravu.
Děti by přitom měly mít rovný přístup ke stravování během výuky. Právě oběd je v Česku pro mnoho lidí stále hlavním a často i jediným teplým jídlem. A jaká je realita? Každé čtvrté dítě do jídelny zkrátka vůbec nechodí. Rovnost ale není jen v tom, že jídlo je cenově dostupné, ale také v tom, že umožní dětem naobědvat se bez ohledu na jejich zdravotní potíže či stravovací styl.
