Článek
Tu stavebnici měl doma snad každý kluk už před sto lety. Merkur – legendární českou hračku pro malé konstruktéry – vymyslel rodák z Benátek nad Jizerou Jaroslav Vancl. Jeho podnikatelský úspěch však ukončili komunisté, kteří se roku 1948 dostali k moci. Nejenže přišel o svou továrnu, ale až do konce života musel novým mocipánům splácet vymyšlený „dluh“ ze mzdy obyčejného soustružníka. Ironií osudu bylo, že ho režim poslal pracovat zpět do jeho vlastního podniku – u soustruhu stál až do jeho 80 let.
Zrození Merkuru
Jaroslav Vancl začal podnikat po skončení první světové války. Nejprve se živil vrtáním artéských studní a zpracováním železa, ale brzy objevil díru na trhu – v oblasti dětských stavebnic. V poválečných letech prudce rostla poptávka po hračkách, a tak Vancl vytáhl z „šuplíku“ své návrhy kovových skládaček. Zda se někde inspiroval, nebo šlo o čistě jeho vynález, není jasné. Faktem ale je, že Merkur se podobá britské stavebnici Meccano, která už na přelomu 19. a 20. století pracovala se systémem děrovaných pásků a šroubků. Do Československa se však Meccano nedováželo, takže není jasné, zda ji Vancl skutečně znal.
V roce 1920 založil v Polici nad Metují fabriku Inventor, kde začal vyrábět stejnojmennou stavebnici. Původní kovové díly se spojovaly háčky, ale děti příliš nezaujala. O pět let později proto háčky nahradily šroubky a matice. V té době také stavebnice získala nové jméno, které se brzy stalo ikonickým – Merkur. Díky promyšlenému systému a inspiraci skutečnou konstrukcí strojů si Merkur našel mnoho dětských nadšenců. Byl tak oblíbenou hračkou i nenápadným vzdělávacím nástrojem.
Ředitel u soustruhu
Za první republiky stavebnice slavila obrovský úspěch a často se objevovala pod stromečky tehdejších dětí. Sortiment se také rozšiřoval, i když ne všechny sady měly úspěch. Výroba však musela být zastavena během nacistické okupace – barevných kovů, a to kvůli na válku orientované výrobě. Obnova přišla až po roce 1947, ale netrvala dlouho.
Když v roce 1948 převzali moc komunisté, Vanclova firma se brzy ocitla v jejich hledáčku. Ačkoliv továrna zaměstnávala jen 20 lidí, mezi nimiž byli i členové rodiny (například jeho zeť František Jirman, autor elektronických modelů vláčků), komunisté měli o její zestátnění mimořádný zájem. Tehdy se však znárodňovaly pouze podniky s 50 a více zaměstnanci. Tento „problém“ tehdejší mocní vyřešili velmi jednoduše. Jednoho dne přijel k Vanclově továrně autobus plný dělníků v montérkách, kteří se připojili ke stávajícím zaměstnancům. Komise je spočítala – a najednou měl podnik „potřebný“ počet pracovníků k tomu, aby mohl být zabaven.
V roce 1953 se firma změnila ve státní podnik sídlící v Broumově. Výroba Merkuru pokračovala a stavebnice se vyvážely do celé Evropy, ale Vancl z toho nic neměl. Naopak – stát ho donutil splácet smyšlený dluh za materiál, který objednal ještě jako majitel. Jelikož faktury už po znárodnění nemohl zaplatit, nařídil mu soud dluh „odpracovat“. Vancl tak skončil u soustruhu ve své vlastní továrně, kde kvůli nesplacené částce sloužil až do svých 80 let.
Přítomnost bývalého majitele měla na dělníky pozitivní vliv – i když stál u soustruhu jako řadový dělník, v očích všech byl stále ředitelem. Navíc v továrně pracovali i jeho dva zeťové, což zajišťovalo, že se nikdo neodvážil práci šidit. Takhle to fungovalo až do roku 1970, kdy odešel do důchodu. O deset let později jako devadesátiletý zemřel.
Továrna na vynálezce
Merkur mezitím přežil nejen válku, ale i totalitu. Stavebnice pomohla rozvíjet technické dovednosti mnoha dětí a inspirovala dokonce i vědce. Merkur má co do činění dokonce s Nobelovou cenou za fyziku. Budoucí laureát Peter Grünberg, jehož rodina pocházela z Československa, si s Merkurem hrál už jako dítě a tvrdil, že jeho vášeň pro tento obor začala právě ve spojitosti s ním. A kontaktní čočky? Ty Otto Wichterle odlil na stroji, který o jedněch Vánocích v 60. letech minulého století sestavil právě z Merkuru.
Po roce 1989 se však osud stavebnice znovu zkomplikoval. Vanclovi potomci továrnu zpět nezískali. Merkur byl součástí firmy Komeb, která však v roce 1993 zkrachovala. Poptávka po českých hračkách tehdy výrazně poklesla. Lidé dávali přednost neznámým zahraničním značkám. Na čas výroba úplně skončila, ale záchrana nakonec přišla.
Podnikatel Jaroslav Kříž chtěl původně koupit jen několik strojů, nakonec ale po konzultaci s konkurzním správcem odkoupil celou zkrachovalou továrnu. O několik let později se výroba Merkuru vrátila na výsluní. Dnes se stavebnice vyrábí pod značkou Merkur Toys a stále nachází nové malé nadšence. Vanclův sen o úspěšné továrně se sice rozplynul, ale i tak jeho dílo žije dál.
https://forbes.cz/stavebnice-merkur-slavi-sto-let-jejiho-vynalezce-nechali-komuniste-drit-do-osmdesati-u-soustruhu/
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-popularni-stavebnice-slavi-sto-let-a-stale-ma-co-nabidnout-40339119
https://dvojka.rozhlas.cz/merkur-autora-genialni-stavebnice-poslali-komunisti-k-soustruhu-7926768
https://www.euro.cz/clanky/kdo-sroubujenezlobi-883597/
