Článek
Zatímco o některých miliardářích média pravidelně informují, jméno Zdeňka Pelce zůstávalo stranou. Až do tragické dopravní nehody u Nového Strašecí, která jej dostala na titulní stránky. Jeho auto se po přejetí do protisměru střetlo s jiným vozem, jehož řidič zemřel a Pelc skončil v umělém spánku v motolské nemocnici, kde bojuje o život.
Snad proto, že se sám jako bohatý člověk necítí a žije velmi skromně, zmiňovala se o něm dosud téměř výhradně jen ekonomická média.
Vsadil na vinyl
Časopis Forbes Pelce mezi českými miliardáři aktuálně řadí na 58.místo a jeho majetek odhaduje na 9,4 miliardy korun. V byznyse se mu dařilo, protože gramodesky, jejichž výrobu obnovil, se začalo ve světě nebývale dařit. V čele GZ Média, která sídlí ve středočeské Loděnici patří mezi největší zaměstnavatele v kraji, je 42 let. Jeden čas to ale s jeho firmou vypadalo zle, protože zájem o vinyl ochaboval.
Dnes je díky němu Česko číslo jedna v produkci vinylových desek. Jen proto, že Zdeněk Pelc kdysi nenechal zničit lisy na gramofonové desky v době, kdy trhu vládla cédéčka. „Došel jsem k názoru, že budeme poslední, kdo je zavře,“ řekl v pořadu České televize Na Plovárně. Udělal dobře, protože přibližně v roce 2010 začalo světové „vinylové šílenství“. Dnes jej kupují hlavně lidé mezi 13 až 30 lety. Zatímco s cédéčky je konec, vinyl slaví návrat.
Přisypávali do desek popel zemřelého rockera
Přesto se mu podařilo otevřít továrny v USA a v Kanadě a stát se největším globálním hráčem na trhu. Letos plánoval expanzi také do Japonska. Jeho firma prodává 70 milionů desek ročně a loni utržilo kolem 7,5 miliardy korun. Firmy vyrábí také lisovací stroje, v čemž je firma jedinečná. „Ostatní firmy mohou rozšířit stroje jen tehdy, kdy najdou staré stroje na šrotišti. To se nás netýká,“ řekl ve zmíněném televizním rozhovoru. Kromě toho se zabývá také výrobou obalů. Poté, kdy se nedávno Ikea, pro kterou dělali skládací krabice, rozhodla odebírat je z Číny, začali tvořit luxusní tašky pro amerického odběratele.
Jeho společnost se řídil heslem „všechno pro zákazníka“, a tak vyšli vstříc například i rockerské skupině, jejíž člen si přál, aby jeho popel byl zalisován do jejich desek. „Nevím, jestli bych to pustil, kdybych to věděl předem, ale nakonec se to stalo. Sami členové kapely přisypávali popel do desek během lisování,“ popsal. Mají za sebou také například speciální kolekci LP desek pro kapelu Rolling Stones. „Chtěli, aby to vypadalo stejně včetně papíru, který byl tehdy dožluta, a tak jsme ho složitě sháněli,“ vyprávěl.
Přespával na ubytovně pro zedníky
Že se stal jedním z nejbohatších Čechů a mohl by si ve svém věku užívat klidu a svého majetku, si Pelc nemyslel. Naučil se žít skromně. V době svých ředitelských začátků, ale i později, trávil v práci běžně 14 hodin denně a ve fabrice i přespával. K noclehu zvolil ubytovnu pro zedníky, která je umístěna přímo v objektu jeho loděnické firmy.
Kromě toho se ve 49 letech rozhodl pro další vysokoškolské studium. Ne ledajaké, ale přímo na Harvardské univerzitě. Absolvoval tam tříletý manažerský program. „Byla to pro mě noční můra, protože angličtina není moje mateřština. Ostatní se učili do půl deváté a já jsem se musel učit do čtyř do rána. Bylo to ale super a dodnes se spolužáky pravidelně každý rok scházíme. Jsou to vlivní a bohatí lidé, a tak se to teprve teď užívám. Předtím jsem jenom dřel jako mezek,“ vyprávěl se smíchem. Kontakty se spolužáky se mu dodnes hodí například tehdy, kdy chce jeho firma zřizovat nové závody v oblastech, se kterými nemá zkušenost.
Čtyřdenní pracovní týden
Trochu zvolnil až v poslední době, kdy vedení firmy předal jinému člověku a rozhodl se pro čtyřdenní pracovní týden. Ostatním to ale nedoporučuje. „Jsem zásadně proti,“ řekl. Pokud podle nej chceme dohnat Němce, jak sliboval premiér Petr Fiala, musíme pracovat víc, ne méně. „Němci mají obří náskok - pracovali, zatímco my tu měli komunismus,“ tvrdil v rozhovoru pro CzechCrunch. Ze stejného důvodu nepodporuje ani práci z domova.
Aktivně stále hraje tenis a po něm dodržuje tradici - chodí s kamarády na pivo. „Chodíme na pivo za 35 korun. Kdybych šel na pivo za 60 korun, seděl bych tam sám. Jím stále méně, nové oblečení si už nekupuju. I kdybych měl miliardy, neutratím je,“ říká majitel firmy, který se za miliardáře nepovažuje a dosud bydlí v běžném rodinném domku v Kladně.
„Já ty peníze nemám v kapse, jsou jen na papíře, protože jejich hodnota vychází z akcií podniku. A i kdybych firmu prodal, tak vůbec nevím, co bych s těmi penězi dělal. Kdekdo by samozřejmě hned věděl, jak by je pořádně roztočil. Ale já jsem rozvedený, děti si už vydělávají… S tímto přístupem bych ty miliardy nikdy neutratil,“ řekl. O prodeji firmy neuvažuje ani z dalšího důvodu. „Já už tu jsem 42 let a ta fabrika je jako jedno z mých dětí. A děti se neprodávají.“
Modlí se za něj boromejky
To ale neznamená, že své peníze nevyužívá k podpoře těch, kdo je potřebují, aby mohli dělat něco smysluplného. „Podporuji kladenský hokej i volejbal. A také sestry boromejky, které odvádějí neuvěřitelnou práci a pomáhají mimo jiné i drogově závislé mládeži. Jednou mi slíbily, že se za mě budou modlit – to bylo moc hezké. Nikdo jiný mi nikdy nic podobného neřekl,“ řekl.
Zní to v souvislosti s tragickou událostí možná trochu mrazivě, ale snad slib boromejek dosud platí. „Dítě štěstěny“, za které byl Zdeněk Pelc označován, jejich modlitbu potřebuje více než kdy jindy.
