Článek
Soud pomohl, ale nerozhodl všechno
Když Ústavní soud vydal předběžné opatření ve sporu mezi prezidentem a vládou o účast na summitu NATO v Ankaře, mohlo se zdát, že je hotovo. Prezident uspěl, vláda musí ustoupit a Petr Pavel pojede.
Jenže další vývoj ukázal, že tak jednoduché to není.
Ústavní soud vládě, ministrovi zahraničí a ministerstvu zahraničí uložil, aby informovali NATO a organizátory summitu, že prezident je součástí české delegace, zajistili mu akreditaci a nebránili jeho účasti. Zároveň ale výslovně uvedl, že tím nepředjímá konečné rozhodnutí ve věci samé.
Soud tedy prozatím zachoval dosavadní praxi. Definitivní odpověď na otázku, kde končí pravomoc vlády a kde začíná pravomoc prezidenta zastupovat stát navenek, teprve přijde.
Rozhodnutí není diplomatický program
Právně šlo o důležité rozhodnutí. Možná zajímavější je ale to, co následovalo.
Předběžné opatření totiž není místo u stolu. Není to program summitu. Není to série bilaterálních jednání. A není to ani respekt partnerů.
Ústavní soud mohl odstranit právní překážku. Nemohl ale za prezidenta vybojovat politický prostor. To už musel Petr Pavel zvládnout sám.
Právě v tom je celý případ tak poučný. Rozhodnutí Ústavního soudu je v ústavním systému silný nástroj, ale není to kouzelná hůlka. Soud může říct, co má který orgán učinit. Může určit mantinely. Může zabránit tomu, aby jedna moc svévolně vytlačovala druhou. Nemůže ale nahradit politickou obratnost, diplomatické vztahy, ani osobní váhu ústavního činitele.
Soud nastaví mantinely, politika pokračuje
V české debatě se často očekává, že soud politický konflikt jednoduše „vyřeší“. Jenže soudy politické konflikty neřeší celé. Ony je jen právně rámují.
Určí, kde jsou hranice. Ale uvnitř těchto hranic se politika odehrává dál.
A v zahraniční politice to platí dvojnásob. Summit NATO není jednací síň. Nestačí přijet s usnesením v ruce. Je třeba mít program, vést jednání, pohybovat se v protokolu i v neformálních kontaktech a být partnerům srozumitelný.
To už není práce Ústavního soudu. To je práce prezidenta.
Lekce z právního státu
Celý případ proto neukazuje jen význam kompetenční žaloby, ale i její limity. A je skvělou lekcí toho, jak fungují jednotlivé moci v právním státě.
Ústavní soud otevřel dveře. Bez něj by se Petr Pavel přes administrativní a politické překážky dostával jen obtížně. Projít jimi už musí politik sám.
