Děti koledovaly o pečivo dávno před Halloweenem. Na Dušičky

Konec října patří u nás dvěma svátkům, které vypadají jako protiklady. Dušičky jsou tiché, se svíčkami a věnci na hřbitově. Halloween je hlučný, s dýněmi, kostýmy a sladkostmi. Podle průzkumu agentury Instant Research pro řetězec Billa z října 2024 si Památku zesnulých připomíná 59 procent Čechů. Jen Halloween slaví tři procenta a oba svátky spojuje 18 procent lidí.

Mnoho lidí na Halloween zlobí, že vytlačuje naše tradice. Když se ale podíváme do historie, zjistíme, že oba svátky mají blíž, než by se zdálo.

Halloween, Všichni svatí a Dušičky následují hned po sobě a není to náhoda. Svátek Všech svatých křesťané původně slavili v květnu. V 8. století ho církev přesunula na 1. listopadu a oficiálně se tak slaví od roku 835.

Večer před ním se anglicky říkalo All Hallows' Eve, tedy předvečer Všech svatých. Z toho slovního spojení postupně vzniklo jméno Halloween. Svátek, který máme za americký, má tedy v názvu křesťanský svátek.

Dušičky, oficiálně Památka všech věrných zemřelých, přibyly o něco později. Na 2. listopadu je v roce 998 stanovil opat Odilo z francouzského kláštera Cluny. Zvyk se nejdřív držel v klášterech, pak se rozšířil do Francie, Anglie a Německa a ve 13. století už ho slavila celá církev.

Často se píše, že Halloween vznikl z keltského svátku Samhain. Ten se slavil od západu slunce 31. října do 1. listopadu a označoval konec léta a začátek nového roku. Samotný název v gaelštině znamená konec léta. Lidé věřili, že hranice mezi světem živých a mrtvých je v té době nejtenčí.

Jak velký podíl měl Samhain na dnešních svátcích, ale není jasné. Rozšířená teorie tvrdí, že církev posunula Všechny svaté na 1. listopadu schválně, aby keltský svátek nahradila. Doložené to není. Samhain se slavil jen na keltském severu, zatímco rozhodnutí padlo v Římě, a o tom, jak přesně Keltové svátek slavili, se před jejich pokřesťaněním nedochovaly žádné písemné záznamy.

Naši předkové Dušičky nebrali jen jako den vzpomínek. Věřili, že se duše zemřelých v tuto dobu opravdu vracejí mezi živé, a podle toho se doma chovali.

Za každého zesnulého příbuzného se stavěla svíčka na okno, aby k domu našel cestu. Večer na Všechny svaté se rozsvěcovaly lampičky s máslem určené pro duše. V některých domech zůstávalo přes noc na stole jídlo pro zemřelého a v kamnech se topilo, aby duším nebyla zima.

Platila i řada zákazů. Na okně nesměla zůstat žádná nádoba, aby do ní duše nespadly, a nože a ostré předměty se uklidily, aby se o ně neporanily. Podle lidové víry se mrtví o půlnoci scházeli v kostele a kdo by je vyrušil, nemusel to přežít. Na Slovácku se proto dlouho o půlnoci zvonilo, aby mrtví přišli k modlitbě.

K Dušičkám patřilo i pečení. Hospodyně pekly dušičkový chléb a pečivo ve tvaru kříže, zkřížených kostí nebo housek, kterému se říkalo dušičky. Dostávali ho chudí, žebráci a děti. Dar měl pomoct duším v očistci, protože obdarovaný se za ně pomodlil. Někteří etnologové spojují tento zvyk s mnohem starším obětováním pokrmů mrtvým.

Děti chodily na dušičkovou koledu dům od domu a dostávaly pečivo, koláče a ovoce. V česko-německých oblastech, na jižní Moravě a na jihozápadě Čech se tak chodilo ještě ve druhé polovině minulého století.

Podobný zvyk znali v Británii. Na Památku zesnulých tam chudí chodili prosit o soul cakes, dušičkové koláčky, a odměnou se za mrtvé dané rodiny pomodlili. Podle encyklopedie Britannica se právě z tohoto zvyku nejspíš vyvinulo dnešní halloweenské koledování trick or treat. Děti, které dnes chodí v kostýmech pro sladkosti, tak dělají něco velmi podobného jako děti na jižní Moravě před sto lety.

Vyřezávané dýně máme spojené s Amerikou, původ ale mají v Irsku a dalších keltských zemích. Kovové lucerny byly drahé, a tak lidé vydlabávali kořenovou zeleninu, hlavně tuřín, vyřezali do ní obličej a dali dovnitř svíčku. Světlo mělo odhánět zlé duchy. V 19. a na začátku 20. století se tam tuřín vyřezával častěji než dýně. Irské národní muzeum dodnes uchovává odlitek takového „duchovského tuřínu“ z hrabství Donegal.

Od poloviny 19. století odcházely do Spojených států velké vlny irských přistěhovalců a zvyky si vzali s sebou. V Americe pak tuřín nahradily dýně. Do Evropy se pak Halloween vrátil už v americké podobě.

I dnešní podoba Dušiček je mladší, než si myslíme. Návštěvy hřbitovů, úprava hrobů a zapálení svíček na hrobech se s nimi pevně spojily až ve 20. století. Čerstvé květiny a věnce se na hrobech objevují teprve od časů první republiky, v některých oblastech dokonce až po druhé světové válce. Dnes je to naopak nejsilnější dušičkový zvyk. Podle zmíněného průzkumu kupuje k Dušičkám věnec 34 procent lidí.

Mají tedy Halloween a Dušičky stejné kořeny? Do jisté míry ano, jen ne ty, o kterých se nejčastěji mluví. Spojitost s keltským Samhainem je nejistá. Jistější je, že oba svátky vyrostly ze stejné středověké víry, že se duše zemřelých na konci podzimu vracejí a živí jim mají posvítit na cestu a pomoct.

V Irsku z ní zbyla vyřezaná lucerna a v Británii koleda za koláčky. U nás svíčka na okně a dušičkové pečivo pro chudé. Kdo letos v sobotu dá dětem bonbóny a o pár dní později zapálí svíčku na hrobě, dělá vlastně dvakrát totéž, co lidé dělali už před stovkami let.

Zdroje