Hlavní obsah

Utekli přes hranici na Západ. Netušili, že je tam čekají estébáci převlečení za Američany

Foto: Lubor Ferenc, Wikimedia Commons

Tichá krajina u hranic, kde kdysi stála kulisa svobody.

Po únoru 1948 utekly za hranice tisíce lidí. Někteří z nich ale žádnou hranici nepřešli, jen kulisu, kterou pro ně postavila Státní bezpečnost. Akce Kámen patřila k nejzákeřnějším provokacím komunistického režimu.

Článek

Noc v pohraničí, převaděč, hráz rybníka a za ní hraniční kámen. Převaděč ještě šeptem upozorní, že za hrází nejspíš potkají německou hlídku. Pak přijde výkřik „Halt!“, několik minut strachu a nakonec úleva, protože už jsou na Západě. Odvedou je do kanceláře americké zpravodajské služby, kde důstojník v uniformě americké armády mluví anglicky a vyptává se, kdo jim pomohl a kdo doma je proti režimu. A oni mu ochotně odpovídají.

Jenže hranice byla falešná a Američané byli příslušníci Státní bezpečnosti. Kdo četl román Petry Klabouchové U severní zdi, možná si myslel, že si takovou past autorka vymyslela. Nevymyslela.

Hranice, která nebyla hranicí

Po únoru 1948 se tisíce lidí rozhodly ze země utéct a pomoc jim nabízely sítě převaděčů a odbojářů. Státní bezpečnost je chtěla rozbít, a tak přišla s metodou, která zní jako ze špionážního filmu. Blízko skutečné hranice s Bavorskem postavila hranici falešnou, s hraničními kameny, zátarasem, „německou“ celnicí a úřadovnou americké vojenské kontrarozvědky CIC.

Nejznámější byla u Všerub na Domažlicku, kde ležela falešná hranice na hrázi rybníka a ta skutečná jen asi sto metrů za ní. Podobné kulisy ale stály i u Aše, u Chebu nebo u Lázní Kynžvart, kde se do pasti chytilo nejvíc lidí. Název Kámen podle historika Prokopa Tomka vznikl právě podle hraničních kamenů, které měly uprchlíkům potvrdit, že jsou v bezpečí. Nebyla to přitom jedna akce. Kámen je souhrnný název metody a jednotlivé provokace měly vlastní krycí jména jako Jonny, Anna nebo Barnabáš.

Foto: Pavla Madi / Gemini AI

Pár kroků k domnělé svobodě.

Výslech v angličtině

Celé divadlo stálo na detailech. Výslechy probíhaly v angličtině nebo v němčině, aby působily jako v opravdové americké kanceláři, a roli amerického důstojníka často hrál agent StB Amon Tomašoff, kterému se říkalo Tony. Uprchlíci vyplňovali dotazníky, popisovali, kudy šli, kdo jim pomohl a koho doma znají.

Právě v tom byla zákeřnost celé akce. Člověk, který právě přežil nebezpečný útěk, je plný úlevy a vděčnosti a svým „zachráncům“ věří. Před americkým důstojníkem neměl důvod něco tajit, naopak chtěl pomoct. Pak přišel konec podle scénáře. Některým řekli, že jsou komunisté a na Západě je nechtějí, jiné poslali po cestě do „uprchlického tábora“, kde na ně čekala hlídka. Všichni skončili v rukou Státní bezpečnosti.

Cena za důvěru

První známou obětí byl v dubnu 1948 Jan Prošvic, zakladatel firmy ETA. Falešnou hranicí u Všerub ho převedl velitel tamní stanice SNB Stanislav Liška, kterého k tomu StB donutila. Prošvic byl odsouzen k nucené práci, ale z tábora utekl a o rok později se mu podařilo dostat do Anglie, tentokrát přes skutečnou hranici. Podobnou past nastražila StB v říjnu 1951 i herečce Jiřině Štěpničkové. Skupinu uprchlíků, se kterou šla i se čtyřletým synem Jiřím, vedl převaděč spolupracující s StB, a u hranic je zatkli. Synovi předtím řekli, že jedou za tatínkem do Karlových Varů. Herečku odsoudili k patnácti letům vězení a propadnutí veškerého majetku a propustili ji až po deseti letech na amnestii.

Foto: Jiřina Štěpničková, 1937, reprofoto David Sedlecký, Wikimedia Commons, volné dílo

Hvězda Vinohradského divadla, kterou StB nalákala do stejné pasti.

Čtyřletého Jiřího zavřeli pod falešným jménem do dětského zařízení SNB, kterému později sám říkal polepšovna pro batolata, protože bylo pod zámkem a ošetřovatelé v něm nosili pistole. Matku už neviděl až do jejího propuštění. Později se Jiří Štěpnička stal známým hercem. Zemřel letos v říjnu.

Známých obětí je dnes kolem čtyřiceti, ale škody byly mnohem větší. Jména, která uprchlíci v dobré víře řekli „Američanům“, vedla k dalším zatčením, takže nechtěně ublížili i svým blízkým a lidem, kteří jim pomohli. Spojené státy se o provokacích dozvěděly už v roce 1948 a ozvaly se proti tomu, že StB zneužívá americké symboly. Zastavit to nedokázaly a poslední doložená provokace proběhla v září 1951.

Pachatelé bez trestu

Za akcí stáli lidé, kteří se později docela dobře uplatnili. Evžen Abrahamovič, jeden z jejích hlavních organizátorů, se později stal ředitelem Domu módy v Praze. Obviněn byl až v roce 2013, když mu bylo přes devadesát let, stíhání bylo zastaveno a v roce 2014 zemřel bez potrestání. Důstojník StB Kamil Pixa, který akce schvaloval, řídil později Krátký film. Amon Tomašoff, který hrál amerického důstojníka, zemřel nečekaně a zapomenutý už v roce 1953, ve věku 31 let.

Kontrast je těžké přehlédnout. Oběti strávily roky ve vězení a přišly o majetek, kdežto ti, kteří je do pasti nalákali, žili dál v klidu a někteří se dožili vysokého věku.

Žena, která hledala dědečka

To, že o akci Kámen dnes víme tolik, je hlavně zásluha Václavy Jandečkové. Původně chtěla zjistit víc o svém dědečkovi Otovi Tulačkovi, organizátorovi převaděčské sítě, kterého StB zatkla v září 1949 a soud poslal na doživotí. Z vězení vyšel až po čtrnácti a půl letech na amnestii. Při pátrání po jeho osudu narazila Jandečková na falešné hranice, začala kontaktovat rodiny obětí, procházet archivy a v roce 2013 vydala knihu Kámen a v roce 2018 knihu Falešné hranice. Akci Kámen dnes připomínají výstavy, film Swingtime i román U severní zdi.

Foto: Noe, Wikimedia Commons

Připomínka obětí falešných hranic, odhalená v roce 2019.

Kámen, který byl jen kulisa

Nejzákeřnější na akci Kámen nebyly zátarasy ani uniformy, ale to, jak dobře její strůjci znali lidskou psychiku. Věděli, že kdo se cítí v bezpečí, přestane být opatrný, a že člověk, kterého právě zachránili, řekne svým zachráncům skoro cokoli. Hraniční kámen, který měl znamenat svobodu, byl jen součástí kulisy.

Až budete někdy na procházce v Českém lese nebo na Šumavě stát u starého hraničního kamene, zkuste si představit, že pro někoho to byl poslední okamžik, kdy si myslel, že je volný.

Zdroje

Václava Jandečková, 2018, Falešné hranice: akce Kámen, Argo

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz