Článek
Podzimní procházka, pod nohama šustí listí a v trávě se lesknou hnědé kaštany. Pes jeden zvedne, přehodí si ho v tlamě a pyšně nese dál. Někteří lidé mu ho dokonce házejí jako míček.
Jenže kaštan není hračka. A když ho pes spolkne, může to skončit na veterině, někdy i na operačním stole.
Co vlastně leží na cestě
To, čemu běžně říkáme kaštany, jsou ve většině případů plody jírovce maďalu. V angličtině se mu říká koňský kaštan. Nejsou to jedlé kaštany, které se pečou na vánočních trzích, ale plody úplně jiného stromu.
Plody, listy i kůra jírovce obsahují látku zvanou eskulin a další saponiny. Americká organizace ASPCA, která provozuje linku pomoci při otravách zvířat, řadí jírovec mezi rostliny jedovaté pro psy, kočky i koně.
Dvě nebezpečí najednou
Kaštan může psovi ublížit dvěma způsoby.
První je otrava. Podle britských veterinářů se příznaky obvykle objeví jednu až šest hodin po snědení, někdy ale až za dva dny. Pes je neklidný, zvrací, někdy i krev, má průjem, bolí ho břicho, slintá, nechce jíst nebo víc pije. Může se motat, třást nebo zkolabovat. K vážné otravě obvykle potřebuje sníst víc kaštanů, malý pes ale snese méně než velký.
Druhé nebezpečí je často větší a týká se i jediného kaštanu. Je to ucpání. Kaštan je tvrdý, kulatý a má přesně takovou velikost, že se může zaseknout v krku, v jícnu nebo ve střevě. Ucpaná střeva se obvykle řeší operací.

Na podzim jich je plná cesta a pes nerozlišuje
Jak to poznat
Zaseknutý kaštan v krku se pozná rychle. Pes kašle, dáví se, hrabe si tlapou u tlamy, těžko dýchá, může mu zmodrat jazyk nebo dásně. Britská veterinární charita PDSA upozorňuje, že se v takové chvíli nevyplatí sahat psovi do tlamy prsty, protože vyděšený pes může kousnout.
Ucpání v žaludku nebo ve střevě je zrádnější. Pes opakovaně zvrací, neudrží v sobě jídlo ani vodu, je skleslý, nechce jíst. Projevit se to může až za nějakou dobu, kdy už si majitel na kaštan z procházky ani nevzpomene.
Kdy jet k veterináři
Veterináři se shodují, že nemá smysl čekat, jestli se příznaky objeví. Když pes kaštan prokazatelně spolkl, nebo jich snědl víc, je nejlepší zavolat veterináři hned. Čím dřív, tím víc možností má.
Protijed na otravu jírovcem neexistuje. Veterinář může vyvolat zvracení nebo vypláchnout žaludek, dát psovi infuze a hlídat ho. U celého nerozkousaného kaštanu ale zvracení nemusí být bezpečné, protože se může zaseknout cestou zpět. Proto ho není dobré vyvolávat doma. Britská veterinární informační služba pro otravy před tím výslovně varuje, stejně jako před podáváním slané vody.
Pokud pes zkolabuje, třese se nebo má křeče, je to akutní stav.
A co žaludy?
Podobné je to se žaludy. Obsahují třísloviny, tedy látky s hořkou chutí, které psovi podráždí žaludek a střeva. Malé množství obvykle skončí zvracením nebo průjmem, větší ale podle britského Kennel Clubu může poškodit ledviny nebo játra. Kolik žaludů je pro psa nebezpečných, se říct nedá, protože každý obsahuje jiné množství tříslovin. Nejvíc jich mají nezralé zelené žaludy, takže nejrizikovější jsou ty čerstvě spadané.
Třísloviny jsou i v dubových listech a kůře, takže pes, který rád okusuje větvičky, je ohrožený i mimo žaludovou sezónu. A stejně jako kaštany se žaludy mohou zaseknout, a to hlavně u malých psů.
Prevence je jednoduchá
Většině potíží se dá předejít. Stačí psovi kaštany neházet, i když ho to baví. Pod alejemi jírovců pomůže kratší vodítko nebo hračka či pamlsek, které psa zabaví. A u psů, kteří spolknou cokoli, se vyplatí naučit povel „pusť“.
Kaštany nejsou jedinou podzimní hrozbou. Na procházkách se bohužel objevují i otrávené návnady, o kterých jsem psala v článku Mrtvá liška vedle plata vajec.
Podzim se psem je krásný. Jen je dobré vědět, že to, co nám připomíná dětství a panáčky z kaštanů, může psovi připravit pěkně nepříjemný týden.
Zdroje





