„Vyfoť mě s ním.“ Pak skočil k tygrovi. Co lidi žene do výběhů šelem?

Sobota 10. října, krátce po půl druhé odpoledne. Yorkshire Wildlife Park u Doncasteru na severu Anglie je plný návštěvníků. U výběhu amurských tygrů stojí lidé s telefony, jako každý den.

Pak jeden muž vyleze na zábranu, přehoupne se přes ni a seskočí dovnitř. Podle svědkyně, která to popsala pro americkou stanici CBS, se pak plazí k tygrovi, který odpočívá kousek před ním. Na jednom z videí, která kolují na internetu, je podle britské ITV slyšet, jak někoho žádá, aby ho s tygrem vyfotil.

Tygr jménem Altai seskočí dolů a muže chytí. Ten začne volat o pomoc. Přijíždějí záchranáři, nad parkem krouží vrtulník, návštěvníky ošetřovatelé vyvedou ven. Muž na místě zemře.

Policie jeho jméno nezveřejnila a požádala lidi, aby videa z místa nešířili. Park oznámil, že tygr utracen nebude. Nic špatného neudělal. Choval se jako tygr.

Kdo sleduje zprávy, ví, že podobné příběhy se objevují znovu a znovu.

V září 2014 přelezl asi dvacetiletý muž v zoo v Dillí nízký plot, protáhl se živým plotem a skočil zhruba pět a půl metru dolů do příkopu u výběhu bílého tygra. Lidé kolem ho předtím opakovaně varovali. Tygr si ho odnesl a muž zemřel. Ochránkyně přírody Belinda Wrightová to tehdy shrnula výstižnou větou: „Tygr byl prostě tygr.“

O Vánocích 2007 utekla v zoo v San Francisku tygřice Tatiana a zabila sedmnáctiletého chlapce. Dva jeho kamarádi byli těžce zraněni. Podle svědků na ni předtím křičeli a mávali, vyšetřovatelé našli ve výběhu šišky a klacíky, které se tam samy dostat nemohly. Jeden z mladíků měl v krvi 1,6 promile alkoholu. Zeď výběhu byla navíc nižší, než se doporučuje. Tatianu po útoku zastřelila policie.

V březnu 2019 přelezla žena v arizonské zoo betonovou zábranu, aby si udělala selfie s jaguárem. Jaguár ji drápy zachytil za ruku. Přežila, později se omluvila a mluvila o „bláznivé nehodě“. Totéž zvíře mělo o rok dřív podrápat jiného návštěvníka, který si ho přes zábranu natáčel.

A jsou i případy, které se vysvětlují ještě hůř. V roce 2004 přelezl šestatřicátiletý muž v zoo v Tchaj-peji plot s ostnatým drátem, aby obrátil lvy na křesťanství. Volal na ně „Ježíš vás spasí“ a vyzýval je, ať na něj zaútočí. Lev ho kousl do nohy. Podle tamních novin měl obrovské štěstí, že lvi byli ten den už nakrmení. V newyorské Bronx Zoo zase v roce 2019 jedna žena přelezla zábranu a tančila pár metrů od lva, od kterého ji dělil jen příkop. Později řekla, že její důvody byly „mnohem duchovnější“ a že ji lev „miloval“. O dva roky později se vrátila s růžemi.

Co mají tyhle příběhy společného?

Jedna věc je vidět hned na první pohled: telefon. Indičtí vědci v roce 2018 sečetli úmrtí spojená se selfie, o kterých psala média. Mezi říjnem 2011 a listopadem 2017 jich našli 259. Lidé se utopili, spadli z výšky, srazil je vlak. Několik z nich zabilo zvíře. Průměrný věk obětí byl zhruba třiadvacet let a skoro tři čtvrtiny tvořili muži. Většina zemřela při riskantním chování, které by bez touhy po fotce nejspíš vůbec nepodstoupili.

Fotka se šelmou je ale ještě něčím víc. Je důkazem odvahy, příběhem, který se dá vyprávět, a sběračem lajků. A čím je záběr nebezpečnější, tím vyšší má cenu. Pro někoho dost vysokou na to, aby přehlušila všechno ostatní.

Většina z nás ví, že tygr je nebezpečný. Jen tomu v kritické chvíli nevěříme sami pro sebe.

Neurovědkyně Tali Sharotová se dlouho zabývala jevem, kterému se říká optimistické zkreslení. Lidé mají tendenci přeceňovat, jak dobře to s nimi dopadne, a podceňovat, že by se právě jim mohlo něco stát. Ve většině situací nám to pomáhá, díky tomu se nebojíme ráno vyjít z domu. Před výběhem s tygrem to ale může být smrtelné.

K tomu se přidává falešný pocit kontroly. „Jen se rychle vyfotím a hned vylezu.“ „Neudělám žádný prudký pohyb.“ Člověk si v hlavě přehraje scénář, ve kterém všechno řídí on. Tygr ten scénář ale nezná.

V zoo vidíme šelmy hlavně ve chvílích, kdy spí, lenoší na slunci nebo si olizují tlapu. Z dokumentů známe tygří mláďata a lvy, kteří se mazlí s ošetřovatelem. Na internetu jsou stovky videí, kde se tygr tulí k člověku.

To, co nevidíme, je jejich rychlost. Tygr, který vypadá ospale, je u člověka za pár vteřin. A nemusí být hladový ani naštvaný. Stačí, že se na jeho území něco plazí a krčí. Přesně tak se totiž pohybuje kořist.

Zábrana v zoo nás chrání, ale zároveň nám bere pocit reálného nebezpečí. Za sklem nebo příkopem je tygr spíš živý obraz než divoké zvíře. A když někdo zábranu překročí, má v hlavě pořád jen ten obraz.

Někteří lidé nejdou za šelmou kvůli fotce, ale protože věří, že mají se zvířetem zvláštní spojení. Žena v Bronxu mluvila o lásce a duchovním poutu, muž v Tchaj-peji o víře. U části takových případů může hrát roli duševní krize nebo nemoc. To se ale z videa ani ze zpráv posoudit nedá a nebylo by fér to někomu paušálně přisuzovat.

Jedno mají všichni společné: v tu chvíli neviděli tygra nebo lva, ale příběh, který si o něm sami vyprávěli. Proč nás temné a nebezpečné příběhy tolik přitahují, i když se jich bojíme, jsem rozebírala v článku Strach, nebo zvědavost? Proč ženy milují příběhy o vraždách.

A pak jsou tu obyčejnější důvody. Alkohol, který ubere strach a přidá falešnou odvahu. Parta, před kterou se nechce vypadat jako srab. A dav s telefony, který se dívá.

Kdo stojí před publikem, dělá věci, které by sám o samotě nikdy neudělal. Před výběhem šelmy bývá publikum vždycky. Kvůli němu tam ostatně všichni přišli.

V takových příbězích se často zapomíná na druhou stranu. Tygřice Tatiana v San Francisku zemřela. Jaguár v Arizoně musel z expozice, než zoo incident vyšetřila. Altai měl štěstí, že se za něj park postavil.

Ošetřovatelé v Yorkshiru jsou podle parku hluboce otřesení a dostávají odbornou pomoc. Lidé, kteří tu sobotu stáli u zábrany s telefony v ruce, si odnesli zážitek, na který nezapomenou.

A tygr? Jak řekla Belinda Wrightová: tygr byl prostě tygr.

Zdroje