Článek
Naši mladí nejsou žádné horké hlavy ani rebelové, jsou to spíše naše oběti.
Dík naší liberální výchově mají pak čím dál větší hlad po mantinelech, po pravidlech, a ještě silnější tendence někoho poslouchat a následovat.
Jsou to naše nedodělky, polotovary, ale zároveň se z nich proti své vůli stali naši soudci, kteří nám zrcadlí svou hyperkorektností, kde jsme udělali chyby. A není jich málo!
Jak je vůbec možné, že dnes, kdy máme mnohem více volného času a možností číst odborné knihy o výchově, a můžeme se svým dětem smysluplně věnovat, jak je možné, že sklízíme horší úrodu než naši předci?
Každý má možnost volby, a když kočí pustí z rukou opratě, koně vůz převrhnou.
Všude na nás útočí hesla typu: nechte vodu téct, dítě je partner, dítě je náš učitel… To všechno je pravda, ale v klášteře plném mnichů, kde platí velmi přísný řád. Ale ve světě plném chaosu, který je pro dítě něco jako slepá mapa, si nelze takto počínat.
Bohužel, hodili jsme to na ně, ať si plavou, a teď vystrašeně koukáme, jak se topí.
Ale jsme přitom my, co jim ubližují. To my jsme těmi nezralými, zlomyslnými „spratky“, co nechtějí být za nic a nikoho zodpovědní.
