Článek
Žijeme v časech, které se právem nazývají turbulentní. Jistě každý z nás, kdo někdy letěl letadlem, již zažil na vlastní kůži nějakou tu turbulenci. Dnes k těmto otřesům bohužel dochází ve všech sférách, a to uvnitř ale hlavně vně nás samých. Jako by nás sama příroda začala zrcadlit. Mnozí se domnívají, že tento rušivý jev vychází zvenku směrem dovnitř, př. když začne vřít vulkán, všichni v jeho okolí se dají do pohybu, prchají do bezpečí; když dojde k zemětřesení, opět se musíme dostat co nejdále od samého epicentra; když přijde velká voda, jdeme jí z cesty, atd. Akce a reakce.
Ale co když tato akce a reakce probíhá v opačném módu? Co když příroda reaguje jen na dění v nás samotných? Co když ten náš vnitřní rozkol, tenze a pnutí, věčné boje s druhými ale i se sebou samými ovlivňuje vše kolem nás?
Dnešní postmoderní člověk je plný nedostatečnosti, neukojenosti, doslova hněvu plodící agresivitu, ale přitom má všechny předpoklady být šťastný a úspěšný.
V relativně mladém věku dosáhl již všeho, čeho si předsevzal, takže nyní jen stačí, aby si tento komfort udržel. Ale právě toto lpění a udržování se zdá být hlavní příčinou ztráty vlastní volnosti a svébytnosti, neboť začneme sloužit pouze „nabytému“. A tak dochází k prvním šarvátkám, které se na povrch projeví psychosomatickymi příznaky, jako jsou bolesti hlavy, sklon k obezitě, hypertenze, špatná kvalita spánku. Do toho se začneme dusit prázdnotou, pod nohama již necítíme pevnou zem, je to jako se pohybovat v tekutých píscích. Takto ovšem daleko nedojdeme. A pokud si nechceme dojít brzy pro antidepresiva, pak jediné řešení jak pomoci sám sobě, následně i zklidnit přírodní živly, je ponořit se do svého nitra a začít chápat, co nám to naše tělo/duše naznačuje. Je třeba se začít opět poslouchat a vnímat. Budete se divit, jak toto „samoléčení“ postupuje rychle: najednou se začneme více pohybovat, více cestovat, někdo dokonce prodá svůj byt a koupí si raději domeček někde za Prahou, někdo zase pochopí, že pokud za jeho nespokojeností stojí současná politická situace, pak sám i kandiduje…
Dveře jsou stále otevřené, a pak se i zastaví ty pomyslné tekuté písky.
