Článek
Hlavním poznávacím znakem navenek beznadějná zamilovanost člověka do sebe samotného, vyzdvihování důležitosti své osobnosti pro společnost, srovnávání se s ostatními, neschopnost přijímat konstruktivní kritiku, mluvení hlavně o „JÁ“. A takový člověk jak říká „nemá problém“.
Narcisti jsou lidé, kteří nemají, neznají přístup k vlastní duši. Neumí milovat, nemají soucit ani sami k sobě. Pozor, nezaměňovat s lítostí.
Takový člověk nemá svou vlastní osobnost, za jedno rameno ho drží ješitnost a za druhé nevyzrálost, které se ho jen tak nepustí. Nejsou to hráči života, jsou jen otroci vlastního ega.
Otázka: Jak s takovým člověkem komunikovat ve vztahu? Jednoduchá odpověď: Nijak.
Takový člověk přichází do vztahu pouze a jen proto, aby si na vás kompenzoval vlastní pocit nedostatečnosti. Nestojí o spolupráci na vztahu, proto jakákoliv snaha posunout takového člověka někam výš, pomoct mu, konstruktivně s ním jeho problém vyřešit, nemá smysl. On přece nemá problém.
Vše, co uděláte pro to, abyste takovému člověku otevřeli oči, pomohli mu, se začne obracet proti vám. Tady nepomohou ani projevy lásky.
Pochopitelně, jak by narcista mohl přijmout lásku, kterou ani neumí dávat, kterou prostě sám nemá, nezná?
Narcista se pravděpodobně rodí do rodiny kde už minimálně jeden z rodičů narcistou je, tím si vzájemně svou neomylnost podporují. Tím, že vlastně nezažije upřímnou lásku, stává se pro život velmi zranitelným. Vytvoří si bariéru a aby to nějakým způsobem vykompenzoval, usiluje o moc a kontrolu nad ostatními, ignoruje své pocity a utvrzuje se v přesvědčení, že nikoho nepotřebuje.
Není to člověk který by přicházel vědomě škodit, nerodí se s takovým úmyslem. Během raného dětství se vlivem okolí deformuje jeho osobnost a jako malé dítě se neumí bránit a tak si vytváří svou ochranu tak jak nejlépe dokáže. Bohužel se pak většinou sám sebe uzavírá do této ochrany po zbytek života.
O vzniku narcistické poruchy krásně píše doktor filozofie František Bartoš ve své přehledové studii, kde se odkazuje na mnoho výzkumů této poruchy osobnosti. NARCISSISM: THEORY, RESEARCH AND SCALES
Narcista
Narcista je jako potápěč v potápěčském obleku. Nemá přímý kontakt s vodou. V našem případě s podvědomím.
Každý impuls, který by mohl vést k jeho duši, prožívání lásky, vnímá jako útok, proto už se dopředu chrání všelijakými bariérami.
Je to boj o přežití. Psychologie popisuje několik možností jak přežít. Zamrzni, uteč, bojuj nebo se adaptuj. Pro narcistu je typický útok proti všem a všemu co by mohli otevřít jeho duši.
Pro vás se nabízejí tyto možnosti jak se takovým člověkem vyrovnat: Zamrznout, obrnit se, bojovat a odklánět útoky a nebo utéct.
První dvě možnosti jsou velmi nebezpečné pro vaši vlastní osobnost. Pokud nemáte svou vlastní sebelásku v přesahu, narcista vás pomalu ale jistě jako osobnost paralyzuje.
Tím, že člověk zamrzne, už není schopen přijímat cokoliv pozitivního, což je pro spokojený život velmi ubíjející, pouze z vás odchází energie a nejste schopni novou přijímat.
Bojovat, odrážet útoky, to je jako dávat narcistovi do rukou zbraně a náboje které opět použije proti vám. Toto je velmi nebezpečná taktika. Jak se říká: „Cokoliv řeknete, bude u soudu použito proti vám.“
Nemá smysl se s narcistou jakkoliv přít, snažit se dokazovat. Musíme si uvědomit, že to je člověk s porušeným cítěním. To co pro nás znamená logiku, to je pro něj naprostý nesmysl, nedojde k němu informace taková jakou jsme mu vyslali a hlavně ani o ní nestojí, tudíž to bere jen jako útok z vaší strany.
A jak se zase říká „Nemůžeš pomoct někomu kdo o pomoc nestojí.“ Nevyžádaná pomoc není pomoc.
Jako nejlepší volba se jeví „uteč“. Zachraň sebe a tím můžeš pomoci i narcistovi. Je to jediná možnost jak snad takovému člověku můžete pomoct.
Kdyby totiž tuto možnost použil každý, kdo se s ním setká, bude narcistu po čase nutit opravdu zapřemýšlet, co je „špatně“ , možná pak teprv udělá revizi ve své duši a nebo také ne. Je možnost, že se bude dál potápět ve svém skafandru celý život, ale to už v tu chvíli není váš problém.
Ptáte se, co vede k setkání s takovým člověkem, proč se vůbec mezi námi takoví lidé vyskytují?
Jsou tu pro to, abychom nás naučili vlastní sebelásce. Je to už předem domluvený kontrakt, společná smlouva duší. Narcista je vlastně jako takový váš osobní trenér sebelásky.
Přichází ke člověku, který má tendence se obhajovat, dokazovat, nemá vlastní sebelásku a který má pocit, že prostě musí někoho zachraňovat a lásku si tak vysluhovat. A tak vydává ze sebe snad i to co sám nemá, aby ho okolí přijalo, protože se nedokáže přijmout sám sebe takový jaký je. Nedochází mu, že jediný koho má zachránit je on sám, pak může konat dobro i ve společnosti. Dokud ale člověk nemá vlastní sebelásku, nikomu tím nepomůže, jen se pomalu ale jistě ničí.
Narcista není jen náhodou názvem podobný slovu nacista. Stejně jako nacismus, který se dostal k moci díky hospodářskému úpadku společnosti, narcista se dostává k moci u člověka kterému něco schází.
V tomto případě je pro takového člověka jeho životním milníkem který když překročí, teprve může dosáhnout vlastní sebelásky.
Může poskládat střípky své rozbité osobnosti a stát se celistvým člověkem.
Narcista někoho nakopne, jiného zničí. Zkušenost s ním je k nezaplacení, je to jako získat doživotní imunitu po nákaze bacilem. Příště už si to budete pamatovat, ale to jen za předpokladu, že se dokážete ze vztahu s ním vyvázat bez větší úhony na vašem duševním zdraví.
Bojíte se kritiky? „Pokud se chcete vyhnout kritice, nic neříkejte, nic nedělejte a nikým nebuďte.“ Aristoteles
Zdroje: http://www.antropoweb.cz/media//webzin/webzin_1_2009/1_Bartos_Narcismus.pdf
