Článek
Léto konečně dorazilo v plné síle, a s ním i ta příjemná, horká vlna, která z lidí dělá nadšené bazénové návštěvníky. A já, jako správná milující máma, jsem se svými ratolestmi vyrazila na nejbližší osvěžující doupě. Ale víte co? Některé zážitky na koupališti jsou natolik… osvěžující, že si zaslouží vlastní kapitolu. A tou kapitolou jsou, přátelé, dámské záchody.
Přiznám se, že po několika dnech úporných veder jsem si v myšlenkách představovala dokonalé léto – slunce, vodu, víno a hlavně nezávadnou atmosféru na veřejných místech. Jenže realita, jak už to bývá, má smysl pro černý humor. A tak jsem se ocitla v dnešním civilizačního pokroku, na dámských záchodech, kde na mě čekalo překvapení, které by i stoického gladiátora přimělo zvážit ústup.
Víte, jsem žena. A ženy mají své cykly. Ano, to se stává. Někdy je to jako jemná jarní přeháňka, jindy jako pořádná letní bouřka. A v takových chvílích saháme po hygienických potřebách. To je normální. To je život. Ale kde je, proboha, ten „záchodový etik“? Kde je ten neviditelný průvodce, který by nám připomněl, že dámské záchody nejsou umělecké galerie moderního umění pro vystavování biologického odpadu?
Stála jsem před kabinkou a moje oči, zvyklé na sluneční záři, se setkaly s něčím, co by si zasloužilo vlastní výstavu v muzeu zapomenutých zvyků. Otevřený koš. A v něm, jako trofej po nějakém zvláštním rituálu, ležel zkrvavený tampon. Ano, čtete správně. Tampon. Krví nasáknutý, připravený stát se součástí jakési podivné „instalace“. Musím se přiznat, že mi na chvíli přestalo bít srdce. A to nemluvím o tom, že moje vlastní menstruace je už dávno minulostí a já si užívám komfortu „přechodového“ klidu. Ale tohle? V dnešní době?
Mám pocit, že jsme v 21. století. Žijeme v době, kdy se můžeme spojit s lidmi na druhém konci světa, kdy naši mladí umí sestříhat videa s takovou grácií, že by jim záviděl i Hollywood, a kdy jsou schopni rozpoutat diskuse na internetu o čemkoliv. Ale prosím vás, jak to, že neumíme jednoduše a s respektem naložit s hygienickými potřebami?
Je mi to záhadou. A neříkejte mi, že to byl omyl nebo že se vám to „nějak stalo“. Vždyť je to z vagíny, dámy, ne z nosu! Není to krev z operace, kde by se vám náhodou „přihodilo“, že byste zapomněly na speciální protokol. Tohle je prostě vaše osobní, měsíční realita. A já si myslím, že na ni můžeme být hrdé, ale nemusíme ji takhle veřejně „prezentovat“.
Možná si některé ženy myslí, že otevřený koš je jakási „zvířecí skříňka“, kam prostě hodíme, co potřebujeme, a svět se sám postará. Ale svět se nepostará. Svět se dívá. A když se svět dívá na takovéto „umělecké kousky“, začne si klást otázky. Jaké vzdělání mají tyto dámy? Je to o vzdělání? Kam zmizela elementární hygiena? Nebo je to jenom projev naprosté lhostejnosti?
Přemýšlela jsem, zda je to jen moje přecitlivělost. Jestli se na to ostatní ženy koukají s klidem a říkají si: „No a co, je to dámský záchod, tak co čekáš?“. Ale já si myslím, že to není jen o mně. Myslím si, že je to o respektu. O respektu k sobě samým, k ostatním lidem a k místům, která sdílíme.
Takže, milé dámy, které jste se rozhodly obohatit dámské záchody o své osobní „historické artefakty“ – prosím, zamyslete se. V dnešní době, kdy máme k dispozici tolik možností, je opravdu nutné vytvářet takovéto… ne úplně voňavé památky? Vždyť ten malý kousek papírového kapesníku, do kterého tampon zabalíme, nebo ten nepatrný krok k uzavřenému odpadkovému koši, může udělat obrovský rozdíl.
Léto je sice horké, ale naše ohleduplnost by měla být vlažná, nikoliv ledová. Pojďme si užít slunce, bazény a všechno, co léto nabízí, ale s trochou elegance a hygieny na všech frontách. A hlavně, s respektem k dámským záchodům. Protože, vážně, kdo chce po osvěžující koupeli narazit na takové překvapení? Vlastně, já už si radši před koupáním nebudu nic představovat. A možná si dnes do kabelky přibalím i dezinfekci na oči.
