Článek
Dva muži – Tomáš Kotvas 45 let a František Hanečák 43 let– zmizeli beze stopy. Z jejich domu v bratislavských Podunajských Biskupiciach zůstaly jen vytrhané kamery, trezor otevřený bez známek násilí, které připomíná scénu z kriminálního thrilleru. Jejich mercedes byl nalezen v Hodoníně na české straně hranice – dokonale vyčištěný, interiér doslova vytepovaný. Žádné stopy krve, žádné otisky. Jen chladivý pocit, že jsme se ocitli v časech, kdy mafie určovala, kdo přežije noc.
Podle oficiálních informací slovenské policie i médií (Zoznam.sk, BA24.sk):
- Tomáš Kotvas a František Hanečák zmizeli koncem července 2025.
- Poslední stopa je z noci z 24. na 25. července 2025, kdy byli naposledy zachyceni v jejich domě v bratislavských Podunajských Biskupiciach.
- Ráno 25. července byl jejich Mercedes zachycen na mýtné bráně směrem k Hodonínu (ČR). Auto bylo později nalezeno odstavené, vyčištěné a bez stop násilí.
- Policie oficiálně vyhlásila pátrání po Tomáši Kotvasovi dne 28. července 2025. František Hanečák je veden jako nezvěstný ve stejném čase.
Rodiny pohřešovaných se obracejí na veřejnost a investigativní novináři jako Ivan Mego rozplétají příběh. V příběhu se objevuje jméno Róbert – muž se starými vazbami na nechvalně proslulý gang Róberta Okoličányho. Policie ho chtěla vyslechnout, ale jeho telefon je už týdny nedostupný.
Atmosféra na Slovensku houstne. Na sociálních sítích se šíří obavy: ‚Je možné, že jsme se vrátili do devadesátek?‘ V té době vládl podsvětí teror, vraždy a popravy byly na denním pořádku. Nešlo přitom jen o obavy o vlastní život – lidé věděli, že pokud se znelíbí těm nesprávným, může to odnést i rodina. A právě proto se neodporovalo. Stačil chybný úsudek, špatně zvolená slova nebo jen podezření, že stojíte na nesprávné straně – a z nejbližších mohl být přes noc nezvěstný. Dnes, o třicet let později, mizí dva muži a stopy vedou k podsvětí znovu.
Zneklidňující je i česká stopa. Mercedes obětí skončil právě v Hodoníně. Symbolické varování? Nebo už rozšíření působnosti? Česká republika má s mafiánskými praktikami vlastní zkušenosti. Devadesátky byly érou vydírání, přepadení a divoké privatizace. Teď se nabízí otázka: je možné, že slovenský organizovaný zločin znovu zkouší prorůst i k nám?
Rodiny mezitím prožívají horor, který by nevymyslel ani nejlepší scenárista. Moderátorka Adriana Kneissl Poláková, sestřenice jednoho z pohřešovaných, napsala zoufalou prosbu: „Dvaja ľudia sa predsa nemohli vypariť.“ Její slova se stala symbolem absurdity celého případu. Jak je možné, že ve střední Evropě, členovi EU a NATO, zmizí dva lidé přímo z vlastního domu – a nikdo neví, co se stalo?
Slovensko dnes stojí na křižovatce. Buď policie ukáže, že dokáže čelit mafiánským praktikám a skutečně objasnit, co se stalo. Anebo zůstane vše jen u neurčitého statusu „pohřešovaný“ – bez jasných odpovědí, bez viníků a bez spravedlnosti. Otázka je, jak dlouho si ještě může stát dovolit hrát roli pozorovatele, když lidé mizí beze stopy.
A Češi? Představa, že by se praktiky slovenského podsvětí přelily přes hranici, nahání husí kůži. Protože pokud může někdo vytrhnout kamery, odvézt dva muže a nechat po sobě jen naleštěné auto, pak to už není jen slovenský problém. To je varování pro celý region.
