Porodní plán očima porodní asistentky

Měl by se spíše nazývat jako porodní přání. Internet je plný vzorů různých porodních plánů a častokrát jsem se setkala s tím, že si ženy myslely, že do porodnice musí mít nějaký ten plán, tak si jej narychlo vytiskly z nějaké stránky. Když jsem si ho jako tenkrát studentka poctivě přečetla a snažila se ženy doptat na nějaké upřesnění k jejich vypsaným bodům, častokrát mi přiznaly, že nad tím až tak moc nepřemýšlely, když si to odněkud kopírovaly. Tímto chci jen říct, že opravdu není nutnost nést si s sebou do porodnice nějaký porodní plán. Můžete své přání sdělit klidně i na místě své porodní asistentce.

Častokrát svůj porodní plán nedodržovaly ani samy ženy. Když uvedu příklad - jedna maminka si přála, abychom do jejího porodního boxu chodily pouze v nutných případech a abychom na ni co nejméně mluvily. V realitě to ale vypadalo tak, že mě paní chtěla mít stále u sebe a byla celá nesvá z toho, když jsem občas musela odejít z jejího boxu.

Někdy bylo v porodních plánech velkým tučným napsané, že si nepřejí tlumení bolesti epidurálem. Toto například je úplně zbytečné tam psát. Nikdo vám epidurál nedá jenom tak bez vašeho svolení. Buď se vás porodní asistentka zeptá nebo si o něj můžete říct samy. Častokrát o něj žádaly hned na začátku přesně ty, které měly v plánu napsané, že absolutně nic takového nepřipadá v úvahu (já to chápu, bolesti zvládá každý jinak, je to opravdu individuální, tak si to samozřejmě rychle rozmyslely). Takže tohle je opravdu věc, kterou je lepší rozmyslet si až v dané situaci a nebát se říct si o něj své porodní asistentce (dá se dát jen v určité fázi porodu).

Ano, to je úplná pravda, kdysi ženy opravdu rodily třeba samy doma nebo jen s nějakou porodní bábou z vesnice. Každá mince má ale dvě strany. Taky bylo kdysi velmi časté, že se děti narodily mrtvé a nebo zemřely chvíli po porodu. Bylo také mnohem častější než dnes, že umřely i samotné ženy na různé porodní nebo poporodní komplikace. Kdysi se s tímto prostě počítalo. Dnes už jsou všichni zvyklí na úplně jiné standardy. Dnes není vůbec běžné, že by novorozenci nebo matky občas umírali. Zřídka kdy se ovšem i takováto tragédie stane, jsou to však jen výjimečné případy.

Je to způsobené pokročilým zdravotnictvím, máme už spoustu metod a přístrojů, které nám umožňují monitorovat miminko i maminku, a předcházet tak závažným komplikacím. Umíme si s ledasčím poradit. Je to však vykoupené trochu menším pohodlím u porodu. Myslím teď například posloucháním ozev plodu (srdíčka miminka) nebo natáčení KTG záznamu - maminka má na bříšku dva pásy, jeden přidržuje sondu a měří srdce plodu a druhá sleduje kontrakce dělohy. Je to pro ženu sice trochu nepohodlné, ale my zdravotníci dovedeme z křivky která se nám tím vytvoří vyčíst opravdu mnoho. Řekne nám to, jak se miminku v tom bříšku daří a jestli ten porod ještě zvládá a nebo už má velkou nouzi o kyslík a už by chtělo opravdu rychle ven.

Tímto narážím na častý bod, který se objevuje v mnoha porodních plánech, abychom buď vůbec, nebo jen v nutných případech monitorovali miminko. My to ale neděláme proto, abychom vám tím nějak znepříjemnili porod, my prostě jenom opravdu chceme, abyste vy oba byli hlavně v pořádku. Příroda sice ví co dělá, ale taky počítá se ztrátami. My se ty ztráty tímto snažíme eliminovat na to nejmenší minimum.

Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že v každém porodním plánu měly ženy napsané, že nechtějí studenty. Já to vlastně i chápu - představa toho, že budu rodit a nade mnou bude stát 5 mediků a budou si něco zapisovat do sešitů, je děsivá a nepříjemná. Doopravdy to však není ani zdaleka takové. Byla jsem ve dvou nemocnicích a v obou to měli nastavené tak, že o jednu ženu se může starat pouze jedna studentka. Studentka se má ženě řádně představit a komunikovat s ní, jaká je její úloha u celého porodu. Mnohokrát se stalo, že ženy si studenty nepřály, ale když jim porodní asistentky řekly, že tam jsem pouze já, a představila jsem se jim, tak se usmály a řekly, že já jim vůbec nevadím. Studentky mají totiž mnohem víc času ženě všechno klidně i několikrát vysvětlit, masírovat jim záda, vybírat s nimi nějaké olejíčky do aroma lampy nebo jim třeba skočit pro sladkou tyčinku do automatu na chodbě nemocnice. Všechno je o vzájemné domluvě. Pokud však nechcete studentku ani v tomto případě, máte na to určitě právo. Potom váš pokoj porodní asistentky označí jako „studenti ne“ a žádný student do vašeho boxu nevejde.

Klidně si to do svého porodního přání napsat můžete, ale v obou porodnicích, kde jsem byla, je toto naprosto normální a běžná věc. Pokud je novorozenec v pořádku a není nutné ho rychle po porodu odnést na speciální přístroj, kde se mu buď odsaje plodová voda z dýchacích cest, aby mohlo dýchat, nebo se rovnou neresuscituje. V takovém případě se nemůžete divit, je to rychlá akce (téměř ve všech případech úspěšná) pro záchranu miminka a opravdu se to nedá udělat na vašem břiše.

Taktéž se v porodních přáních objevuje bonding. Stejně tak jako u dotepání pupečníku je bonding už běžnou praxí v porodnicích. Pokud je miminko v pořádku, má možnost bondingu každá maminka i ta, která si o to neřekne nebo nenapíše, ale klidně si jej do porodního přání napsat můžete.

Tohle je pár bodů, které se nejčastěji objevují v porodních plánech některých žen. Podívala jsem se na ně tak trochu svýma zdravotnickýma očima. Určitě bych mohla rozebrat i nějaké jiné věci, které si ženy rády píší do svých plánů (lépe řečeno přání), ale to třeba zase jindy.