Článek
Tato porucha (BIID neboli Body Integrity Identity Disorder) je zahrnuta v mezinárodní klasifikaci nemocí Světové zdravotnické organizace. Problémem je, že zatím neexistuje žádná medicínsky podložená léčba.
Podívejme se na příběhy některých lidí s touto nemocí
Chloe Jennings
Jednou z nich je Chloe Jennings, vědkyně, která studovala na Cambridge University. Ačkoli může chodit a ráda lyžuje, každý den si přeje, aby se stala paraplegičkou, tedy aby ochrnula na dolní část těla. Její touha přijít o cit v nohou je tak silná, že kontaktovala lékaře po celém světě s prosbou o zbavení citu v nohou nebo o amputaci. V minulosti se dokonce pokoušela si ublížit, aby tohoto cíle dosáhla. Tato situace vyvolává otázky ohledně etiky lékařských zákroků, které by z medicínského hlediska snižovaly kvalitu života pacienta, ačkoli si to pacient přeje a podepíše informovaný souhlas. Mnozí lékaři takové zákroky odmítají, což může vést k tomu, že se lidé s BIID stávají oběťmi podvodníků, kteří za operaci požadují peníze předem a poté zmizí.
Jewel Shuping
Dalším příkladem je Jewel Shuping, která má také BIID, a v jejím případě se její touha týkala zraku. Natolik si přála přestat vidět, že použila čistič odpadů, aby se o zrak připravila. Sama popisuje, že se cítila komfortně při myšlence na slepotu a nyní je šťastná. Její psychoterapeut jí s tím dokonce pomohl. Seděl u ní půl hodiny a čekal, až bude ztráta zraku definitivní. Tento případ vyvolává ještě větší kontroverze ohledně etiky a hranic pomoci lidem s tímto onemocněním.
Nick o'Hollin
Příběh Nicka o'Hollina ukazuje další aspekt BIID. Nick si přeje přijít o nohu a sám se pokoušel se jí zbavit. Nakonec naletěl podvodníkům, kteří za amputaci požadovali 20 000 liber, ale po obdržení platby zmizeli. Nick popisuje, že neustále cítí, jako by měl nohu navíc, což pro něj představuje značnou psychickou zátěž a vedlo ho k myšlenkám na sebevraždu. Ve skutečnosti si svou nohu pouze ohýbá a bandážuje, aby vypadala jako amputovaná.
Výzkum z roku 2014 se zaměřil na lidi s dysforií spojenou s levou nohou a odhalil, že množství chybějící šedé hmoty na pravé straně horního temenního lalůčku mozku koreluje se silou touhou zbavit se této končetiny. To naznačuje, že BIID má neurologický základ a nejedná se pouze o rozmar nebo touhu po pozornosti. Lidé s BIID nemají pocit, že jsou „normální“ se svými intaktními těly a jejich mozek funguje jinak.
Je důležité si uvědomit, že i když je pro nás obtížné pochopit touhu po handicapu, pro lidi s BIID je to skutečná psychická porucha, která jim způsobuje utrpení. Tito lidé svým rozhodnutím neubližují ostatním, ale pouze svému vlastnímu tělu.
Zdroje:
https://www.flowee.cz/psychologie-a-vztahy/14670-kdyz-jsem-oslepla-splnil-se-mi-sen-citila-jsem-ze-tak-to-ma-byt-rika-zena-s-poruchou-biid
https://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/76302/transhandicapovani-lide-kteri-si-dobrovolne-zpusobuji-postizeni-se-hlasi-o-slovo.html
