Článek
Zní to jako scéna z nějaké jiné republiky. Je to ale čerstvá realita léta 2026 – a jen poslední kapka v mnohem delším příběhu.
Jak to začalo
Vztahy Petra Pavla s vládou Andreje Babiše se zadrhly už v lednu, kdy prezident odmítl jmenovat Filipa Turka ministrem – argumentoval tím, že opakovaně neprojevoval respekt k českému právnímu řádu. Babiš mu to od té doby nezapomněl. Veřejně prohlásil, že hlavním problémem prezidenta je, že si vykládá Ústavu, jak se mu zrovna hodí, a nazval ho hlavou opozice, která si dělá kampaň na vlastní znovuzvolení.
Pak přišla otázka, kdo povede českou delegaci na summitu NATO. Vláda měsíce odmítala prezidenta do delegace vůbec zařadit. Pavel se musel obrátit na Ústavní soud, který vydal předběžné opatření a nařídil vládě, aby ho s sebou vzala. Jenže i po tomto rozhodnutí mu vláda dosud neposkytla mandát, který pro delegaci sama schválila, a jeho doprovod zredukovala na minimum.
Poslední kapka
A pak přišel 1. červenec. Sněmovna hlasy koaličních poslanců schválila zrušení pravomoci prezidenta jmenovat a odvolávat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací – třeba velvyslance při OSN. Nově o tom bude rozhodovat jen ministr zahraničí.
Předkladatel, poslanec SPD Libor Vondráček, se ani netajil tím, že důvodem není jen snaha sjednotit zahraniční službu. Otevřeně řekl, že za návrhem stojí i to, jak prezident podle něj příliš volně vykládá své pravomoci. Politik veřejně přiznal osobní motivaci zákona, který má ústavního činitele připravit o kompetenci – a to by v normální demokracii mělo být na titulní stránce, ne v poznámce pod čarou.
Navíc to nebyla samostatná diskuze o roli hlavy státu v zahraniční politice. Změna se propašovala jako přílepek k novele zákona o státních zaměstnancích. Právní výbor k ní na konci dubna nezaujal žádné stanovisko – prostě to nechal proklouznout.
Nejde jen o Hrad
Dalo by se namítnout, že Hrad si stěžuje pokaždé, když mu někdo sáhne na pravomoci, a že Česko je koneckonců parlamentní republika, kde má sněmovna právo měnit zákony. Je to fér námitka. Jenže tentokrát se k prezidentově kanceláři přidali i politici, kteří s Pavlem nemusí souhlasit vůbec v ničem – zástupci STAN, ODS i KDU-ČSL nezávisle na sobě označili návrh za osobní vyřizování účtů. Když se stejnou kritikou ozve prezidentův úřad i jeho političtí odpůrci napříč spektrem, přestává to být jen „Hrad si stěžuje“.
Proč by to mělo zajímat i vás
Možná si říkáte, že spor o jmenování pár velvyslanců se vás netýká. Ale nejde o velvyslance. Jde o to, jak snadno se dá oklestit nezávislá instituce, když se koalici zrovna nehodí do krámu. Dnes je to prezident. Zítra to může být Nejvyšší kontrolní úřad, soudní moc, nebo veřejnoprávní média – debata o financování České televize ostatně běží souběžně a tón je hodně podobný.
Ústava nestojí na tom, že se mocenské strany mají navzájem rády. Stojí na tom, že se navzájem respektují, i když se nesnáší. Ve chvíli, kdy vládní většina začne pravomoci hlavy státu okusovat kousek po kousku – jednou přílepkem, podruhé omezeným doprovodem na letadle – neptejte se, jestli to prezidentovi nedělá dobře.
Ptejte se, kdo bude ten další, komu vezmou křeslo v letadle.
Zdroje:
1. iROZHLAS.cz (Český rozhlas)
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/snemovna-omezuje-pravomoc-prezidenta-tyka-se-jmenovani-o-odvolavani-vedoucich_2607011239_kvr
2. ČT24 (Česká televize)
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/snemovna-by-mohla-hlasovat-o-pravomocich-prezidenta-k-vedoucim-misi-375129
3. ČeskéNoviny.cz (servis ČTK)
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/kolar-zmena-zakona-o-zahranicni-sluzbe-je-pokus-o-omezeni-kompetenci-prezidenta/2846076
