Článek
Narodil se jako náhradní dítě
Zdeněk Svěrák je druhým synem tohoto jména, který se rodičům Františkovi a Růženě narodil. První Zdeněk se v pěti letech poranil o rezavý hřebík a zemřel na otravu krve v roce 1934 — dva roky před narozením Zdeňka, kterého si Česko zamilovalo.
Rodiče ho pojmenovali stejně. Jako by chtěli zahojit ránu, která se zahojit nedala. Úmrtí prvního syna se podepsalo na Svěrákově výchově — rodiče se o něj velmi báli a úzkostlivě ho hlídali.
Vyrůstal tedy jako chlapec, o kterého měl každý strach. A možná právě proto si celý život tak dobře všímal křehkosti těch obyčejných chvil.
Málem skončil u silnoproudu
Byl náhradním dítětem po tragické smrti bratra, nosil dědečkův zimník a málem skončil u silnoproudu.
Na naléhání svého otce se přihlásil na Elektrotechnickou fakultu ČVUT, kde byl přijat. Otec byl praktický člověk — vyučil se zámečníkem a vypracoval se na vedoucího rozvodny v energetických závodech. Syn měl jít podobnou cestou. Jistou. Bezpečnou.
Jenže jednoho dne se Zdeněk postavil před publikum a přednášel báseň Jana Nerudy. Ohlas byl velký a publikum nadšené. Díky tomu své rodiče přesvědčil o změně studia. Od té chvíle bylo jasno — ne elektřina, ale slova.
Učitel, který nechtěl zůstat jen učitelem
Po dokončení studií několik let vyučoval na základní škole i na gymnáziu, ale záhy — motivován především svou celoživotní touhou přednášet publiku — přešel do Československého rozhlasu.
Jako pana učitele češtiny ho mohly zažít děti v malotřídce v Měcholupech na Žatecku a následně i na gymnáziu v Žatci. Ti žáci tehdy netušili, že sedí v lavici naproti člověku, který jednou napíše scénář k oscarovému filmu.
Cimrman a přiznání, které ho mrzelo
V rozhlase se Svěrák ocitl ve správnou chvíli na správném místě. Stál u zrodu rozhlasového pořadu, ve kterém mimo jiné poprvé zaznívá jméno nedoceněného českého giganta Járy Cimrmana. V roce 1967 spoluzakládá Divadlo Járy Cimrmana.
Ale tohle období má i svůj stín. Ačkoliv Zdeněk Svěrák pocházel z antikomunistické rodiny a celý život byl zastáncem dodržování lidských práv, v roce 1961 vstoupil do Komunistické strany Československa. Za svůj podpis se po sametové revoluci několikrát omluvil.
Tohle přiznání mu na oblíbenosti neubralo. Možná naopak — ukázalo, že i lidé, které milujeme, dělají rozhodnutí, za která se pak stydí.
Oscar a syn
Největší triumf přišel v podobě spolupráce, která nemá v české kultuře obdoby — otec a syn, Zdeněk a Jan Svěrákovi.
Jejich dalším celovečerním filmem byl Kolja, který Jan Svěrák režíroval a Zdeněk Svěrák napsal celý scénář sám. Film Kolja získal sedm Českých lvů, Zlatý glóbus a v roce 1996 také Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Muž, který málem opravoval rozvodny, stál na hollywoodském pódiu s Oscarem v ruce. A celá republika plakala u televize s ním.
Písničky, které nezestárnou
V rozhlase se Svěrák seznámil s hudebníkem Jaroslavem Uhlířem, s nímž od té doby úzce spolupracuje zejména na písničkách pro děti. Společně vydali zpěvník a za prodané zvukové nosiče získali několik zlatých a platinových desek.
Písničky jako Tancovala myška, Čert a Káča nebo Nápadník zná každý, kdo vyrůstal v Česku. Zdeněk Svěrák je nepsal jako dětský autor — psal je jako člověk, který si pamatuje, jaké to bylo být dítětem. A to je rozdíl, který slyšíte.
Devadesát let a pořád u věci
Letos v březnu oslavil devadesáté narozeniny. Z učitele, který kdysi opravoval diktáty v žatecké sborovně, se stal autor, jehož věty zlidověly. Češtinář, který změnil český humor a který ho dokázal udržet lidský a srozumitelný napříč generacemi.
A on sám? Stále píše. Stále se směje. Organismus se brání smutku a chce to trošku naředit — je přesvědčený Zdeněk Svěrák.
Možná je tohle jeho největší životní moudrost. Ne Oscar, ne Cimrman, ne písničky. Jen prostý fakt, že i po devadesáti letech věří, že smích je odpověď.
1. Deník.cz — Příběh Zdeňka Svěráka od katedry k Oscarovi: Češtinář, který změnil český humor (březen 2026)
2. iRozhlas.cz — Zdeněk Svěrák je novým členem rozhlasové síně slávy (28. března 2026)
3. Reflex.cz — Učitel národa: Zdeněk Svěrák, bytostný pedagog, se dožívá devadesátky (28. března 2026)
