Lidská evoluce: Proč ještě zdaleka neskončila

V roce 1978 se paleontolog Andrew Hill podílel na jednom z nejvýznamnějších objevů podporujících teorii evoluce — a začalo to velmi neobvykle. Během vykopávek v Tanzanii si s kolegy krátil čas házením sloního trusu. Když se Hill vrhl k zemi, aby se vyhnul letícímu projektilu, všiml si v zemi podivných otisků.

Ukázalo se, že jde o dokonale zachované stopy ve ztvrdlém sopečném popelu staré asi 3,6 milionu let. Patřily jednomu z prvních hominidů, kteří chodili vzpřímeně. Do té doby byly nejstarší známé lidské stopy staré jen desítky tisíc let. Objev tak dramaticky posunul naše chápání lidské evoluce.

Slavné stopy byly nalezeny v lokalitě Laetoli a pravděpodobně je vytvořili dva dospělí jedinci a jedno mládě. Za jejich objevem stála také paleoantropoložka Mary Leakey a její tým.

Tvorem, který tyto stopy pravděpodobně zanechal, byl Australopithecus afarensis. Na jednu stranu připomínal člověka, zároveň měl ale mnoho opičích znaků — menší mozek, výrazné čelisti i robustnější obličej. Přesto právě tito tvorové představovali zásadní krok na cestě k modernímu člověku.

Nález v Laetoli ukázal, že naši dávní předci chodili po dvou mnohem dříve, než se původně předpokládalo. Vzpřímená chůze se tak stala jedním z nejdůležitějších milníků lidské evoluce.

Rychlost lidského vývoje je fascinující. Země existuje asi 4,5 miliardy let, ale během několika milionů let se z primitivních předků vyvinuly inteligentní bytosti schopné řeči, spolupráce a technologií.

Tento vývoj poháněly obrovské tlaky prostředí. Naši předci nebyli vrcholovými predátory — většinu času byli kořistí. Čelili šelmám, nemocem, hladu i tvrdým podmínkám.

Právě neustálý boj o přežití nutil člověka k rychlé fyzické i psychické adaptaci. Evoluce zvýhodňovala jedince chytřejší, odolnější a schopnější spolupráce.

S nástupem prvních civilizací se situace výrazně změnila. Rozvoj zemědělství v Mezopotámii přinesl stabilnější zdroje potravy, vznik měst a postupně i lepší hygienu a zdravotní péči. Lidé už nemuseli každý den bojovat o přežití.

Někteří vědci proto začali tvrdit, že lidská evoluce se zpomalila. Evoluce ale nezmizela — pouze změnila podobu.

Britský přírodovědec David Attenborough upozorňuje, že dnes už nerozhoduje hlavně fyzická síla, ale schopnost učit se, přizpůsobit se společnosti a pracovat s informacemi. Biologickou evoluci stále více doplňuje evoluce kulturní.

Dobrým příkladem je takzvaný Flynnův efekt — dlouhodobý růst průměrných výsledků IQ testů během 20. století. Moderní společnost totiž klade stále větší důraz na vzdělání, kreativitu a schopnost řešit problémy.

Evoluční tlak se tak možná přesouvá z těla na mysl. Schopnost rychle zpracovávat informace a fungovat ve složité společnosti může být dnes důležitější než fyzická síla.

Lidé se stále vyvíjejí i po biologické stránce. Ještě před 6 až 10 tisíci lety pravděpodobně neexistovaly modré oči v dnešní podobě. Šlo o genetickou mutaci, která se postupně rozšířila populací.

Podobně se lidé stále vyvíjejí i v odolnosti vůči nemocem. Některé genetické změny zvyšují obranyschopnost proti malárii, tuberkulóze nebo lepře.

Jiné populace si například vyvinuly toleranci laktózy v dospělosti díky chovu dobytka nebo adaptace na nízký obsah kyslíku ve vysokých nadmořských výškách v Tibetu či Andách.

Většina lidí mimo Afriku má navíc v sobě přibližně 1–2 % DNA neandertálců. Evoluce člověka tedy není jednoduchý příběh jedné linie, ale složitá síť vzájemného křížení různých lidských druhů.

Mnoho zvláštností lidského těla jsou ve skutečnosti pozůstatky dávné evoluce.

Husí kůže pochází z doby, kdy byli naši předci mnohem chlupatější. Zježení srsti pomáhalo udržet teplo nebo zastrašit protivníka. Dnes už většinou jen vypadáme jako „oškubané kuře“.

Bolesti zad mohou být jednou z „daní“ za chůzi po dvou. Naše páteř totiž původně nevznikla pro dlouhé vzpřímené stání ani několikahodinové sezení u počítače.

Moderní člověk má také slabší čelisti než naši předci. Důvodem může být používání ohně a měkčí potrava. Proto dnes mnoha lidem způsobují problémy například moudráky, které se do čelistí často ani nevejdou.

Lidé jsou evolučně velmi zvláštní běžci. Neumíme sprintovat nejrychleji, ale dokážeme běžet dlouho.

Někteří antropologové se domnívají, že pravěcí lovci dokázali kořist doslova uštvat během mnohahodinového běhu. Naše tělo je totiž výborně přizpůsobené dlouhodobé vytrvalosti.

K rozvoji spolupráce přispěly i další zvláštnosti lidského těla. Například výrazně bílé oční bělmo, díky kterému snadno poznáme, kam se druhý člověk dívá. To výrazně pomohlo komunikaci i sociálním vztahům.

Lidé jsou jedni z mála tvorů, kteří dokážou vědomě zadržet dech. Díky tomu mohl vzniknout komplexní jazyk i schopnost potápění.

Změna tvaru lidského hrtanu sice umožnila řeč, ale zároveň způsobila, že se lidé snáze dusí jídlem než ostatní primáti.

Někteří antropologové dokonce tvrdí, že lidé přežili díky schopnosti „pomlouvat“. Sdílení informací o ostatních členech skupiny mohlo posilovat spolupráci i soudržnost kmene.

Podobně mohl vzniknout i smích — původně jako signál „neútočím“.

Existuje také hypotéza, že lidstvo přežilo před asi 70 tisíci lety jen v počtu několika tisíc jedinců po obrovské erupci supervulkánu Toba.

Pokud je tato teorie správná, moderní lidstvo mohlo projít velmi úzkým genetickým „hrdlem“, které výrazně ovlivnilo další vývoj člověka.

Evoluce člověka tedy neskončila. Jen už nesměřuje k dramatickým fyzickým změnám nebo „superschopnostem“.

Stále více se odehrává v oblasti inteligence, kultury, technologií a schopnosti přizpůsobit se modernímu světu.

Budoucnost lidstva mohou výrazně ovlivnit genetické úpravy, umělá inteligence nebo propojení člověka s technologiemi. Poprvé v historii totiž možná nebude evoluce řízena jen přírodou — ale i samotným člověkem.

Zdroje:

Https://techfocus.cz. Online. Dostupné z: https://techfocus.cz/744-pred-70-000-lety-zredukoval-vybuch-sopky-pocet-lidi-na-zemi-na-pouhych-10-tisic.html.

Https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov. Online. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12041803/.

Https://www.irozhlas.cz. Online. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/zvidavec-junior-proc-se-nam-dela-husi-kuze-maji-ji-zvirata_2206191341_kac.

Https://www.pnas.org. Online. Dostupné z: https://www.pnas.org/doi/10.1073/pnas.2214160121.

Https://www.gentrend.cz. Online. Dostupné z: https://www.gentrend.cz/cs/novinka/kde-se-vzala-laktozova-in-tolerance-31.

Https://globe24.cz. Online. Dostupné z: https://globe24.cz/revue/53376-zajimave-evolucni-zmeny-techto-sedm-vlastnosti-nasi-predci-nemeli.

Https://medlineplus.gov. Online. Dostupné z: https://medlineplus.gov/genetics/understanding/dtcgenetictesting/neanderthaldna/.