Která noha je ta pravá? České zdravotnictví bohužel kulhá na obě

Paní Alena žije v okresním městě v moravském pohraničí a byla by celkem spokojenou důchodkyní, kdyby neměla zdravotní problémy.

Nejnověji ji rozbolela noha. Ta pravá.

Alena je inteligentní, vzdělaná žena, která má za sebou náročnou pracovní kariéru, a dnes by si ráda užila hezký podzim života. Bydlí sama, stará se o dům i zahradu a navzdory nevysoké penzi si na nedostatek peněz nestěžuje.

S tím, co má, dokáže vyžít, protože se naučila nerozhazovat. Kdyby dostala víc, dopřála by si hezkou rekreaci nebo by nakoupila dárky dětem. Hlavní však pro ni je, že se dokáže postarat sama o sebe a nikdo o ni nemusí pečovat.

Chtěla by být soběstačná co nejdéle, proto věnuje pozornost výživě i zdravému životnímu stylu. Pravidelně podstupuje preventivní lékařské prohlídky a zdravotní problémy bezodkladně řeší. Ne vždy se však setkává s pochopením na straně příslušných odborníků.

Paní Alena jako moudrá žena chápe, že si nemá zbytečně stěžovat. Bere věci, jak jsou. Co řešit lze, tomu věnuje náležitou pozornost, zbytek hází za hlavu.

Ze sdělovacích prostředků ví, že v Česku máme výborné zdravotnictví. Tak úplně si to nedokáže srovnat s tím, co zažívá na vlastní kůži. Tedy spíše kosti.

Přednedávnem ji totiž rozbolela pravá noha. Chvílemi jí v ní nesnesitelně bodá. Když sedí, nemůže ani vstát. Při chůzi vleče končetinu za sebou. Problémy nastávají, když chce jít nakoupit. I sebemenší vzdálenost se pro ni stává nepřekonatelnou.

Co na to praktický lékař? Zatváří se zkroušeně a soucitně. Pokrčí rameny a prohodí něco ve stylu, že v jejím věku… A co by vlastně nechtěla…

Paní Alena samozřejmě ví, kolik jí je let. Sedmdesátku oslavila už před dvěma roky.

Přesto se nehodlá smiřovat se zdravotními problémy, pokud by bylo možno je léčit. Zdravotníci však příliš vstřícní nejsou.

Paní Alena je slušná. Nekřičí, nepláče, nedožaduje se žádných výhod. Lékaři vše odkývá, odejde, a když se zdraví nezlepší, za čas se zase vrátí.

Nastává hra nervů. Praktik zřejmě soudí, že když pacienta párkrát vyhodí bez léčby, má vyhráno. Nemocný pravděpodobně propadne pocitu, že v jeho letech na něm už nezáleží a raději tiše skoná, aniž by zatěžoval pokladnu zdravotní pojišťovny.

Ne tak paní Alena! Chápe, že peněz je málo, ale s bolestmi a nepohyblivostí se nehodlá smířit, pokud je alespoň nějaká naděje na zlepšení. Navzdory bolestem se opakovaně k praktickému lékaři dovleče a znovu mu svůj problém předloží.

S něčím takovým lékař pravděpodobně nepočítal. Nakonec Alenu přece jen posílá na vyšetření. Odborník věk pacientky neřeší a navrhuje další specializovanou prohlídku.

Paní Alena se tedy konečně dostává ke specialistovi. V jejím případě je to lékařka původem z Ukrajiny.

V okresním městě, kde Alena žije, mají soukromou nemocnici, v níž je personál placen hůře než ve státních zařízeních. Lékaři, kteří si to mohou dovolit, proto odcházejí za lepším.

Na jejich místo nastupují jiní z východu. Přicházejí ze Slovenska, z Ukrajiny, Moldávie, Kazachstánu a mnoha dalších zemí z oblasti bývalého Sovětského svazu.

Domorodci jsou rádi, že se o ně někdo postará. Ostatně všichni příchozí hovoří slovanskými jazyky. Komunikace možná není úplně plynulá, ale kdo chce, ten se domluví. Stačí jen trocha dobré vůle na obou stranách.

Také lékařka, do jejíž ordinace paní Alena zavítala, byla milá a vstřícná. Vzala si od ní žádanku k vyšetření a věnovala se levé noze pacientky.

Paní Alena neprotestovala. Měla za to, že vyšetření standardně začíná u levé nohy, teprve po ní následuje pravá.

Ale jaké bylo její překvapení, když zjistila, že pravá noha, ta bolavá, která ji celé dny sužuje a na kterou se nedokáže ani postavit, při chůzi ji vleče za sebou, až vypadá, jako by byla v posledním tažení, lékařku vůbec nezajímá!

Pokusila se doktorce vysvětlit, jak se věci mají. Lékařka se mile usmála, chápavě pokývala hlavou, ale pak další vyšetření odmítla, protože udělala přesně to, co měla. Alespoň podle žádanky.

Paní Aleně vysvětlila, že noha je zcela v pořádku. Pacientka dokonce ani nepotřebuje zvýšit medikaci.

Seniorku to velmi překvapilo. Už jen proto, že žádné léky na svou bolavou nohu nedostala, tudíž je ani nemůže brát.

Domů se odbelhala s vtíravým pocitem, jestli by to cestou neměla vzít přes psychiatrii. Ano, je již poněkud starší, mladým lidem a jejich modernímu náhledu na svět nejspíš nerozumí. Vývoj jde vpřed a vše se mění.

Ale proč ji ta doktorka odbyla, aniž by věnovala sebemenší pozornost její bolavé noze? To, že vyšetřila tu zdravou, jí přece nepomůže.

Je nějaká záhadná souvislost mezi nohama, která umožňuje lékařům prozkoumat zdravou končetinu a na základě tohoto vyšetření zjistit, jak je na tom bolavá noha? A proč noha bolí, když je údajně zdravá? Proč se na ni nedokáže postavit?

Paní Alena je sice inteligentní a vzdělaná žena, léčení lidí však nerozumí, protože se celoživotně věnovala jinému oboru. Nedělá si iluze o svých kompetencích v oblasti lékařství, proto se raději svěřuje do péče odborníků.

Kdyby jí lékařka srozumitelně vysvětlila, že stačí zkontrolovat levou nohu a hned ví vše i o pravé, snad by i ráda uvěřila. Ale tolik práce a úsilí jí specialistka nevěnovala.

Teď tedy Alena neví kudy kam.

Jedná se snad o chybu v komunikaci? Dopustil se omylu předchozí lékař, nebo jen zůstalo něco ztraceno v překladu?

Ano, v Česku jistě máme výborné zdravotnictví. Zvlášť si ho pochvalují lidé, kteří jeho služeb nemusejí nikterak zvlášť využívat a jednou za čas přijdou na preventivní prohlídku, nejlépe ani to ne. Paní Alena už to tak optimisticky nevidí.

Ale nezoufá a už plánuje příští návštěvu. Nenechá se jen tak odbýt a opět přijde lékařům vysvětlit, jaké jsou její problémy. To by bylo, aby se pomyslné ucho lékařského džbánu jednou neutrhlo a konečně jí nezačali věnovat adekvátní pozornost.

České zdravotnictví je opravdu na vysoké úrovni. Zdravotníci se neustále vzdělávají. Zaměstnavatelé je posílají na odborné semináře a školení.

Také vedení soukromé okresní nemocnice, na jejíž odbornou péči je paní Alena odkázána, vzdělávání svých zaměstnanců věnuje náležitou pozornost. Má vlastní kongresový sál a stanovený plán vzdělávacích akcí.

Na příští kongres může management pozvat odborníka, který vysoce specializovaným a nadmíru inteligentním zdravotníkům vysvětlí to, co zná každé dítě, zvlášť pokud zhlédlo klasickou českou pohádku S čerty nejsou žerty.

Vzpomínáte? „Levá, pravá – seno, sláma.“

Zdroje: Index zdravotní péče podle zemí, Zdravotnický deník, NZIP.