Článek
V prastarém Smutném království, kdysi známém jako Česká republika, vládce Velký Andrej Neveselý oznámil svůj plán vymýtit poslední zbytky radosti z celé země.
„Lidé se až příliš smějí,“ prohlásil zamračeně z královského trůnu vyrobeného z koncesionářských formulářů. „Musíme ukončit tuto epidemii veselí! Od nynějška bude Královská Televize vysílat pouze zprávy o počasí, daňových formulářích a průměrech sklizně řepy!“
Nikdo se neodvážil připomenout, že Velký Andrej kdysi pracoval v královské Tajné Službě Bezradosti, kde se naučil mistrovsky sledovat úsměvy poddaných a zapisovat do tlustých sešitů, kdo se smál a proč. Jeho krycí jméno tehdy bylo „Agent Mráček“ a říká se, že během své kariéry odhalil několik nebezpečných skupin, které organizovaly ilegální večírky smíchu.
Královi rádcové, třesouce se strachy, upozornili, že v okolních královstvích se stále ještě tančí a zpívá. „StarDance? Tanec hvězd? Pfff,“ odfrknul král. „Hvězdy mají svítit, ne tančit! Tohle jsme za mých časů v STB netolerovali!“
Mudrcové z Masarykovy univerzity přinesli vzácný svitek s průzkumem, podle kterého 66% poddaných touží po radosti v královském vysílání. Velký Andrej Neveselý je však nechal vyhnat s tím, že „veřejnost nemá smysl pro humor“, a poručil svým archivářům, aby všechny záznamy o průzkumu byly navždy zapečetěny - to byl koneckonců trik, který se naučil už za svých mladých let v oddělení mizejících dokumentů.
Zatímco rada starších diskutovala o „informovat, vzdělávat a bavit“, Neveselý drmolil svůj nový slogan: „Informovat, vzdělávat a… ehm… informovat znovu!“
Mezitím se z okolních království ozývalo veselé pískání, zatímco ve Smutném království se úsměv stal luxusem, který si mohli dovolit jen ti nejbohatší. A tak zatímco hokejový zápas, pohádka a taneční soutěž tajně putovaly z ruky do ruky na zapečetěných DVD, královští úředníci počítali, kolik smutku se vejde do jednoho státního rozpočtu.
„Proti moci nemáme nic než výsměch.“ - Václav Havel
