Článek
Ano, do roku 1867 patřila Aljaška Ruskému impériu, než tehdejší ministr zahraničí pan William Henry Seward vyjednal nejspíš ten nejlepší obchod v dějinách.
Když jsem se díval na zmíněné dva pány, napadla mě otázka: co kdyby Rusové Aljašku tehdy nakonec neprodali? Jak by se svět ubíral? Mnoho Rusů včetně důstojnického sboru si prodej ruské půdy nepřálo. Konzervativní část šlechty mluvila stejně. Od starých ruských generálů, kteří zažili bitvy proti Napoleonovi, jste mohli slyšet: „Ruská země se neprodává, ruská země se brání!“
Pojďme se tedy podívat a pokusit se rozebrat situaci, kdyby nad městečkem Sitka dál vlála vlajka ruského impéria, protože car Alexandr II. si svůj podpis nakonec rozmyslel.
Proč vůbec k prodeji došlo?
Abych trochu přiblížil situaci, položme si otázku: proč vůbec k prodeji došlo? Důvody jsou jasné a vzájemně se posilovaly. Jednoduše proto, že ruský medvěd byl po krymské válce zcela vyčerpaný – říše byla na pokraji bankrotu.
Na nejvzdálenějším území není železnice ani cesty, jediné zisky jsou z kožešin, jejichž hodnota v té době klesá. Pak tu máme Velkou Británii, která by z Kanady mohla území jednoduše zabrat. Jakou protiváhu tu máme? Přece Spojené státy, které by mohly být na rozdíl od Britů přirozeným spojencem.
Car vidí v prodeji řešení všech těchto problémů – získá peníze a zbaví se území, které by dost možná ztratil v budoucnu, a pochopitelně zcela zdarma.
Alternativní scénář - prodej se neuskuteční
V našem scénáři k prodeji nedojde. Můžeme si vybrat některý z amerických hlasů, třeba demokraty, kteří byli v menšině. Republikáni přesvědčovali větami typu o Sewardově lednici: „Přes sedm milionů dolarů je hodně za zahradu pro polární medvědy.“
Nebo můžeme vzít ruský scénář, kde důstojnický sbor si vyžádá slyšení u cara a přesvědčí ho, že Rusko své území nemůže vydat: „To prodáme i Sibiř, až budeme zase potřebovat peníze?“
Téhož večera na dvorním bálu cara s podobnou větou na rtech osloví přední aristokrat říše: „Můj pane, tento prodej, odpusťte mi, ale to je zrada ruských zájmů v Novém světě.“ Tato slova rozhodnou. Tím pádem o třicet let později nebudou ruské noviny hřmít titulky typu: „Prodali jsme zlatý důl za cenu stodoly.“
Udržení vzdáleného území
Kdyby území zůstalo ruské, bylo by opravdu náročné tuto vzdálenou zemi od Moskvy udržet, zvláště poté, co by bylo objeveno zlato. Rusko začalo svou průmyslovou revoluci na rozdíl od Evropy velmi pozdě, v nějakých 80. letech 19. století.
Ale dejme tomu, že díky námořnímu spojení Vladivostok – Kodiak a stálé posádce na Aljašce, která činí přes patnáct tisíc mužů, se to Rusům podaří a oblast udrží. Těžba zlata je velmi cenná pro státní rozpočet.
Rusko by si mohlo dovolit lepší vybavení a třeba by rusko-japonskou válku v roce 1905 neprohrálo. Možná by nedošlo ani ke svržení cara o několik let později, ale to už je příliš spekulativní. Takže pracujme se scénářem, jak ho známe.
Rok 1962 - Aljaška vs. Kuba
Máme rok 1962. Předpokládám, že většina z vás, kdo budete číst tyto řádky, zná karibskou krizi během studené války. Tahle krize by byla v porovnání s tím, že by Sovětský svaz měl balistické rakety, námořní a letecké základny, ponorky v Beringově průlivu, jako nedělní čaj o páté.
Během kubánské krize chybělo podle svědků a historiků opravdu málo – třeba jedno lidské psychické selhání, které se v té atmosféře dalo více než pochopit. Ponorkový kapitán Vasilij Archipov tehdy zabránil odpálení jaderné torpéda jen díky tomu, že jako jediný ze tří důstojníků odmítl dát souhlas. V tomto scénáři by pravděpodobně ke třetí světové válce došlo dřív nebo později.
Díky carovi
Podle mého názoru tak můžeme carovi Alexandru II. poděkovat za prodej, protože jaderná válka by bez jeho podpisu byla za několik desítek let mnohem, opravdu mnohem pravděpodobnější. Nehledě na to, že Rusko by díky nerostnému bohatství, které země nabízí, bylo mnohem ekonomicky, tudíž vojensky silnější.
Takový je zřejmě scénář, kdyby se tehdy roku 1867 diplomaté nedohodli. Carova „chyba“ se možná ukázala jako jedna z nejlepších investic do míru, jakou kdy někdo nechtěně udělal.
Rusko musí jít kupředu po cestě civilizace a pokroku.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_II._Nikolajevi%C4%8D
https://archive.org/details/historyofalaska100banc/page/n7/mode/2up
https://www.abebooks.com/signed-first-edition/STATE-ALASKA-GRUENING-Ernest-Random-House/31595892163/bd
https://cs.wikipedia.org/wiki/Koup%C4%9B_Alja%C5%A1ky
https://citaty.net/autori/alexandr-ii-nikolajevic/
Dějiny Aljašky - Miroslav Podhorský
V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku - Tim Marshall
