Článek
Alternativní historie v rámci vašich přání jsem se k ní dnes opět vrátil. Minule jsme si rozebrali situaci, kdyby Hitler se Stalinem zůstali spojenci. Dnes si představte prosím situaci: jsme ve Vídni okolo června 1907 na dlouhé chodbě Akademie výtvarných umění. Sedí na židli mladý student, uhlazený účes, kaštanové vlasy. I přes svůj mladý věk má uhrančivý pohled, který se vám vpisuje do paměti. Botou si nervózně poklepává o mramorovou podlahu. V ruce svírá desky s kresbami, do kterých vložil vše, co umí, a veškeré své naděje. Zkušební komise za dveřmi si z ruky do ruky předává některé z jeho kreseb. Porotci ve svých rukou svírají městské výjevy, krajinky, to vše malované s posedlou precizností mladého studenta. Po čase, kdy by se pro mladého člověka dalo napětí krájet, se najednou otevřou těžké dubové dveře a do chodby vchází starší šedovlasý profesor. Student zatajuje dech. Muž nabízí svoji pravou ruku: „Pane Hitlere, blahopřejeme k přijetí.“ Takže ano, tušíte správně, dnes se s vámi pokusím rozebrat, jak by situace vypadala, kdyby byl tento mladý malíř přijat na svoji vysněnou školu.
Umělecká kariéra místo politické
Úspěch u přijímacích zkoušek na školu je pro člověka rozhodně velká věc, ale pro svět? V naprosto drtivé většině případů se nic zásadního nezmění, ale v tomto případě by případné kladné rozhodnutí nad kresbami zcela určitě změnilo život desítkám milionů lidí. Místo frustrovaného mladíka živořícího ve velkoměstě, malujícího pohlednice a plakáty, by se stal studentem prestižní instituce. Akademické prostředí by mu podle mého nepochybně poskytlo strukturu, mentorství a komunitu, kterou zoufale potřeboval. Hitler měl nepopiratelný talent pro architektonické kresby a perspektivu, což uznávali i jeho kritici tehdy i dnes. S formálním vzděláním by mohl tento talent rozvinout a možná se stát respektovaným umělcem nebo dokonce architektem. Jeho fascinace monumentální architekturou by mohla najít svůj význam i v profesionální kariéře.
Takže pracujme s verzí, že Hitler se vrací po Velké válce zpět do Vídně, kde je už celkem uznávaným malířem a ze zákopů se vrací zpět ke svému štětci a plátnu. V takovém scénáři je v pivnici Hofbräuhaus v Mnichově relativní klid - jen málokterý řečník Německé dělnické strany Antona Drexlera dokáže strhnout pozornost hostů od jejich půllitrů piva. Bez Hitlerova charismatického vedení a jeho mimořádných řečnických schopností by se nacistická strana nikdy nedostala k moci. Národní socialismus by zůstal okrajovým hnutím, jedním z mnoha radikálních proudů v poválečném Německu, kterých byly v té době desítky. Bez Hitlerova fanatismu a organizačního talentu by pravděpodobně nedošlo ani k Mnichovskému puči, který, ač neúspěšný, poskytl nacistům potřebnou publicitu.
Druhá světová válka?
Otázka druhé světové války je komplexnější. Pocit křivdy z Versailleské smlouvy, mýtus o „dýce do zad“ a ekonomická frustrace byly v německé společnosti hluboce zakořeněné. Už jen fakt, že poválečné Německo vyvíjelo zbraně a cvičilo vojáky tajně v Rusku, hovoří jasně o tom, že na další válku se Němci připravovali a velká část důstojnického sboru chtěla další válku, jak věřili, konečně vítěznou, která smaže versailleskou potupu. Takže ano, válka by přišla i bez národního socialismu, ale určitě by byla bez holocaustu a rozhodně ne v takovém rozsahu, protože téma jako „životní prostor“ by nebylo otevřeno.
Závěr
Samozřejmě pro každého z nás je nemožné s jistotou předpovědět, jak by se historie vyvíjela, kdyby byl přijat na školu. Myslím, že ani francouzský věštec Nostradamus by tuto otázku nezodpověděl, ale díky informacím, charakterům lidí a pohledem na celou věc té doby se myslím můžeme k realitě přiblížit. Když se na věc podívat očima doby, o které se bavíme, říkám si, že prohlášení vídeňského starosty Karla Luegera nepochybně rezonují zcela jinak v mysli člověka, který přespává v chladných ubytovnách a doslova živoří na okraji společnosti, než v mysli váženého studenta prestižní akademie. Sociální postavení totiž jednoznačně formuje naše vnímání světa zásadním způsobem. Možná by se stal kontroverzním umělcem, jeho obrazy by propagovaly podobné myšlenky, ovšem v kultivovanější a bezpochyby v méně destruktivní formě. Co však vím docela jistě, stejně jako vy, čtenáři, kteří se aspoň trochu zajímáte o historii, je fakt, že přijetí na akademii by Hitlerovi poskytlo to, po čem toužil. Spolu s přijetím jistojistě uznání a pocit sounáležitosti. Hluboce zakořeněný komplex méněcennosti a hněv, který později nasměroval skoro proti všem, by aspoň podle mého uvážení byl rozhodně jiný, a to díky oblasti, kterou miloval a kde si byl jistý.
Byl jsem přesvědčen, že se jednoho dne proslavím jako architekt.
zdroje:
Hitler jako umělec - Frederic Spotts ISBN8087027086
Mladý Hitler - Augusta Kubizek ISBN 978-1848326088
Výmarská republika - Erich Eycka ISBN: 978-0674948419
Hitlerovy vídeňské roky - Brigitt Hamann ISBN 978-1845952778
