Článek
Ale než je takto poznal doslova celý svět, žili celkem nenápadné životy, a tomu odpovídalo i jejich bydlení. Pojďme si trochu popsat, kde bydleli tito dva muži v dospělosti do první světové války.
Adolf Hitler
Vídeň, Stumpergasse 29
Když budete někdy v kavárně Sacher a dojíte svůj dort, vydejte se jihozápadně zhruba dva a půl kilometru do této ulice. Tehdy mladý malíř zde žil v jednoduchém bytě o rozloze nějakých 12 metrů čtverečních, se sociálkami na chodbě a spolubydlícím, Rakušanem českého původu Augustem Kubizkem. Oba spojovala láska k hudbě Richarda Wagnera. Na mnoho let se jejich přátelství rozdělilo, až v roce 1933 se oba muži znovu setkali. Hitler se o svém příteli vyjádřil, že je to jediný Čech, který má právo být přítelem Vůdce. Hudebník zase setkání okomentoval jako své „nejšťastnější hodiny pozemské existence“.
Hitler v bytě žil díky svému dědictví po matce. Když se vyčerpalo, přesunul se do Mužského ubytovacího domu v Meldemannstraße kousek od břehů Dunaje. Představte si řadu železných postelí s malými skříňkami na osobní věci, budíček v 6 ráno… Hitler v tomto ubytování strávil tři roky. Právě zde se, jak se historici shodují, začal formovat jeho „světonázor“.
Schleißheimer Straße 34, Mnichov
Po přesunu do bavorské metropole našel budoucí vůdce útočiště v malém podkrovním bytě o velikosti zhruba 10 metrů čtverečních. Tehdy se živil jako malíř pohlednic a reklamních plakátů, takže nájemné si mohl dovolit. Když jsem se při psaní článku díval, co se dnes v domě nachází, objevil jsem zavřené hračkářství. Stejně jako ve Vídni, i zde měl cestu do centra dlouhou zhruba dva a půl kilometru. Toto bydlení si však užíval pouhý rok. Velká válka začínala.
Josif Stalin
U Stalina je situace s přesnými adresami komplikovanější. Jako doslova profesionální revolucionář velmi často měnil místa pobytu a mnoho záznamů bylo záměrně utajováno nebo později zničeno tajnou službou NKVD.
Tbilisi, Seminářská ulice
Mladý Josif strávil svá formativní léta v pravoslavném semináři v Tbilisi na adrese Seminářská ulice (pokud se chcete podívat na mapě, dnes zadejte Irakli Abashidze Street). Stejně jako ve vídeňské ubytovně bychom našli strohé dormitáře s řadami železných postelí, tvrdý režim začínající modlitbami v pět ráno a minimem soukromí. Zde, v tomto „duchovním vězení“, jak jej nazval, se paradoxně seznámil s marxismem a začal se formovat jeho revoluční duch. V roce 1899 už toho bylo příliš a byl ze semináře vyloučen.
Batumi, čtvrť Makhindžauri
Po odchodu ze semináře se Stalin přestěhoval do Batumi na pobřeží Černého moře. Přesnou adresu, jak jsem předeslal na začátku, bohužel neznáme, ale co už napsat určitě mohu je, že bydlel v dělnické čtvrti Makhindžauri. Vlhká místnost o velikosti 8, možná 10 metrů čtverečních s jednoduchým vybavením - postel, stůl, židle. Záchody na chodbě. Ale tato nenápadnost měla i svoji výhodu - byt sloužil jako místo schůzek revolučních buněk a úkryt pro zakázanou literaturu soudruhů.
Baku, Bailovská čtvrť
Po Gruzii se přesouváme do Ázerbájdžánu. Celý jeden rok mezi léty 1907-1908 zde mladý tovaryš působil. Kde přesně také nevíme, ale byly to konspirační byty většinou v dělnické čtvrti Bailov. Zde tajně organizoval stávky a revoluční činnost. Jednoduché dřevěné domky, to bylo tehdejší Baku. Často se stěhoval, aby unikl carské policii.
Solvyčegodsk, dům kupce Grigorjeva
V březnu 1908 spadla klec. Ačkoliv Gruzínec, jak jsem psal, velmi často měnil své bydliště, carská policie svoji práci odvedla. Za revoluční činnost byl carem odsouzen ke třem letům vyhnanství v Solvyčegodsku, dnes má toto městečko necelé dva tisíce obyvatel. Místo nebylo vybráno jen tak – teploty, když „ruský generál zima“ chtěl, klesaly až k -40°C.
Stalina bychom v té době našli v domě místního kupce Grigorjeva na hlavní ulici městečka. Jednalo se o typický severský dřevěný dům s několika místnostmi. Stalin měl k dispozici jeden pokoj, který platil z rublů, které mu posílali přátelé z revolučního hnutí. Jediná jeho starost tehdy bylo pravidelné hlášení místním úřadům, jinak se dá říct, že měl relativní svobodu v rámci pohybu po městě, což samozřejmě využil a navázal zde další kontakty. Napsal zde několik důležitých dopisů určených Leninovi a dalším vůdcům. Většina historiků se shoduje, že toto vyhnanství mu paradoxně pomohlo jak v očích soudruhů jako „mučedníka“, tak zde i získal čas na studium a rozvíjení svých myšlenek.
Kureika, dům rybáře Tarasejenka
Carská policie i tajná policie cara Nikolaje II., takzvaná „ochranka“, věděla, že Stalin je ve své práci nadále činorodý. Nasadila tedy o dost drsnější vyhnanství než malé městečko. Přesouváme se do osady Kureika za polárním kruhem, do domu místního rybáře Tarasejenka. Dřevěná chata s hliněnou podlahou stála na břehu řeky Jenisej. Když napíšu, že kdybyste se od domu vydali kamkoliv, ani za sto kilometrů byste nepotkali živou duši, nepletu se. V zimě teploty klesaly k -50°C. Naprostá extrémní izolace, kde osada měla jen několik domů. Když se na místo podíváte dnes, najdete tu malé muzeum věnované komu jinému než Stalinovi a na břehu řeky jeho sochu. Stalin tu trávil velmi dlouhé dny až do revolučního roku 1917, kdy proletariát bohužel zvítězil.
Závěr
Jak můžeme vidět, bydlení obou diktátorů, bylo částečně stejné– od skromných studentských pokojíků po luxusní dachu v Zubalovce nebo Orlí hnízdo v bavorských Alpách. Hitler a Stalin začínali v jednoduchých a strohých podmínkách, avšak jejich pozdější rezidence odrážely vzestup k moci a touhu po největším možném luxusu své doby.
zdroje:
Hitler: A Biography - Ian Kershaw
Hitler: Ascent 1889-1939 - Volker Ullrich
Stalin: The Court of the Red Tsar - Simon Sebag Montefiore
