Článek
Bílá hora - dvě slova, u kterých se každý Čech zastaví stejně jako u slov Mnichov, Lipany, Pražské jaro. Je to kříž, který trochu více uvědomělí lidé musí nést. Jak zpívá Daniel Landa ve své písni: „Jen Bílá hora zůstane navždy černou bílou horou.“ Minule jsme si rozebrali, kdyby SSSR vyhrál studenou válku, dnes vás pozvu do dne 8. listopadu 1620, kde kousek od letohrádku Hvězda je protiútok Kristiána II. z Anhaltsko-Berburska včas podpořen pěchotou a ustupující pravé křídlo nakonec strhává celou armádu Katolické ligy. Jak by vypadaly české dějiny, kdyby umění vlámského generála Jana Tscerclaese Tillyho ten den nestačilo?
Bezprostřední následky vítězství
Tak v první řadě, co mě napadá, je, že Fridrich Falcký by se vyhnul posměšné přezdívce „zimní král“ a Daniel Landa by nesložil text „zimní loutka nerovná se králi“. Praha by zůstala významným politickým centrem a kalvinismus by získal silnější pozici aspoň po nějaký čas.
Politické uspořádání střední Evropy
Ačkoliv by vítězství českých stavů znamenalo vážnou ránu pro habsburskou moc, je třeba vidět věci v komplexu. Rád bych zde napsal, že po úspěchu by přišla větší podpora od protestantských států a Fridrich Falcký by získaný čas využil na upevnění své moci a reorganizaci armády. Mohl bych také napsat, že díky tomu by se České země staly součástí protestantského bloku v Evropě. Náboženská svoboda by byla zachována, česká kultura a jazyk by se vyvíjely bez přerušení. Univerzita Karlova by nadále zůstala centrem vzdělanosti a pokrokového myšlení.
Ano, to se mohlo stát, ale je zde opravdu hodně ale. Pravdou však je že, situace českých stavů nebyla ani před Bílou horou bůhvíjaká. Naše armáda se potýkala s nedostatkem financí, žoldnéři nedostávali žold, což korespondovalo s morálkou, která byla na bodu mrazu. Nejvyšší velitelé se mezi sebou hádali a chyběla jednotná strategie.
Na mezinárodní scéně to nevypadalo o moc líp. Fridrich sice doufal v podporu svého tchána, anglického krále Jakuba I., ale ta přicházela jen omezeně. Protestantská unie se držela zpátky a další potenciální spojenci byli váhaví, jak dál postupovat.
Reálný scénář
Pravděpodobně by vítězství přineslo jen dočasný nádech. Habsburkové by zmobilizovali své obrovské zdroje a s podporou Španělska, katolické ligy a Říma by podnikli novou ofenzivu.
Bez výrazné zahraniční pomoci by české stavy čelily přesile. Vnitřní rozpory mezi šlechtou, měšťany a různými náboženskými skupinami by hrály do karet nepříteli a obranyschopnost Českého království by tím dost utrpěla. Ekonomické problémy království by se prohlubovaly, protože obchodní cesty vedly přes území nepřítele.
S největší pravděpodobností by došlo k „druhé Bílé hoře“ – a tak text Daniela Landy by pojednával o jiném místě, který by stejně jako kříž po Bílé hoře na naše záda byl posazen. Následné represe mohly být ještě tvrdší než ty, které známe z historie, protože zášť za prohranou bitvu by byla obrovská.
Náboženský a kulturní vývoj po Bílé hoře
Zásadní otázka, která určuje všechny další úvahy, zní: kdy přesně by došlo k druhé osudové bitvě ? Podle mého se bavíme maximálně o třech letech – velmi krátký časový úsek, přesto mohl mít významné kulturní dopady.
Husitské tradice a protestantismus by získaly cenné, byť omezené časové okno. Během těchto několika let by mohlo dojít k upevnění některých náboženských institucí, sepsání důležitých teologických děl a možná i k určité konsolidaci protestantských směrů v českých zemích.
Česká kultura by těžila z každého měsíce navíc. Učenci v čele s Janem Amosem Komenským mohli dokončit rozpracovaná díla, která jinak zůstala nedokončená nebo vznikala ve spěchu daleko od domova v exilu. Jan Ámos by mohl déle působit na školách, možná by stihl připravit více učebnic v rodném jazyce a položit tak pevnější základy svého pedagogického systému.
Někteří Komenského žáci by dokonce mohli dozrát v učence a pokračovat v jeho stopách. Čeština by rozhodně prožila intenzivnější rozvoj, což by se o desítky let později projevilo v usnadnění jejího obrození.
Po druhé bitvě by následovala emigrace tak, jak ji známe, ale podle mého by naše inteligence odcházela lépe připravena, s dokončenými díly a s vědomím, že stihli předat část svého odkazu domácí půdě.
Ekonomické a sociální důsledky
Jsem toho názoru, že důsledky by byly v podstatě stejné jako v realitě, jak ji známe. Zde by druhá bitva nijak nepomohla, spíše naopak. Habsburská trestající ruka by dopadla s větší silou. Ekonomika země by byla vyčerpána delším válečným konfliktem, což by ztížilo pozdější obnovu. Zde pozitiva jako u literatury moc nevidím.
Druhá bitva by na dlouhodobý vývoj českého národa a jeho moderní dějiny neměla zásadní vliv, pouze by oddálila nevyhnutelné. Národní obrození v 19. století by bylo stejně nezbytné, protože základní podmínky útlaku by zůstaly nezměněny. Česká národní identita by se formovala v podobných podmínkách.
Závěr
Doufám, že jste se příliš nenudili. Rád bych napsal, že vítězná druhá bitva by odvrátila katastrofu pro naši zemi v podobě Habsburků a hrob našeho velikána Jana Ámose Komenského byste našli někde na rodné Moravě, a ne v holandském Naardenu. Ale člověk musí vidět věci v komplexu a dějiny nejsou jen o bitvách - jsou o proudech času, které často překračují možnosti jednotlivců i národů. Naše česká duše byla zformována právě tímto složitým příběhem vítězství i porážek. A možná právě v tom spočívá naše národní moudrost - v pochopení, že i zdánlivě neodvratitelné osudy mají nějaký svůj hlubší smysl, který nás učí pokoře i hrdosti zároveň. A co je absolutně dle mého nejdůležitější, že i přes kříže, které jsem vypsal na začátku a které si někteří z nás lehce, někteří těžce po svůj pozemský život neseme, můžeme i přes tuto váhu opravdu s hrdostí říci, že pokud náš národ něco velkého v sobě má, pak je to smysl pro humor.
Moje hlava padne, ale z mé krve povstanou tisícové nových bojovníků.
zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Amos_Komensk%C3%BD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_B%C3%ADl%C3%A9_ho%C5%99e
Josef Pekař: „Bílá hora: Její příčiny a následky“
Josef Petráň: „Staroměstská exekuce“
