C. a k. dvorní dodavatelé: Když české firmy sloužily císaři

„Spojenými silami“ – motto císaře Františka Josefa, který vládl své říši neuvěřitelných 68 let. Rakousko-uherský monarcha byl znám svou extrémní pracovitostí i skromností – spal na železné posteli a měl rád prostá jídla. Takovéto myšlení však nekorespondovalo s uvažováním jeho dvora. Hlavně z iniciativy lidí blízkých císaři tak postupně vznikl titul k. u. k. Hoflieferant, tedy dvorní dodavatel, jenž poskytoval nejlepší možné výrobky z oblasti, která se dnes rozkládá na území třinácti států. V dobách, kdy nad zeměmi vládla černo-žlutá vlajka, představovalo ocenění „c. a k. dvorní dodavatel“ nejvyšší možné ocenění kvality, ale i potvrzení řemeslné zručnosti – zkrátka to nejlepší, co mocnářství nabízelo. Pojďme se podívat na to, které firmy, nacházející se na území dnešních Čech, se mohly oceněním pochlubit.

Zlaté české ručičky, říká se. Královéhradecká firma Petrof je zajisté povědomá nejen těm z Vás, kdo hrají na piano. Klavíry od Petrofu zněly v obrovských sálech císařského dvora. Podnik díky mimořádné kvalitě svých nástrojů získal v roce 1908 vysněný titul. Což bylo obrovské vyznamenání, když si člověk uvědomí, že Vídeň byla před velkou válkou hlavním městem evropské hudby.

Podobný příběh psali i karlovarská Becherovka, dále pak samozřejmě naše tekuté zlato - Prazdroj z Plzně nebo sklo z dílen Ludvíka Mosera. Rád bych zmínil rovněž Antonína Chmela s jeho pražskou šunkou, která dodnes představuje symbol sváteční příležitosti. Vyjmenovat příběhy všech by bylo podstatě na knihu, ale zde je, milý čtenáři, alespoň telegrafický výčet nejznámějších z nich: Mattoni, Baťa, Odkolek, Křižík, Laurin & Klement, Jelínek, Maršner. Všechny tyto značky byly pulzujícím důkazem, že český stát zaujímal v monarchii postavení průmyslové a řemeslné velmoci. Z naší země ocenění získalo téměř 150 firem.

Získat zmíněný titul nebylo vůbec jednoduché. Organizace musela nejméně po tři roky odesílat bezchybné objednávky pro Schönbrunn, vynikající kvalita a bezúhonná pověst byly samozřejmostí. Pokud jste dál byli finančně stabilní a inovativní, mohli jste jako majitel firmy odeslat žádost, kterou posuzoval nejvyšší hofmistrovský úřad. Ani po kladném razítku v administrativní budově však nepřišlo jisté vítězství – jednoho dne se dostal váš papír na stůl císaře a až ten vyřkl konečné slovo.

Titul, který tehdy zaujímal podobnou prestiž jako dnes hvězdička od Michelina, získalo skoro 600 firem. Dodnes hodně z nich naštěstí existuje – musely přežít pád monarchie, dvě světové války a ty šťastnější i desítky let komunismu. Jsem moc rád, že naše značky jako Moser nebo Petrof jsou dodnes synonymem nejvyšší možné kvality a nesou tak v sobě dědictví c. a k. dvorních dodavatelů.

Až pojedete někdy do Vídně třeba na vánoční trhy, dejte si kávu od Juliuse Meinla, mrkněte na vitrínu krejčovství Knize nebo klenotnictví Köchert. Nebo obdarujte svou ženu něčím z porcelánky Augarten. V dnešním globálním světě, doslova ve světě uniformity, kdy všichni jíme to samé, oblékáme si stejné oblečení a jezdíme stejnými auty, jsou tyto produkty alespoň pro mě nenahraditelné a odrážejí umění lidí, kteří tu byli před námi. V době masové produkce nám totiž nabízejí něco mnohem vzácnějšího – nepředvídatelnost lidské tvořivosti a nedokonalou dokonalost lidské ruky.

Když s kamarádem filosofujeme v cukrárně Sacher, je to tak trošičku vyjádření odporu proti homogenizaci našeho světa a připomínkou, že některé věci prostě a jednoduše stojí za to dělat pomalu, ale s vědomím kontinuity, která přesahuje náš individuální život.

PS: Akorát těch turistů, kteří tam jdou jen kvůli fotce na Instagram, by tam mohlo být méně.

zdroje:

Webové stránky Becherovka

https://cs.wikipedia.org/wiki/C._a_k._dvorn%C3%AD_dodavatel

C. a k. dvorní dodavatelé v českých zemích - Roman Vaněk, Michal Lukeš

Když císař pán nakupoval: Příběhy českých dvorních dodavatelů - Jana Brabencová

https://www.petrof.cz/