Článek
My milovníci alternativní historie si rádi klademe otázky „Co by kdyby“. Pojďme si tedy spolu položit další velkou otázku z historie: Co kdyby se k největší pozemní invazi v dějinách lidstva operaci Barbarossa připojil i nejsilnější spojenec Německa - země vycházejícího slunce, císařské Japonsko?
V první řadě je třeba si uvědomit, že jen plánování operace trvalo jeden a půl roku a zapojily se do něj stovky důstojníků generálního štábu. Němci však podcenili schopnost Sovětů mobilizovat rezervy, ruskou zimu, odpor obyvatelstva a především v našem příběhu nejdůležitější bod - elitní divize z Dálného východu. Ve skutečnosti právě těchto 18 divizí vycvičených na boj v extrémní zimě přispělo k udržení Leningradu, ale především rozhodly v operaci Tajfun bitvu o Moskvu, která obrátila dosud vítězící vojska k ústupu. Když byl během Norimberského procesu dotázán Alfred Jodl, kdy si uvědomil, že válku může Německo prohrát, řekl jen stručně: „Moskva.“
Naše vojska se ocitla tak blízko Moskvy, že důstojníci dělostřelectva mohli dalekohledem rozeznat kopule Kremlu. Ale to už nebyla skutečná bojová síla, to byly vyčerpané jednotky bez munice a paliva.
Třístranný útok Japonska
V našem příběhu ale agent Richard Sorge hlásí Stalinovi, že Japonci jsou ze tří směrů připraveni na útok, který začíná den po dni útoku Němců - 23. června 1941. První směr je sídlo Sovětské Tichooceánské flotily ve Vladivostoku, druhý útok přichází z Mandžuska - Kvantungská armáda by postupovala směrem na Chabarovsk a oblast Bajkalského jezera s cílem přerušit Transsibiřskou magistrálu. Třetí, poslední invaze by pravděpodobně proběhla na ostrově Sachalin. Japonci trpěli celou válku nedostatkem ropy, ostrov by tento handicap částečně vyřešil.
Sovětský svaz by tak čelil ze západu zhruba třem a půl milionům vojáků a z východu cirka 1,2 milionu vojáků císařské armády. Za této situace by podle mého Moskva padla v rozmezí od prosince 1941 až do února 1942, což by mělo doslova devastující dopad na morálku vojáků. Města jako Leningrad a Stalingrad by následovala. 6. armáda by nakonec svého cíle dosáhla a maršál Friedrich Paulus by se nestal symbolem porážky Třetí říše. Pád hlavního města by však měl nečekaný důsledek pro Osu - prezident Roosevelt by tento kritický moment v dějinách lidstva využil jako záminku pro vyhlášení války členům Osy. Americká veřejnost, šokovaná zprávami o ztrátě Zlatohlavého města, by podpořila vstup USA do války i bez útoku Japonců na Pearl Harbor.
Poslední hodiny Moskvy
4. ledna 1942, Moskva, 03:45
„Soudruhu Staline, situace je kritická. Německé tanky 18 km od Kremlu. Obrana města zhroucena, zálohy vyčerpány. Japonci dosáhli Bajkalu, Sachalin ztracen. Druhá vlna Němců dorazí do 12 hodin. Politbyro nařizuje evakuaci do Kujbyševa. Letadlo čeká. Máme 80 minut.“
Maršál Šapošnikov, Náčelník generálního štábu
Ústup za Ural
Kdyby tato situace nastala, Sověti by se systematicky stahovali za Ural, který by vytvořil přirozenou obrannou linii. Na východě by nejspíš Japonce zastavili na řece Leně. Pro císařskou armádu by nastaly obrovské logistické problémy. Udržování zásobovacích tras v sibiřských podmínkách by bylo šíleně náročné stejně jako v zimě '41 pro Němce.
Na dobytých územích by vznikla mnohem větší partyzánská válka. Mnohé jednotky v týlu, které by se nestihly stáhnout, by v zázemí nadále bojovaly za matičku Rus. I když by pro Spojence bylo zásobování svého spojence mnohem náročnější, uvědomovali by si vážnost situace a o to ve větší míře by probíhalo. Takže moje resumé je takové, že i přes útok Japonska by obsazení celého Svazu bylo nemožné. To však neočekával ani sám Hitler, který chtěl dovést své divize do linie A-A (Archangelsk-Astrachaň).
Historická realita vs. alternativní scénář
Tento scénář je však, jak víme, hypotetický. Japonci po porážce u řeky Chalchyn v roce 1939 obrátili svou pozornost na Tichomoří. Tohle rozhodnutí umožnilo Stalinovi přesunout zhruba čtvrt milionu mužů na obranu Moskvy, což zásadně změnilo celý průběh války a následnou geopolitickou situaci, ale o ní později.
V našem alternativním scénáři, kde by došlo ke koordinovanému útoku Německa a Japonska, by se zcela jistě válka odehrávala déle. Konečný výsledek by byl podle mého ale stejný. Spojenci by byli nuceni dříve otevřít západní frontu, aby ulevili těžce zkoušenému Sovětskému svazu. Obrovská průmyslová síla Spojených států by nakonec jako ve skutečnosti rozhodla.
Američané dokázali vyrobit víc válečného materiálu než všechny ostatní válčící mocnosti dohromady, což by v dlouhodobém horizontu převážilo jakékoliv územní zisky Osy.
Geopolitické důsledky
SSSR by z války vyšel velmi oslaben a jeho hranice vlivu by sahala maximálně k pobaltským státům. Pozice supervelmoci, jakou získal po válce, by byla jen přáním politbyra. Celá střední Evropa by byla součástí demokratického bloku, země včetně našeho Československa by se účastnila Marshallova plánu a s pravděpodobností hraničící s jistotou i vstupu do NATO.
Atomová hrozba
Co je také podstatné napsat - v takto prodloužené válce by první atomové bomby byly s největší pravděpodobností použity proti Německu, nikoli proti Japonsku. Berlín, průmyslové Porúří či jiná klíčová města jako Hamburk nebo Mnichov by se stala primárními cíli, což by definitivně zlomilo německý odpor.
Nyní jsem se stal Smrtí, ničitelem světů.
zdroje:
Japan's Decision for War - Nobutaka Ike
What If?: The World's Foremost Military Historians Imagine What Might Have Been -Robert Cowley
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sachalin
https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Barbarossa
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_%C5%99eky_Chalchyn
