Článek
NDR: Intershop
První Intershop byl otevřen v roce 1962 na trajektovém terminálu Warnemünde, vstupní bráně do NDR pro skandinávské návštěvníky. Původně byly tyto obchody určeny výhradně zahraničním turistům a diplomatům až v roce 1974 přišlo povolení občanům NDR bylo oficiálně povoleno v Intershopech nakupovat.
Ze všech 380 Intershopů, které existovaly, byl bezpochyby nejvýdělečnější ten na nádraží Friedrichstraße. Erichovi Honeckrovi a spol vydělával na tehdejší dobu astronomických 50 milionů západoněmeckých marek. Celý výdělek všech obchodů představovala suma kolem 900 milionů.
Sovětský svaz: Berjozka
Berjozka v ruštině břízka. První obchody Berjozka, byly otevřeny v roce 1961 během vlády Nikity Chruščova. Stejně jako v NDR, byly určeny výhradně pro zahraniční turisty, diplomatické pracovníky a cizince pracující v SSSR.
Později se systém rozšířil i pro sovětské občany, kteří pracovali v zahraničí (například diplomaté, vědci, inženýři nebo umělci) a získávali část platu v cizí měně. Ti mohli obdržet speciální certifikáty (tzv. „česky Vněštorgbanky”), za které mohli v Berjozce nakupovat. Pro běžné občany se však nikdy neotevřely. Držení zahraniční měny bylo trestným činem až do roku 1987.
Berjozky tak zůstaly a zůstanou v kolektivní paměti jako symbol sovětského paradoxu - systému, který oficiálně odsuzoval západní konzumní způsob života, ale zároveň ho nabízel jako privilegium vybrané menšině.
Polsko: Pewex
Pewex byl založen v roce 1972 během éry Edwarda Gierka, který se snažil modernizovat polskou ekonomiku a zvýšit životní úroveň. Na rozdíl od podobných obchodů v jiných zemích východního bloku byl Pewex méně zatížen ideologií a otevřeněji zaměřen na zisk - existovala neoficiální čekací listina na automobily, která mohla trvat i několik měsíců navzdory tomu, že zákazník platil ihned plnou cenu v dolarech.
Stejně tak jako u nás měly tyto obchody společenský přesah – igelitová taška z Pewexu se stala symbolem luxusu a rčení Poláků „Za Pewexem stojí život“ vše jen dokreslovalo.
Síť obchodů disponovala 850 prodejnami. Nejluxusnější z nich bychom našli na ulici Marszałkowské v centru Varšavy. Tento obchod dokázal vydělat přes 1 milion amerických dolarů měsíčně.
Rumunsko: Comturist
V ponurých kulisách Ceaușescova Rumunska zářily jako majáky naděje - výkladní skříně obchodů Comturist lákaly pestrobarevným zbožím ze Západu. Tyto oázy konzumu, zakládané od 60. let, se staly symbolem nedostižného přepychu uprostřed každodenního strádání.
Za jejich skleněnými dveřmi se skrýval svět, který běžný Rumun znal jen z vyprávění. Háček byl v tom, že bez tvrdé měny - především amerických dolarů - zůstával tento ráj navždy uzamčen. Zatímco obyčejní lidé stáli hodiny ve frontách na základní potraviny, elitní kasta funkcionářů, zahraničních pracovníků a šťastlivců s příbuznými na Západě si zde vybírala z nejnovějších módních kousků, značkové elektroniky a delikátních pochoutek.
Comturist tak nebyl jen obchodem, ale živoucím důkazem pokrytectví režimu. V zemi, kde oficiální propaganda hlásala rovnost všech občanů, tyto prodejny křiklavě demonstrovaly, jak hluboká propast ve skutečnosti zela mezi privilegovanými a zbytkem populace. Pro většinu Rumunů představoval Comturist jen hořkou připomínku světa, který jim byl odepřen.
Jugoslávie: Generalexport
Naši cestu po obchodních domech východního bloku zakončíme v jugoslávském Generalexportu, skutečném šampionovi mezi socialistickými prodejnami. Díky Titově nezávislé politice měl Generalexport mimořádnou svobodu obchodovat se Západem, o které si konkurenti mohli jen nechat zdát.
Zatímco Intershop, Pewex či Comturist byly pouhými „výlohami socialismu“ s omezeným zbožím, Generalexport představoval opravdové obchodní impérium. V jeho prodejnách jste našli nejen západní elektroniku a módní oblečení, ale i exotické ovoce a luxusní zboží z celého světa.
Jugoslávský model samosprávného socialismu umožnil Generalexportu fungovat s nebývalou nezávislostí. Běžní Jugoslávci mohli legálně vlastnit valuty a cestovat za hranice, což z Generalexportu učinilo nejen symbol blahobytu, ale i most spojující jejich zemi se západními trhy.
Pro pamětníky zůstává symbolem jugoslávské výjimečnosti – ostrovem konzumního ráje v moři socialistického nedostatku.
zdroje:
Shopping in Socialism: Consumer Cultures in the Eastern Bloc
Fenomén Tuzexu od Adam Havlíka
