Článek
Gulag… zkuste si toto slovo říct polohlasem. Pokud jste trochu obeznámeni s historií, vyvolá to ve vás přinejmenším úzkost. Pojďme se společně podívat na historii těchto trestaneckých táborů, jejichž pouhé vyslovení názvu vyvolávalo desítky let strach. Miliony lidí jejich branami prošly – od antikomunistů, odpůrců režimu, přes vzdorující zemědělce až po lidi, kteří se už prostě nehodili.
Počátky systému
Za prvního architekta, který dal rozkaz k přípravě táborů, je považován Vladimir Lenin. Teprve však jeho nástupce, rodák z Gruzie, dal pod svým vedením systému patřičnou, skutečně děsivou podobu. V síti čítající více než třicet tisíc táborů jste si vstupenku v tehdejší době mohli vysloužit za nevhodný žert proti vůdcům strany nebo klidně za pozdní příchod do práce.
První základy tohoto systému byly položeny hned po bolševickém převratu v roce 1917. Nový řád potřeboval vytvořit místa pro izolaci a zároveň zlomení „třídních nepřátel“. V roce 1919 vydalo Prezidium Všeruského ústředního výkonného výboru dekret o zřízení táborů. Do roku 1921 jejich počet v celém Svazu dosáhl čísla 84. I z tohoto čísla jasně pramení, že zlomit odpůrce komunistické revoluce bylo hlavním cílem vedení SSSR.
Je nezbytné nyní, ihned, provést nemilosrdný masový teror proti kulakům, kněžím a bílým gardistům; nespolehlivé osoby zavřít do koncentračního tábora mimo město.
Stalinova éra
Po smrti zakladatele táborů se Stalin pěvně chopil neomezené moci. Věřil myšlence, že pracovní tábory mohou urychlit ekonomický rozvoj největší země na světě, a proto tábory úzce propojil se svými revolucionářskými hospodářskými plány, jako byly pověstné pětiletky, desetiletky a kolektivizace zemědělství. Každý, kdo se odvážil zpochybnit tyto myšlenky, riskoval několik let pobyt na Sibiři za ostnatým drátem, ze kterého se přinejlepším vrátil jako totálně zlomený člověk. Byl jste někým jiným.
Během Velkého teroru v letech 1936-1938, kdy se diktátor rozhodl zbavit všech skutečných i domnělých nepřátel, se gulagy začaly rychle plnit. Formální vyšetřování, vynucené přiznání mučením a následné předem určené rozsudky stejně jak to známe z našich případů jako Rudolf Slánský nebo pan farář Josef Toufar. Když se rozhodla NKVD nebo StB Vás zlomit, nic jim nestálo v cestě. Brzy fungovali po celém Sovětském svazu stovky táborů, kterými prošlo podle odhadů současných historiků 15 až 20 milionů vězňů. Přesné číslo se už nikdy nedozvíme.
Člověk je problém, není člověk – není problém.
Život v gulagu
Podmínky byly do posledního detailu toho slova nelidské. Vězni pracovali často v arktických podmínkách, s minimem jídla a samozřejmě bez lékařského ošetření. Slabší jedinci byli vystaveni násilí nejen ze strany dozorců, ale i spoluvězňů. Jediným účelem systému bylo proměnit člověka v poslušnou a naprosto otupělou bytost, která čas od času poprosí o kulku do hlavy. Noví vězni byli „vítáni“ podobnými slovy jako od velitele tábora v Kolymě:
„Tady nejste lidé, jste nepřátelé lidu a strany. Vaše jediné právo je pracovat, dokud nepadnete. A až padnete, máte právo zemřít.“ Prostě a věcně Vám bylo řečeno, že cesta ven z pekla, ve kterém se právě nacházíte, vede jen z komína krematoria.
Pojďme si připomenou vzpomínky bývalého vězně Varlama Šalamova z jeho knihy „Kolymské povídky“ mluví v celku jasnou řečí: „V táboře se člověk naučí, že může žít ze setrvačnosti, jako kámen padající ze skály, dokud se nezastaví. Naučí se nenávidět práci. Naučí se počítat jen s dneškem, s touto hodinou, s touto minutou.“ Pokud Vás toto téma více zajímá, tuto knihu rozhodně doporučuji. Ale pokračujme v našem příběhu dál.
Chleba se v táborech stal doslova měnou a symbolem něčeho, co vám možná jen možná dá další den života na zemi. Jeho příděly byly kontrolovány a jakákoliv krádež byla trestána s fanatickou krutostí, často tenhle prohřešek odskákal celý kolektiv. Mnoho vězňů zemřelo na následky podvýživy, zatímco ostatní ztratili veškeré morální zábrany v boji o jedno vytoužené sousto chleba navíc. Kriminální vězni terorizovali politické vězně s tichým a někdy hlasitým souhlasem dozorců. Pokud jste byl politickým vězněm, stál jste v táborové hierarchii jasně na posledním místě.
Od gulagů k ruským trestaneckým koloniím
Gulagy v původní podobě, jak je známe, pomalu skončily po Stalinově smrti v roce 1953. První tajemník Nikita Chruščov zahájil proces destalinizace a jasně odsoudil kult osobnosti, který kolem generalissima panoval, ale pracovní tábory rozhodně nevymizely. V 70. a 80. letech byli v různých formách trestaneckých zařízení vězněni „nepřátelé státu“. Na toto „dědictví“ po rozpadu SSSR volně navázala současná Ruská federace, která trestanecké kolonie pořád spravuje. V současné době podle odhadů je v nich téměř půl milionu lidí.
Hlavní chybou diktátorů je, že si myslí, že když odstraní člověka, odstraní i problém.
Zdroje:
Kolymské povídky - Varlam Šalamov
Návrat ze Sovětského svazu - André Gide
Krvavé země - Timothy Snyder
Velký teror - Robert Conquest
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gulag
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexej_Navalnyj
https://cs.wikipedia.org/wiki/Trestaneck%C3%A1_kolonie_IK-3
Gulag - Sovětské koncentrační tábory 1918-1953
Černá kniha komunismu - kolektiv autorů
