Článek
Milujeme to všichni – pozvánky na plesy, večírky, večeře, rauty, přehlídky a v nejlepším případě, když jsou zdarma. Dnes si popovídáme o akci, která se stala tak slavnou, že její pojmenování přežilo až do dnešních dní. Pozvánka na ni znamenala naprosté potvrzení příslušnosti k elitním kruhům Římské říše.
Srovnání s dnešními prestižními událostmi
Nevím, jak to přirovnat pro našince – je to jako, kdyby vám dnes někdo předal vstupenku Tugendhat na Ples jako Brno, ale taková vstupenka stojí cirka třiatřicet tisíc, a jak už my bohémové Říma víme, vše, co stojí jen peníze, je šíleně levné. Takže zvolím jiné přirovnání: někdo vás přidal na guest list Amber Lounge Monaco, což je předzávodní večírek Velké ceny Monaca, kde jsou přítomní i členové královské rodiny a podobně celkem významní lidé včetně pilotů F1.
Jak se na událost dostat
Když jste nebyl významný politik, v žilách vám nekolovala modrá krev nebo jste zrovna neměl to štěstí a konzul si vás nevybral jako doprovod, byla ještě cesta umělecká. Představme si tedy, že jste mladý začínající poeta a vaše báseň zaujme samotného Lucia Licinia Luculla. V takovém případě zpravidla měsíc před slavností přišel k vašim dveřím otrok a předal vám papyrus nebo voskovou tabulku, na které stálo vaše jméno, důvod setkání, datum konání a kde akce proběhne (Lucullus měl několik panství) a hodina začátku. Jelikož Římané používali denní světlo, řekněme, že tam mohlo stát „v deváté hodině dne“, což je pozdní odpoledne.
Samotný den slavnosti
Už od rána byl náš poeta pěkně nervózní – tento den ho může vynést na vrchol. Vzal si proto na sebe své nejlepší oblečení a vydal se na Pincijský pahorek, kde stála rezidence Horti Luculliani. Byla postavena tak, aby terasovité zahrady sestupovaly dolů, což vytvářelo velkolepý výhled na město. Došli jsme k bráně, kde se strážce zeptal, jestli přicházíme na pozvání pána domu. Podali jsme papyrus a vstoupili.
Příchod do Horti Luculliani
Po otevření brány naše oči spatřily obrovskou zahradu, která voněla jasmínem a exotickými květinami. Vodní kanálky křižovaly pozemek, vytvářely složitou síť odrážející paprsky slunce. Po pár krocích k nám dorazil správce domu, který nás vroucně přivítal: „Dovol, pane, zde proběhne náš menší rituál.“ Otrok nám sundal naše boty, omyl nohy a ruce a navoněl nás vonnými esencemi. Pak jsme dostali lehké domácí kožené sandály a mohli konečně plnohodnotně vstoupit.
Uvítací ceremonie
„Račte prosím za mnou, vážený barde,“ poprosil nás správce. Zavedl nás k lehátkům z citrusového dřeva vykládaných slonovinou a zlatem. Matrace lehátka byla vycpaná vlnou, přes ni přehozená purpurová drahá látka, opěrátko na lokty – a to všechno dokreslovaly krásné podušky. Vedle lehátek na pódiu hráli umělci na lyru a flétnu.
Slavní hosté
Cestou k lehátkům jste mohli potkat slavného básníka Cicerona, Crassa – nejbohatšího muže Říma své doby, mnoho básníků a spisovatelů, které Lucius mocně podporoval a jako třešničku na dortu bylo možné vidět i samotného Julia Caesara, který v této době nebyl ještě zdaleka tak mocný, jak ho známe, ale pravidelným návštěvníkem těchto hostin byl.
Příchod hostitele
Správcem jsme byli usazeni na méně významné lehátko, přeci jsme jen pouhý bard, ale i tak jsme měli nádherný výhled na věčné město. Po pár frázích s Ciceronem a Juliem Caesarem ztichla hudba, která celou scenérii dokreslovala a konečně vešel mezi hosty samotný hostitel Lucius Licinius Lucullus. Začal tradičním římským pozdravem, až poté se rozmluvil: „Dnes neoslavujeme žádné výročí ani triumf našich legií. Dnes oslavujeme samotný život a potěšení, které nám nabízí, ať už se jedná o jídlo, víno, umění nebo přátelství. Děkuji, že jste dorazili.“
První chody a zábava
S významnými hosty a přáteli se následně Lucullus objal, nám zdvořile nabídl svou pravou ruku. Každý z hostů si po přivítání lehl na osobní lehátko, sluhové začali nosit první chody a speciálně vycvičení otroci servírovali na stříbře ústřice posypané drcenými perlami, vyuzené murény, slavíčí jazýčky a podobně. Při jídle program zajišťovali mimové, tanečníci a zpěváci.
Přesun do honosné jídelny
Po debatách o filosofii, politice, historii nebo literárním umění se celá skupinka přesunula do jídelny – hostitel jich měl několik a pojmenovával je po božstvech. Takže nyní jsme stáli na prahu jídelny Merkur, jejíž podlahu tvořil mramor s mytologickými vzory. Na stěnách jsme si mohli prohlédnout fresky znázorňující hostiny bohů, nástěnné malby vytvářely iluzi otevřeného prostoru.
Hlavní jídlo
Uprostřed místnosti kuchaři připravovali pečeného divočáka, který byl naplněn dalšími menšími zvířaty. Číšníci mezitím začali nosit další chody: pávy, kteří byli naaranžovaní, tak jako by byli živí, dále jelení a srnčí maso, tetřevy a křepelky podávané v medových omáčkách. Doprovodný program se měnil na recitaci básní, následovaný vystoupením akrobatů a na samém konci nás překvapil sbor otroků vycvičených pouze ke zpěvu.
Závěr hostiny
Díky programu a vínu nám příjemně slehlo. Na závěr přišla sladká tečka: ovoce, ořechy, jablka máčená v medu, dezerty, které byly nazdobeny podle tématu hostiny, v našem případě vojenská vítězství hostitele.
Shrnutí
Tak nějak v krátkosti jsem se snažil popsat, jak by probíhala ta nejlepší možná pozvánka na večer starověkého Říma. Na začátku jsem zmínil dva velké eventy současnosti – Ples jako Brno a Amber Lounge Monaco, ale my, co jsme došli až k těmto řádkům, se nespoléháme na věčnou blaženost v nebi a zcela jistě bychom si vybrali „lukulské hody“.
Hostina není hodná obdivu, pokud nevypadá jako nápady génia a nepůsobí překvapení
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Lucullus
Stravování ve starověkém Římě -Andrew Dalby
Lukullus: Život a kultura v pozdní římské republice - Arthur Keaveney
