Článek
Škoda VOS: Když se strach obalí do oceli
Když se první komunistický prezident Československa Klement Gottwald (1896-1953) potřeboval někam přepravit, nesedl si do tramvaje ani nepřestoupil na „socalistickou“ Škodu Spartak. Jeho dopravním prostředkem byl kolos jménem Škoda VOS (Vládní Osobní Speciál).
Tento stroj byl doslova pojízdnou pevností. Vážil ohromujících 4,5 tuny – dvakrát více než běžné auto té doby. Pancéřování dosahovalo tloušťky až 5,5 centimetrů a speciální skla o tloušťce 5 centimetrů by odolala i střelbě z pistole.
„Když jede soudruh Gottwald, musí být vidět, že jede prezident republiky. Ale také musí být chráněn před nepřáteli socialismu.“ údajný výrok Alexeje Čepičky, Gottwaldova zetě a ministra národní obrany
Lidovému prezidentovi nestačila jedna verze tohoto obrněného monstra. K dispozici měl jak limuzínu pro běžné přesuny, tak i otevřený kabriolet, kterým se mohl ukazovat davům při přehlídkách – ovšem stále chráněn masivním pancéřováním.
Ironicky, v době kdy režim hlásal rovnost všech pracujících, bylo vyrobeno pouze 107 těchto vozů – výhradně pro stranickou elitu. Obyčejný „soudružský“ lid si mohl nechat o takovém přepychu jen zdát.
Ze sovětského salámu sovětské limuzíny
Jak praví tehdejší vtip: „Pojď, soudruhu, trochu si zakormidlujeme,“ zval továryš továryše do ZIS-u. „Pivo dojde, v řízení uzeniny nejsou, ale kormidlo je obrovské!“
A opravdu – Gottwaldova věrnost Sovětskému svazu se projevovala i volbou další limuzíny. Masivní sovětský ZIS-110 (později přejmenovaný na ZIL) byl nepřehlédnutelným symbolem podřízenosti Moskvě.
Pikantní na tom bylo, že tento „symbol sovětské technologické vyspělosti“ byl ve skutečnosti téměř přesnou kopií amerického Packardu Super Eight. Ano, sovětská technologická pýcha byla postavena na západních základech, které režim tolik kritizoval.
„Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!“ dobové heslo odrážející vztah k SSSR, který se projevoval i v preferenci sovětských limuzín.
Tatra 87: Záblesk československé genility před zatažením opony
Než Gottwald definitivně uvrhl Československo do komunistické temnoty, jezdil ještě jako předseda vlády výjimečným vozem – Tatrou 87. Tento aerodynamický zázrak s proudnicovou karoserií navržený geniálním Hansem Ledwinkou byl skutečnou perlou československého inženýrství.
Je smutným paradoxem, že muž, který později poslal mnohé výjimečné mozky do uranových dolů či za mříže, se vozil v autě symbolizujícím to nejlepší z československé tvořivosti a technické vyspělosti.
Dělnický prezident za neprůstřelným sklem
Zatímco obyčejní občané stáli fronty na banány, maso či toaletní papír a o vlastním voze mohli většinou jen snít, „jejich“ prezident křižoval republiku v neprůstřelné pevnosti na kolech.
„Dělník je pánem této země – ale na svůj automobil si počká pět až sedm let.“ — lidové rčení z 50. let reflektující kontrast mezi propagandou a realitou
Pro běžného občana byl automobil nedostižným luxusem, na který se čekalo roky. Mezitím soudruzi z nejvyšších pater moci brázdili silnice v pancéřovaných limuzínách a sovětských kolosech.
Gottwaldův vozový park tak dokonale ilustroval realitu komunistického režimu – na jedné straně hlásání rovnosti a vlády dělnické třídy, na druhé straně výjimečné postavení a privilegia pro úzkou skupinu vyvolených.
Poslední jízda
„Gottwaldova éra byla dobou, kdy se nůžky mezi režimní propagandou a skutečností rozevřely nejvíce. Sám Gottwald, horník a dělník původem, se stal symbolem této propasti, když se v pancéřovaném voze vzdaloval lidu, jehož zájmy údajně hájil.“ řekl historik Karel Kaplan.
Paradoxně, ani obrněná monstra nedokázala Gottwalda ochránit před jeho osudem. Po návratu ze Stalinova pohřbu v březnu 1953 onemocněl a zemřel na následky prasklého aneurysmatu aorty, byť se spekulovalo i o jiných příčinách.
Jeho poslední cesta nevedla v luxusní limuzíně, ale v pohřebním voze. A zatímco jeho tělo bylo balzamováno po vzoru sovětských vůdců, jeho automobily zůstaly jako němí svědkové éry, kdy se soudruzi vozili v pancéřovaných pevnostech hlásat rovnost všech.
zdroje:
„Automobily v socialistickém Československu“ od Petra Hořejše
„Vládní vozy 1918-1989“ od Jana Tuliše
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0koda_VOS
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tatra_87
