Hlavní obsah
Lidé a společnost

Očima Wehrmachtu: spojenci Třetí říše na východní frontě

Foto: Bild - wikimedia

Když 22. června 1941 překročily německé jednotky sovětské hranice, začalo tažení, v němž Wehrmacht spoléhal nejen na vlastní síly, ale i na spojence, jejichž bojovou hodnotu posuzoval s neskrývanou kritičností.

Článek

Operace Barbarossa představuje dodnes největší pozemní invazi v dějinách lidstva. Většina lidí tuto ofenzivu bere jako souboj Němců proti Rusům, ale Wehrmacht se zdaleka nespoléhal jen na své vojáky. Operace se účastnilo daleko víc států než pouze Třetí říše. Tyto státy vstoupily do války se SSSR z různých pohnutek, od územních ambicí po ideologické sympatie či čistě pragmatický kalkul. Německé vnímání těchto spojenců bylo velmi různorodé - jak na své spojence branná moc Německa pohlížela si pojďme rozebrat.

Finsko

Začneme v očích důstojníků a vojáků Německa tím nejlepším možným spojencem. Finové se těšili největšímu možnému respektu, jednak za odražení Rusů v zimní válce, a svou měrou přispěla i skutečnost, že podle nacistů byli Finové nordická rasa. I díky tomuto faktu si finští důstojníci zachovali značnou autonomii a operační nezávislost. Přestože si maršál Mannerheim udržoval od Hitlera značný odstup, ten neváhal a posílal svému spojenci, který na severu vázal velké síly Rudé armády, vybavení z arzenálu Třetí říše, zatímco ostatní spojenci se museli spokojit se zastaralou nebo ukořistěnou výzbrojí. Někteří němečtí důstojníci se nechali slyšet, že v lecčems jsou Finové lepší než jejich vlastní vojáci, a to bylo ocenění, kterého se žádný jiný stát ani z daleka nedočkal.

Včera jsem viděl finského odstřelovače, který zůstal tři dny nehnutě ve sněhu, aby eliminoval sovětského důstojníka. Takovou disciplínu a odolnost nenajdete ani u našich nejlepších jednotek SS. Kdyby všichni naši spojenci měli polovinu jejich kvality, Moskva by již byla naše."
Heinrich Schmidt, 169. pěší divize

Rumunsko

Nejvíc vojáků ze zmiňovaných spojenců poslalo Rumunsko – celkově skoro šest set tisíc mužů. To byla obrovská síla, které však chybělo moderní vybavení. Včetně výzbroje bylo vyčítána nedostatečný výcvik a morálka. To se netýkalo horských a jezdeckých divizí, kteří byli velmi kladně hodnocené. Po katastrofě u Stalingradu, kde Sověti prolomili zejména na křídlech, která chránili z části také rumunští vojáci, přišlo standardnější hodnocení Rumunů jako nespolehlivého spojence, který uteče, jakmile uvidí první tanky nepřítele ani elitní divize nedokázali toto hodnocení zlomit.

Rumuni bojují s puškami, které pamatují Velkou válku. Jejich dělostřelectvo je primitivní a mají chronický nedostatek munice. Člověk je musí obdivovat, že s takovým vybavením vůbec jdou do boje.
Karl Becker

Maďarsko

Královští vojáci byli považováni obecně za lepšího spojence než Rumuni nebo samozřejmě Italové. Svou roli zde hrálo i spojenectví z Velké války, kdy starší důstojníci pamatovali bitvy společně s Rakousko-Uherskem na východě proti Carskému Rusku. I díky tomu byli maďarští důstojníci velmi ctěni pro svého kavalírského ducha. Velmi oblíbené byly elitní divize královské armády - honvédské nebo husarské pluky. Stejně jako u Rumunů však byla velká kritika výzbroje a techniky armády a stejně jako u Rumunské armády se rétorika velmi změnila po Stalingradu tahle katastrofální porážka, byla pripisivana propagandou nespolehlivým spojencům.

Maďarští husaři jsou poslední rytíři Evropy. Jejich důstojníci se chovají s noblesou, která připomíná staré časy monarchie, kdy jsme bojovali bok po boku.
Wilhelm Müller, styčný důstojník maďarské 2. armády

Slovensko

Náš východní soused byl v této době vnímán jako německý výtvor a nejmladší člen rodiny Osy. Z toho důvodu Němci často přistupovali ke Slovákům s určitou blahosklonností a zároveň s větší trpělivostí než k jiným spojencům. Přesto právem převládala obava z „čechoslovakistických“ sympatií mezi slovenskými vojáky. Ve svém hodnocení Wehrmacht chválil například Rychlou divizi, avšak velmi negativně se ve svých hlášeních vyjadřoval například o pěších rotách. Přesto až do Stalingradu jsou jednotky hodnoceny vcelku jako příjemné překvapení. Od roku 1943 se v interních zprávách čím dál více objevují zprávy o „klesající bojové morálce“ a „rostoucích sympatiích k Rusům“ dezerce od té doby byla běžnou součástí tažení.

Jejich Rychlá divize drží svůj úsek lépe než Italové celou svou armádu. Mají dobré důstojníky, většinou bývalé československé, kteří znají své řemeslo.
Franz Heinrich - podplukovnik

Itálie

Naše čtení zakončíme v očích Němců u suverénně nejhoršího spojence. Ačkoliv se propaganda snažila opakovat dokola Berlín-Řím jako pevné spojenectví, zůstali Italové v očích běžných německých vojáků symbolem absolutní vojenské neschopnosti. Rozšířené vtipy, že „italské pušky v Rusku slouží především jako hole při chůzi ve sněhu“, vše dokreslovaly. Ani pluky elitních Alpini, kteří dosahovali skvělých výsledků, nedokázaly zmírnit celkové hodnocení. Své udělalo i vybavení Italů na zimu, o kterém se žertovalo, že obsahuje pouze pohled na slunce s pláží, který má Italy zahřát. Poslední kapkou italského spojenectví a vojenského ducha pro Němce znamenala kapitulace z roku 1943.

Naše spojenectví s Itálií bylo jako být přivázán k mrtvole.
Alfred Jodl

zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Barbarossa

Operace Barbarossa - Paul Carell

Stalingrad - Sláva a pád 6. armády - Paul Carell

Operation Barbarossa: The German Invasion of Soviet Russia -Robert Kirchubel

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz