Článek
KGB: Všemocná sovětská chobotnice
Sovětská KGB zaměstnávala přes 480 000 lidí a její chapadla sahala do všech zemí bloku. „KGB je moje hrdost,“ prohlásil její šéf Andropov předtím, než se stal vůdcem Sovětského svazu. Její špioni pronikli do nejvyšších pater západních vlád i tajných služeb. Vysílala „poradce“ do satelitních služeb, kteří dohlíželi na jejich loajalitu Moskvě. Účinně potlačovala disent včetně deportací do pracovních táborů a psychiatrických léčeben. „Žádná KGB, žádný Sovětský svaz,“ přiznal později Michail Gorbačov.
Neexistují bývalí důstojníci KGB, stejně jako neexistují bývalí Němci.
Stasi: Mistři psychologického teroru
„Vědět všechno o všech“ – toto neoficiální motto východoněmecké tajné policie dokonale vystihuje její přístup. Na 17 milionů obyvatel NDR připadalo neuvěřitelných 91 000 zaměstnanců a 174 000 informátorů. Jen pro srovnání Gestapo na vrcholu moci mělo 1 agenta na 11 000 obyvatel v NDR to bylo neuvěřitelných 63 obyvatel na jednoho agenta. Jak řekl historik Timothy Garton Ash: „Nacisté zlomili tvoje kosti, komunisté zlomili tvoji duši.“
„Pro Stasi neexistuje nic důvěrnějšího než lidská duše,“ řekl disident a pozdější prezident Joachim Gauck. Stasi nemusel zatýkat – vyvinula metodu „Zersetzung“ (rozklad), která psychologicky ničila životy nepohodlných. Stasi záměrně vstupovali do bytů sledovaných osob v jejich nepřítomnosti a přesouvali nábytek nebo osobní věci, aby dali jasně najevo, že mají přístup do jejich nejintimnějšího prostoru a že jsou pod neustálým dohledem.
Tento typ psychologického nátlaku byl obzvláště účinný, protože vytvářel atmosféru paranoi a bezmoci - sledovaná osoba věděla, že její domov není bezpečný, ale nemohla nic dělat. Na rozdíl od fyzického násilí Gestapa, tyto metody nezanechávaly viditelné stopy, ale mohly způsobit vážné psychické problémy. Celé rodiny byly systematicky izolovány, šikanovány v práci, jejich děti diskriminovány ve škole. Archivy Stasi čítají 111 kilometrů dokumentů, včetně sklenic s pachových stop disidentů.
Když se Stasi vám rozhodne zničit život, není před ní úniku. Zničí vaše přátelství, vaše manželství, vaši práci, vaši sebeúctu.
StB: Ve stínu sovětských bratrů
Naše Státní bezpečnost prošla po srpnové invazi 1968 brutální „normalizací“ a změnila se v poslušný nástroj Moskvy. „Nejsme jako oni,“ říkal Havel na Letné, ale estébáci v civilu mezitím dělali všechno možné, aby chartisty a další odpůrce režimu zlomili a veřejně zdiskreditovali. Kdo nechtěl skončit v base, toho čekala pověstná akce Asanace – buď emigrace, nebo nekonečné šikanování rodiny. „S třídním nepřítelem se nehrajeme, soudruzi, musíte je nenávidět!“ hřímal na školeních jejich šéf Alojz Lorenc. Po listopadu 89 to probíhalo jak ve špatné detektivce – archivy mizely, skartovačky jely na plné obrátky a bývalí estébáci se najednou objevili jako úspěšní podnikatelé s kontakty na Západ.
Imperialističtí agenti nikdy nespí, proto ani my nesmíme spát.
SB: V zemi, která se nevzdala
Polská Służba Bezpieczeństwa čelila nejsilnější opozici celého bloku. „Polsko není zemí pro tajnou policii,“ žertovali její frustrovaní příslušníci. Musela operovat v zemi s vlivnou katolickou církví a později desetimilionovým hnutím Solidarita. Byla zodpovědná za vraždu oblíbeného kněze Jerzyho Popiełuszka, což vyvolalo masové protesty. „Mají zbraně, my máme Boha,“ říkali Poláci. SB byla známá vysokou mírou korupce – za úplatek dokázala přimhouřit oko i nad politickou aktivitou. V roce 1989 horečně skartovala dokumenty, ale část se podařilo zachránit.
Papežův hlas je nebezpečnější než tisíc tanků.
Securitate: Brutální nástroj diktátora
Rumunská Securitate byla absolutně nejbrutálnější tajnou službou celého bloku. „V Rumunsku jsou jen dva druhy lidí – ti, co donášejí, a ti, na které se donáší,“ šeptalo se v Bukurešti. Každý agent musel složit osobní přísahu věrnosti přímo Ceaușescovi, kterého musel oslovovat jako „milovaného vůdce“ – kult osobnosti tu dosáhl bizarních rozměrů. Když v prosinci 1989 vypukla revoluce, agenti Securitate jako jediní v celém východním bloku vytáhli samopaly a stříleli do demonstrantů. Mučení bylo pro ně běžnou praktikou, stejně jako únosy z ciziny nebo vraždy na objednávku. Kontrolovali doslova vše – odposlouchávali telefony, četli poštu, sledovali, s kým se stýkáte a dokonce i to, jestli máte sex (v Rumunsku byl zakázaný potrat a kontrolovala se porodnost). „Securitate má oči i uši ve zdech,“ říkali si Rumuni.
Přísahám věrnost milovanému vůdci Nicolaeovi Ceaușescovi a jeho rodině. Budu sloužit do poslední kapky krve.
Tajné služby východního bloku zmizely, ale otázky, které jejich existence nastolila, zůstávají dodnes živé. Jak křehká je hranice mezi bezpečností a svobodou? Kolik soukromí jsme ochotni obětovat výměnou za pocit bezpečí? Zatímco archivy Stasi a spol. jsou postupně otevírány, naše společnost se paradoxně dobrovolně vzdává soukromí ve prospěch technologických gigantů a moderních státních aparátů, jejichž možnosti by i ty nejsofistikovanější tajné služby minulosti mohly jen tiše závidět.
Ten, kdo kontroluje minulost, kontroluje budoucnost. Ten, kdo kontroluje přítomnost, kontroluje minulost.
zdroje:
Stasi: Neviditelná zatažená pěst (John O. Koehler)
Tajné služby ve střední a východní Evropě (Ladislav Bittman)
