Článek
Vítám vás u dalšího článku, milovníci alternativní historie! Minule jsme si „popovídali“ o situaci, kdy na Sovětský svaz společně s Německem zaútočí i Japonsko. Četl jsem si vaše komentáře a nalezl jsem několik žádostí, abych se pokusil rozebrat i další téma. Takže dnes si na vaše přání povíme o situaci, kdy spojenectví mezi SSSR a Třetí říší nezůstane jen u společného útoku na Polsko a hospodářské výměny surovin, ale přetaví se v pevné spojenectví ve druhé světové válce.
Historické základy vojenské spolupráce
Na začátku je třeba říct, že spolupráce zde byla už dlouho před paktem Molotov -Ribbentrop. Hned po velké válce v roce 1922, se podepsala takzvaná Rapallská smlouva, která položila základy pro vojenskou spolupráci, na kterou volně navázaly tajné vojenské operace s krycím názvem „Sondergruppe R“. Ty probíhaly od roku 1922 do 1933 Rusko nabídlo několik míst ať už pro tanky nebo letectvo nově budované německé armády. Mohu jmenovat města jako Saratov, Kama nebo Kazaň, kde probíhalo testování a trénování budoucích tankistů.
Pro oba státy to bylo rozhodně výhodné. Německo mohlo tímto obejít Versaillskou smlouvu a tím zachovat své vojenské „know-how“. Sověti díky tomu měli přístup k moderním technologiím a v neposlední řadě zde byla velká finanční kompenzace, která nebyla pro Sovětský svaz zanedbatelná.
Německo-sovětská spolupráce umožnila německé armádě vyvíjet zbraně a vést výcvik, který byl zakázán Versailleskou smlouvou. Rusové poskytli území, Němci technické znalosti.
Moskevská dohoda: Prohloubení spojenectví
V našem scénáři se tedy pojďme přesunout do 22. září 1939. V bývalém polském městě Brest právě probíhá společná přehlídka divizí wehrmachtu a Rudé armády. Důstojníci si předávají slavnostní vlajky a Němci tak oficiálně předávají město rudoarmějcům. O týden později letí letadlo s Joachimem von Ribbentropem a Heinrichem Himmlerem do Moskvy. Molotov a Stalin vítají oba muže v uniformách.
„Vítáme vás v Moskvě, pánové. Úspěšné dokončení polské operace otevírá nové možnosti pro naše země.“
„Führer mě pověřil prozkoumat možnosti prohloubení našeho spojenectví. Naše společné vítězství v Polsku ukázalo potenciál naší velké spolupráce pane Molotove.“
Stalin, který zadumaně pokuřuje dýmku, si uvědomuje obrovskou sílu německé branné moci. Navrhl tak, že díky vyhlášení války od Británie a Francie Německu je čas diskutovat o dlouhodobějších perspektivách pro obě strany.
Nakonec se ke spokojenosti obou stran dohodnou na politické spolupráci, rozdělení sfér vlivu, společných vojenských operacích, výměně vojenských pozorovatelů, sdílení některých zpravodajských informací, vzájemné toleranci odlišných společenských systémů a v neposlední řadě se Německo zavázalo, že zprostředkuje dohodu SSSR s Japonskem. Expanze císařských armád bude směřovat na Pacifik. Celá smlouva by mohla končit nějak takto:
Závěrečné komuniké:
„Německá říše a Svaz sovětských socialistických republik, uznávajíce společné zájmy v přestavbě evropského a světového řádu, se dohodly na prohloubení spolupráce ve všech oblastech. Obě strany potvrzují vzájemný respekt k definovaným sférám vlivu a zavazují se ke koordinaci diplomatických, ekonomických a případně vojenských kroků proti společným nepřátelům.“
V politice neexistuje trvalé přátelství, existují pouze trvalé zájmy.
Dominance na dvou frontách
Po úspěšném rozdělení Polska by sovětská invaze do Finska proběhla s německou logistickou podporou. Odstřelovač Simo Häyhä a jemu podobní by bojovali statečně, ale s touto podporou by se rychle zlomil odpor finských lvů. Německo by mezitím okupovalo Dánsko a Norsko jako v reálné historii.
První měsíce války na západě by se i v tomhle scénáři odehrávaly podobně jako v naší realitě tak, jak ji známe. Ofenzíva proti Francii by byla úspěšná. Německé tanky by prosvištěly Ardeny a země galského kohouta by kapitulovala. Rozdíl by byl možná v tom, že armády Sovětského svazu by mohly vázat britské síly na Blízkém východě a v Indii, což by znemožnilo přesun koloniálních jednotek na pomoc západní frontě. Navíc by sovětské dodávky ropy, obilí a strategických surovin plně kompenzovaly britskou námořní blokádu Německa.
Winston Churchill by čelil mnohem horší situaci. Navíc pokud by se nepovedla operace Dynamo, dalo by se pro Británii mluvit o totální katastrofě. Německé ponorky by operovaly z francouzských přístavů, zatímco sovětské ponorky by mohly využívat základny v Murmansku a potenciálně i v Baltském moři.
Místo obrovských příprav na největší pozemní operaci v dějinách lidstva, operaci Barbarossa, by Německo a SSSR spojily své síly ve Středomoří. S německou větší podporou by italská ofenzíva v severní Africe zaznamenala výrazné úspěchy, zatímco Sovětský svaz by diplomaticky tlačil na Turecko. To by si uvědomovalo svoji zoufalou situaci a přidalo by se k tomuto paktu. Rudá armáda by využila území k přemístění svých jednotek k Suezu, který by nepochybně získali. S kontrolou nad Blízkým východem by tyto spojenecké síly postupovaly k Indii – Sověti z Íránu a Němci by s větší intenzitou podporovali místní protibritská povstání. Británie by čelila doslova existenčnímu tlaku a zahájila by podle mého diplomatická jednání o uzavření míru.
Za velkou louží sice Roosevelt po útoku na Pearl Harbor vyhlásil válku Japonsku, ale tím to skončilo. S Británií, která na pokraji porážky souhlasila s mírem, by Američané proti této obrovské síle válku Třetí říši a SSSR pravděpodobně nevyhlásili.
Nevyhnutelný rozpad aliance
Do roku 1944, kdy by obě velmoci dobyly skoro vše, co mohly, by konečný střet mezi nimi byl nevyhnutelný. Myslím, že ideologické rozkoly, které by bublaly po celé spojenectví a byly šikovně zakryty úspěchy na frontě by jednou prostě skončili. Otázkou není, jestli by došlo k válce, ale kdy. Naplno by ideologické rozdíly vybuchly, kolem roku 1945 kdy jedna ze stran usoudila, že má strategickou výhodu. A v tomto scénáři by operace Barbarossa byla něco jako „předkapela“ na koncertu Nirvany s Kurtem Cobainem v čele. Obě strany by byly na vrcholu své vojenské síly a moci. Tým okolo Wernhera von Brauna by měl mnohem větší klid a zdroje na svoje rakety a ty by neustále létaly na ruská města.
USA by tento konflikt pilně sledovaly, svůj obrovský vojenský potenciál by se snažily využít a v pozdější fázi by jistě intervenovaly.
Komunismus je rakovina. Buď ho odstraníme z těla evropských národů, nebo on zničí duši Evropy.
Globální důsledky a alternativní poválečné uspořádání
Nevím, jak je můj scénář reálný, ale rozhodně se shodneme, že výsledkem by byla daleko více zdevastovaná Evropa, mnohem vyšší lidské ztráty a zcela jistě odlišné poválečné uspořádání, ale do toho se už pouštět radši nebudu. Naštěstí zůstává toto „spojenectví ďáblů“ jen fascinující kapitolou alternativní historie a ne naší každodenní realitou. Ale jedno poučení tu snad nalezneme to, že historie nás neučí pouze o minulosti, ale také o možnostech budoucnosti. V alternativních scénářích vidíme stíny cest, kterými jsme se naštěstí nevydali, a to nám umožňuje lépe ocenit křehkost civilizace, kterou jsme po staletí budovali. Když debatuju se svými přáteli o alternativách historie, připomínám si tak trochu, že mír není přirozeným stavem lidstva, ale výsledkem vědomých rozhodnutí, kompromisů a ústupků. A každá generace musí znovu objevit svoji hodnotu spolupráce nad konfrontací, protože v naší době vodíkových nebo neutronových bomb není válka pokračováním politiky jinými prostředky, ale selháním politiky jako takové.
Válka je krutá, ale otroctví je horší.
zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rapallsk%C3%A1_smlouva_(1922)
https://www.reflex.cz/clanek/historie/74277/smlouva-o-neutoceni-k-uzavreni-paktu-molotov-ribbentrop-prispely-i-zapadni-mocnosti.html
Rudý blitzkrieg - Viktor Suvorov
Osa zla: Pakt Hitler-Stalin 1939-1941 - Geoffrey Roberts
Fatherland - Robert Harris
Pakt: Hitler, Stalin a historie spojenectví, které změnilo svět - Roger Moorhouse
Osa času - Michael Chabon
Pakt Ribbentrop-Molotov - Václav Veber
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pakt_Ribbentrop%E2%80%93Molotov
https://www.stoplusjednicka.cz/jako-nejlepsi-pratele-sovetsko-nemecka-prehlidka-v-polskem-brestu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vja%C4%8Deslav_Michajlovi%C4%8D_Molotov
