Článek
Slovenský národní tým na mistrovství světa stále hledá formu. V posledním zápase musel doslova urvat těsné vítězství nad Francií 2:1. Ale podle nominace se jednoduše není čemu divit, když svaz zažil druhé největší odmítnutí hráčů přetáhnout si přes hlavu dres s dvojramenným křížem. Vedení před mistrovstvím změnilo své původní rozhodnutí a otevřelo dveře všem hokejistům bez ohledu na působiště. V praxi to znamená, že kvůli dvěma hráčům z KHL, z nichž hraje pravidelně jen jeden, nastala tato situace.
Politické tlaky a rozdělená společnost
„Musím říct, že mi hráči z KHL velmi překáží. Když dá Grman gól, tak napíši, že dal gól, ale v mixzóně s ním rozhovor dělat nebudeme. Nechceme dělat reklamu ruské propagandě.“ Tak se otevřeně vyjádřil Martin Vaňo, novinář Šport.sk.
Když se podíváme na situaci v současném Slovensku, kde se nejmocnější muž celé země, premiér Robert Fico, nezdráhá neustále létat do Moskvy, kde si s úsměvem na rtech podává ruku s Vladimirem Putinem, je celkem jasné, že na svaz ohledně této otázky byl velký tlak. Pak máte střih a člověk se dočte, že Rusové vrátili tělo ukrajinské novinářky Viktorie Roščynové bez mozku, očí a hrtanu. Nevím jak vy, ale když jednička draftu z roku 2022 Juraj Slafkovský a další hráči z NHL tuhle situaci vidí, asi si podle mého neřeknou „jedu reprezentovat svoji zemi“.
Jako třešničku na dortu pak přijde ministr cestovního ruchu a sportu Rudolf Huliak, který před nominací srdnatě vyzývá a doslova prosí prezidenta svazu Miroslava Šatana, aby na šampionát vzal co nejvíce hráčů z KHL.
Stálo to za to?
Z devíti slovenských hráčů působících v KHL, jak jsem řekl na začátku, nakonec reprezentují dva – ano, dva – a pravidelně hraje jen Mário Grman. Brankář Patrik Rybár z Rudé Hvězdy Kunlun zasáhl jen do prvního zápasu při prohře 5:0 se Švédskem. Je třeba říct, že Slováci mají stále šanci na čtvrtfinále, ale o tohle v tomhle případě podle mého nejde.
Naše reprezentace by výkonnostně také mohla pozvat kapitána Kazaně Dmitrije Jaškina či obránce Libora Šuláka z Vladivostoku, ale těšili bychom se my pak z umění Davida Pastrňáka z Bostonu či Martina Nečase z Colorado Avalanche? Přijeli by tihle kluci reprezentovat ten nejkrásnější možný dres na světě? Ne, nepřijeli by, protože tenhle dres symbolizuje i určité hodnoty.
Víc než jen kus látky
Národní dres není jen kus látky s barvami a znakem. Je to zhmotnění identity, historie a hodnot celého národa. Když si ho hráč obléká, nepřebírá jen roli sportovce, ale stává se ambasadorem své země, nositelem jejích ideálů. V každém stehu je zašita kolektivní paměť generací, které před námi bojovaly za svobodu a důstojnost. Byl to tenhle dres, který vrátil národu v roce 1969 po výhrách nad sbornou 2-0 a 4-3 hrdost.
Právě proto má takovou váhu, kdo a za jakých okolností tento symbol nosí. Hokejový dres se státním znakem na hrudi není jen uniforma pro sport. Je to závazek stát na správné straně historie. A možná právě v těchto těžkých časech, kdy se svět znovu rozděluje na sféry vlivu, je důležitější než kdy jindy vědět, že některé principy jsou nedotknutelné. Že existují věci, které se nevyměňují za peníze, slávu ani pohodlí. Koncem měsíce turnaj skončí, ale otázka zůstane: co jsme byli ochotni obětovat pro barvy, které nosíme na srdci?
Reprezentovat svou zemi není právo, ale privilegium.
zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/sport-hokej-ms-v-hokeji-hrace-z-khl-na-ms-ignorujeme-slovensky-novinar-o-propagande-i-stavu-hokeje-276511
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/rusove-vratili-telo-ukrajinske-novinarky-se-stopami-muceni-a-chybejicimi-organy-360536
https://www.livesport.cz/
