Článek
Byl jako šumavská krajina - drsný, nezdolný, nepodvolil se. Josef Hasil, muž, kterému (komunisté) říkali „Král Šumavy“. Nejde přece oddělit člověka od země, která ho zrodila. A Šumava, ta divoká hranice, kde se mlha válí mezi smrky jako duch dávných časů, ta ho utvářela.
Narodil se roku 1924 do bídy, jakou dnes už těžko chápeme. Osm dětí v jedné chalupě, nikdo neměl na vybranou. A když přišli nacisté, musel makat v Pasově. To si my dnes těžko dokážeme představit, co? Jenže on neutekl jen tak - vrátil se a pomáhal partyzánům. To už ukazovalo jeho tvrdou povahu.
Po válce se stal esenbákem. Jaká ironie! Člověk, který měl střežit komunistické hranice, začal lidem pomáhat na druhou stranu. Přesně tak to chodí v naší malé zemi - vždycky si najdeme cestu, jak převrátit pravidla naruby.
Když ho v osmačtyřicátém chytili, nacpali ho na devět let do basy. Mysleli si, že ho zlomili. Typická česká hloupost - podceňovat sílu obyčejného člověka! Utekl z lágru a pak z republiky. A co udělal? Vrátil se! Kdo z nás by se vrátil a riskoval šibenici nebo těžké vězení. Znovu a znovu hrát se smrtkou mariáš o život svůj a cizích lidí, které dostal na starost.
„Dělal jsem jen to, co jsem považoval za správné,“ říkal. Tak málo slov, tak velký význam. Kolik z nás může říct totéž? On nemusel. Mohl se přizpůsobit jako my ostatní. Mohl se dívat jinam. Mohl mlčet. Ale on se rozhodl jinak.
Jeho rodina to odnesla. Bratra zastřelili pohraničníci, sourozence zavřeli na desítky let. Syn ho poznal až ve třiačtyřiceti. Taková je ta naše česká historie - plná bolesti a roztrhaných rodin.
V Americe se nakonec uchytil jako kreslíř v automobilce. Takový český příběh, ne? Z esenbáka emigrantem, z převaděče dělníkem. Ale nezapomněl. Na Šumavu myslel každý den, jak sám říkal.
V roce 2001 mu Havel dal medaili. Pozdě, ale přece. Typicky po česku - nejdřív člověka prohlásíme za zločince, pak za hrdinu. Zemřel v roce 2019, v pětadevadesáti letech, daleko od svých hor.
My, Češi, umíme zapomínat na své hrdiny. Radši koukáme na seriály o nich, než abychom si pamatovali jejich skutečné příběhy. Ale jsem rád, že seriál vznikl. Josef Hasil je příklad hodný následování. Nebyl žádný filmový hrdina. Byl to chlap, který prostě věděl, co je správné, a udělal to. I když to stálo za prd.
Za to mu dlužíme jedno: DĚKUJEME. Ne potichu. Ne jen tak mimochodem. Ale nahlas a jasně. Protože díky lidem jako on můžeme dnes mluvit svobodně. Díky lidem jako on můžeme kritizovat, pochybovat, nesouhlasit. Díky lidem jako on jsme přežili jako národ, který ještě nezapomněl, co znamená mít páteř.
Až budete příště na Šumavě, vzpomeňte si na něj. Na muže, který znal každou stezku těch lesů. Na muže, který věděl, že svoboda není jen slovo.
A to je celé. Bez příkras a keců.
Se zbraní v ruce, vždy ve střehu
zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/tema/josef-hasil-53108
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Hasil
https://magazin.pametnaroda.cz/pribehy/zavreli-mu-maminku-babicku-dedu-stryce-protoze-jeho-tata-byl-kral-sumavy
