Svět na hraně: Co kdyby SSSR vyhrál studenou válku?

Studená válka, každý z nás si pod tímto pojmem může představit různá slova: Závody ve zbrojení, souboj ideologií, západ proti východu, hvězdné války, souboj supervelmocí, NATO proti Varšavské smlouvě a mnoho dalšího. Tuto válku dle mého rozhodla hlavně jedna osoba, tou je Ronald Reagan. Jeho politika obrovského zbrojení tak masivního, že donutila SSSR k ekonomické reformě zvané perestrojka, jednoduše řečeno tuto politiku USA prostě ekonomicky neutáhli. Gorbačov tímto spustil pro něj nechtěný řetězec událostí, na jehož konci je bourání Berlínské zdi, jednoho z hlavních symbolů železné opony, a tudíž studené války. Když se ptám svého dědy nebo podobně starších lidí na to, jestli si třeba v 80. letech dokázali představit pád režimu, všichni se shodují na tom, že v žádném případě. Myslel jsem si, že to nikdy neskončí, bez perestrojky by se to nestalo. My milovníci alternativní historie si však pojďme rozebrat situaci, ve které Svaz sovětských socialistických republik studenou válku vyhraje!

Sovětský svaz je na vrcholu své moci. Kosmický program slaví obrovské úspěchy. Sputnik je sám o sobě grandiózní vítězství, a to hlavní v podobě Jurije Gagarina čtyři roky na to přijde. Kosmonaut se svojí klučičí tváří a upřímným úsměvem se stává tím nejlepším vývozním artiklem, co Sověti vyprodukují. V rozvojových zemích slaví komunismus velké úspěchy. První tajemník ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu tak neváhá a dává rozkazy dopravit jaderné hlavice na Kubu.

A tady začíná náš příběh „co by kdyby“. Reálně se v krátkosti za stažení raket z Kuby USA zavázala slibem nikdy na Kubu nezaútočit a stažením hlavic z Turecka.

V našem scénáři však zazní z úst důstojníka Vasilije Archipova příkaz použít torpédo na americký torpédoborec USS Beale. Loď je potopena a Američané si uvědomují, že atomový úder znamená konec planety, a jako odvetu volí bombardování ruských lodí poblíž Kuby. Této situace využívá Chruščov pohrozením okamžitého jaderného útoku na americké základny v Turecku. Kennedy pod obrovským tlakem hrozby jaderné války ustupuje a kývá na tajnou dohodu, že rakety zůstanou na Kubě a hlavice z Turecka se stáhnou.

Klid vydrží až do roku 1963, kdy KGB zajistí, že se tato tajná dohoda dostane do médií ve Státech. Občané USA jsou znepokojeni narušením rovnováhy sil ve světě a prezident Kennedy pod tíhou demonstrací odstupuje z funkce. Chruščov je v Rusku oslavován jako vítěz a může tak pokračovat ve svých ekonomických reformách. Komunismus se stává tématem pro více a více lidí. Svaz toho využívá a svoje intervence v zemích jako Brazílie nebo Chile dokončuje v přeměnění ve své satelity.

Ve Francii situace využívají už tak silní komunisté (22% podpora ve volbách v roce 1962). De Gaulle je nucen posílit svoji politiku nezávislosti, a proto nejen že v roce 1965 vystupuje z NATO, ale vyjedná i speciální hospodářskou dohodu se Sověty. Francouzští komunisté jsou nadšení a v následujících volbách jejich výsledek dosahuje skoro 30 %. Vstupují tak do vládní koalice.

V 70. letech protesty mladých studentů v Paříži vedou k levicové revoluci. De Gaulle odstupuje a nastupuje vláda Lidové fronty, která zahajuje znárodnění stejně jako u nás v roce 1948. V Latinské Americe není svržen v Chile Salvador Allende, ale dostává masivní sovětskou podporu, která ho u moci udrží.

Chruščovovy ekonomické reformy přinášejí ovoce. SSSR dosahuje technologické parity v klíčových odvětvích. Sovětský program OGAS se stává páteří modernizovaného plánování s využitím počítačových sítí. V roce 1982 není v USA zvolen Ronald Reagan, ale umírněný demokrat prosazující politiku détente. Bez reaganovské konfrontace a hvězdných válek ve zbrojení mají Sověti dostatek prostředků pro investice do civilních technologií a zlepšení životní úrovně všech obyvatel napříč východním blokem.

Na konci století existují dva konkurenční, ale vzájemně celkem propojené bloky. Místo kolapsu sovětského obra dochází ke konvergenci systémů, kdy socialistické země zavádějí tržní prvky a kapitalistické státy posilují regulaci. Studená válka se mění v komplexnější formu koexistence, kde vojenské napětí ustupuje ekonomické rivalitě. V tomto novém řádu čelí USA krizi, kdy v Kalifornii sílí separatistické hnutí „CalExit“, frustrované konzervativní federální politikou země. Kalifornský separatismus, skrytě podporovaný sovětskými a čínskými zpravodajci, představuje pro Bílý dům vážnou hrozbu - ztráta ekonomického centra by výrazně oslabila americkou pozici, a hlavně mohla by inspirovat další státy k úvahám o odtržení.

To jsme se hodně zapotili, že při čtení těchto řádků možná opravdu stačilo tak málo - možná stačila ztráta nervů a od úst Vasilije Archipova prosté „pal“ a tento scénář, který jsem dlouho probíral s přáteli, by nedej bože mohl nastat. Dějiny se často odvíjejí na ostří nože, kde jediné rozhodnutí jednotlivce může nasměrovat celé lidstvo na dramaticky odlišnou cestu. V alternativních historiích se zrcadlí naše nejhlubší obavy i naděje, připomínající nám křehkost civilizace, kterou považujeme za samozřejmou. Možná právě vědomí, jak snadno mohl svět sklouznout do jiné reality, by nás mělo vést k větší pokoře a odpovědnosti při utváření budoucnosti, která ještě není napsána.

PS: Volby se blíží

zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nikita_Sergejevi%C4%8D_Chru%C5%A1%C4%8Dov

https://cs.wikipedia.org/wiki/Perestrojka

https://en.wikipedia.org/wiki/OGAS

Co kdyby? Alternativní historie 20. století - Niall Ferguson

Co kdyby Sovětský svaz přežil do 21. století - Stephen Kotkin

Alternativní historie studené války - Jeremy Black