Článek
Když v červenci 1648 švédská vojska pod vedením generála Königsmarcka obsadila Malou Stranu a Hradčany, začala jedna z největších organizovaných kulturních loupeží, dovolím si napsat nejen v našich dějinách, ale v podstatě celé historie. Zatímco na Karlově mostě stále probíhaly urputné boje o město, ze západní části Prahy mizely nenahraditelné poklady, které se dnes pyšně vystavují ve švédských muzeích.
Švédové vtrhli do města jako dravá zvěř. Co nemohli odnést, to zničili. Co nemohli zničit, to odvezli.
Rudolfínské sbírky: Ztráta nepředstavitelné hodnoty
Největší ranou pro naše kulturní dědictví bylo bezpochyby odcizení zbytků slavných rudolfínských sbírek. Zůstává smutným faktem, že se rozkrádaly už za samotného císaře Rudolfa II. Po jeho smrti začalo něco, co můžeme nazvat „pleněním“. Ale i tak byla sbírka tak obrovská, že stále představovala impozantní soubor uměleckých děl, vědeckých přístrojů, soch, klenotů ze zlata, výrobků ze slonoviny…
Do rukou vojáků nepřítele padly obrazy světových mistrů, které dnes představují doslova nevyčíslitelnou hodnotu. Jména jako Da Vinci, Rafael, Tizian, Rubens, Caravaggio, Tintoretto – všechna cenná díla se rychle vyřízla z rámů a nakládala na vozy, které se z Prahy vydaly směr Stockholm.
Literární poklady: Ztracené vědění
Vedle děl největších mistrů své doby můžu navázat na ztrátu knih a rukopisů. Codex Gigas, takzvaná Ďáblova bible - jistě jste už o ní někdy slyšeli. Jedná se o největší rukopisnou knihu světa. Její výjimečnost spočívá nejen v rozměrech, ale i v záhadném původu, který dal knize jméno. Je totiž celá psaná jednou rukou bez známek jakéhokoliv stárnutí či únavy písaře. Následovat můžu dalším Codexem, tentokrát Argenteus, vzácný ruční přepis ze 6. století obsahující gótský překlad Bible.
Královská a klášterní knihovny
Kromě těchto dvou nejslavnějších knih ze zmizených byly odcizeny cenné svazky z královské knihovny a klášterních sbírek. Jen ze Strahovského kláštera bylo odvezeno 19 beden knih.
Drancování Strahovského kláštera
Okupanti se rozhodně neštítili vykradení sakrálních staveb. Ze strahovské baziliky Nanebevzetí Panny Marie padly za oběť liturgické předměty z drahých kovů nebo stříbrná socha svatého Norberta.
Dílo zkázy Švédové na Strahově „dokonale“ dokonali, když objevili a samozřejmě ukradli poklad řeholnic, který zde byl uložen pod záštitou hraběte Šlika. Šlo o druhou největší kořist hned za věcmi z hradu, které tak pracně nasbíral Rudolf II.
Plenění trvalo celé týdny. Každý den odjížděly z Prahy vozy naložené knihami, obrazy, sochami a drahocennostmi. Bylo to systematické vykrádání celého kulturního dědictví.
Valdštejnský palác a zahrada
Z Valdštejnské zahrady byly nadobro odcizeny originální bronzové sochy nizozemského sochaře Adriaena de Vries, které dnes můžete vidět v zahradách královského zámku Drottningholm. Pouze jediná socha se vrátila odkud byla odcizena – a to sochy Venuše od Benedikta Wurzelbauera – své pravé místo našla až koncem 19. století na prosbu Arnošta Františka z Valdštejna.
Malostranské paláce
Švédská armáda systematicky vydrancovala i šlechtické paláce na Malé Straně. Jen z paláce hraběte Martinice si údajně odnesli kořist v celkové ceně 12 milionů zlatých. Kromě toho zajali 80 vysoce postavených osobností, za které později požadovali naprosto ‚překvapivě‘ výkupné.
Co po staletí pilnost a umění předků našich nashromáždilo, to v několika dnech surová hrabivost cizinců rozchvátila. Takto byla Praha oloupena o nejdražší poklady ducha i umění, jež nyní zdobí cizí země.
Kde jsou dnes naše poklady?
Pokud toužíte vidět něco z vyjmenovaného, musíte se vydat kam jinam než do země, která dala světu Ikeu. Drtivá většina ukradených předmětů skončila ve švédských královských sbírkách, muzeích a zámcích a tvoří tak dekorace třeba v královském paláci současného panovníka země Karla XVI Gustava.
Pokusy o navrácení
Za čtyři staletí od této loupeže se do Čech vrátilo jen minimum z odcizených předmětů. Švédové argumentují, že se jedná o válečnou kořist. Několik desítek listin se podařilo v 19. století vykoupit u samotného krále hraběti Antonínovi Janovi z Nostic.
Snahy o navrácení ukradených pokladů končí vždy stejně a to neúspěchem, včetně oficiální žádosti prezidenta Václava Havla, která přišla po sametové revoluci. Ze severu přišla jasná odpověd: Tyto předměty jsou již po staletí součástí švédského kulturního dědictví. Byly získány jako válečná kořist v době, kdy to bylo běžnou praxí. Jejich navrácení by vytvořilo nebezpečný precedens.
Když vstoupíte do stockholmské Královské knihovny, vstupujete vlastně do části ukradené pražské duše.
Švédští představitelé v tom nejlepším možném případě souhlasí pouze s dočasnou zápůjčkou (jako v případě Ďáblovy bible v roce 2007) nebo s pořízením opisů.
Argument, že „Švédové už dnes vlastní tyto předměty šestkrát déle, než je vlastnil kdokoli v Praze“, představuje pro mě fascinující filosofický paradox. Čas se zde stává nástrojem legitimizace násilného aktu. Je to jako říct s kamenným výrazem ve tváři, že dlouhodobé trvání nespravedlnosti ji postupně transformuje ve spravedlnost. Tento přístup ovšem ignoruje fundamentální otázku původu a identity kulturních artefaktů.
Když se zamyslíme hlouběji, musíme si položit otázku: Může plynutí času skutečně změnit morální podstatu aktu této krádeže století ?
Každý národ staví svou identitu na svých kulturních pokladech. Když nám Švédové odvezli to nejcennější, co jsme měli, museli jsme svou kulturní identitu budovat znovu, od základů.
zdroje:
https://www.stoplusjednicka.cz/ukradene-ceske-poklady-co-vse-odnesli-svedove-za-tricetilete-valky-z-prahy
https://www.lidovky.cz/domov/vratit-korist-nemame-narok.A070919_000019_ln_noviny_sko
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0v%C3%A9dsk%C3%A1_loupe%C5%BE_um%C4%9Bleck%C3%BDch_d%C4%9Bl_v_Praze
Co odvál severní vítr: Kulturní ztráty Prahy roku 1648 - Milan Švankmajer
Rudolfínské umění, Švédská kořist a její kulturní význam - Josef Petráň
Švédská kořist z Prahy: Katalog výstavy - kolektiv autorů
