Článek
Dvě dekády bez titulu: Proč rudí v play-off pravidelně selhávají?
A jak všichni známe výsledky týmu z Libně za posledních skoro dvacet let, hraničí tato teze skoro s jistotou a ten krok brzo přijde. Takže vyvstávají každoroční oprávněné otázky – má Sparta skutečně na to někdy někde pokořit kletbu a konečně získat mistra?
Dal jsem si tu práci a přečetl si pár názorů fanoušků, se kterými se s vámi rád podělím: „Nemáme a nebudeme mít mentalitu na play-off. To je rok co rok stejné. V zápase nebyla vidět žádná jiskra. To, co nás zdobilo celou sezónu, najednou zmizelo. Přesilovky jsou jedna velká tragédie. Vše je pryč jak pára nad hrncem“
Krasohokej vs. play-off mentalita: Co Spartě skutečně chybí
Problém Pražanů zůstává stejný – začátkem dubna začnou všechny mančafty „žrát led“ a hrát nad své možnosti. Všichni, kromě HC Sparta Praha. Tímto zdravím do Třince – 5 sezon, 5 titulů, to každý musí smeknout klobouček, betélný výkon borci. Naopak v Bubenči je standartně každoroční optimismus, velké investice, podpisy zvučných jmen včetně hráčů z repre, základní část většinou super, opravdu hezký hokej to zase musím poctivě uznat, většinou flek tak do pátého místa. Následují však vyřazováky a bum prásk a víme, jak to skončí. Úsměv ve tvářích vystřídá v srdcích hluboký žal. Jak by pravil klasik.
Marketing, nebo sportovní ambice? Kam směřuje pražský klub
Nejostřejší komentáře však naráží na dost možná hlubší problém: pro vedení klubu není prioritou titul mistra, ale pouze marketing, vyprodaná hala a koukatelný hokej v základní části. „Sparta už není klub, ale jen a pouze značka, která se dobře prodává.“ „Prodávají drahý hadry a organizují přiblblé show pro ovce, co za těch sedm stovek za večer vždy dají“ A jelikož frustrace trvá skoro už dvacet let, nabízí se otázka – nebude to náhodou tak trošičku pravda? Nebude tohle pro organizaci strop manažerování?
Zklamání fanoušků: Mezi velkými sliby a hořkou realitou
„Nemáme tým na play-off. Krasohokej stačí na základní část, ale před branku se téměř nedostaneme, nikdo nás tam nepustí. Pořád to vozíme po mantinelu a někoho hledáme, zato v obranném pásmu hoříme jak papír. Nevidíte, že by někdo lehl do střely,“ zní z dalšího hrdla.
18 let čekání na titul
Naposledy Sparta zvedla nad hlavu pohár v roce 2007 to je přesně doba, kdy si Steve Jobs oblíknul svůj rolák tenisky a šel představit první Iphone. Od té doby uplynulo krásných 18 let. Na začátku jsem se zapomněl zmínit, že fandím úplně jinému týmu, ale člověk čas od času musí reagovat, aby se pořád nekoukal na ty smutné pohledy svých dvou kolegů v práci. Takže zpět k jádru pudla. Prohlášení od vedení na začátek sezony, jak jsme si řekli na začátku, je stejné – chceme titul. Jak vedení, tak hráči před každou sezónou jako jeden muž se nechávají slyšet, že cílem je jedině a pouze vítězství, realita je rok co rok stejná – zklamání a slzy. Možná by opravdu bylo lepší nemít jen dobrou předzápasovou show a catering, což zvláště ve skyboxu oceňuji, to se přiznám (díky, Sparto), ale přece jen hokejisty typu Václava Varadi a podobných buldoků současný tým podle mého prostě nemá.
Vyprodaná hala nestačí: Je čas na změnu přístupu?
Místo velkých prohlášení, kterým věří už pouze nejvěrnější nebo věční životní optimisté (mé kolegy mezi ně nepočítejte), by možná organizaci prospělo přehodnotit přístup k vyřazovacím bojům a zamyslet se, proč tým, který tak často dominuje v základní části, pravidelně selhává, když jde skutečně o všechno. 11. 4. 2025 večer před vyprodanou arénou si dost možná jako fanoušek hokeje na tento článek odpovím (jasně budu fandit Kometě). Mé kolegy nejspíš čeká standartně bezesná noc. Ale ať zápas dopadne jakkoliv.
Sparto za ty volňásky do vipu, tentokrát v dobrým… není přece jen čas začít hrát skutečný, obětavý hokej místo krasohokeje?
Hokej není o jednotlivcích, ale o týmu. Když dvacet srdcí bije jako jedno, nemůžete prohrát.
zdroje:
https://www.sport.cz/clanek/hokej-extraliga-sparta-s-brnem-prohrala-ale-hlavu-nevesi-uz-zitra-budeme-lepsi-veri-trener-gross-5208842
