Článek
Ještě před několika desetiletími by podobná otázka zněla spíše jako námět do populárního časopisu než jako seriózní vědecký výzkum. Dnes však vědci zkoumají nejen psychologii vztahů, ale i jejich biologické souvislosti. A výsledky naznačují, že manželství může ovlivňovat mužské tělo více, než si většina lidí uvědomuje.
Jedním z nejzajímavějších zjištění posledních let je souvislost mezi partnerským stavem a hladinou testosteronu. Hormonu, který bývá spojován se soutěživostí, sexuální motivací, rizikovým chováním i snahou získat partnerku.
Ukazuje se totiž, že hladina testosteronu není během života neměnná. Naopak reaguje na sociální prostředí, partnerské vztahy a někdy dokonce i na otcovství.
Hormon, který formoval lidskou historii
Testosteron bývá často označován jako „mužský hormon“, přestože jej v menším množství produkují i ženy. U mužů však hraje klíčovou roli při vývoji pohlavních znaků, tvorbě svalové hmoty, sexuální touze i některých formách sociálního chování.
Po dlouhou dobu se předpokládalo, že hladina testosteronu je především biologicky daná. Moderní výzkumy však ukazují, že jde o mnohem dynamičtější systém.
Evoluční biologové upozorňují, že lidé během své historie čelili dvěma odlišným úkolům. Prvním bylo získat partnerku a reprodukční příležitosti. Druhým bylo udržet dlouhodobý vztah a podílet se na výchově potomků.
A právě zde začíná být testosteron zajímavý.
Svobodní muži mívají vyšší hladiny testosteronu
Výzkumy opakovaně zjistily, že svobodní muži mají v průměru vyšší hladiny testosteronu než ženatí. Nejde o drobný statistický detail, ale o jev, který byl zaznamenán v různých populacích i kulturách.
Jedno z vysvětlení vychází z evoluční teorie. Vyšší testosteron může podporovat soutěživost, vyhledávání nových příležitostí a větší zájem o navazování partnerských vztahů. To jsou vlastnosti, které mohou být výhodné při hledání partnerky.
Jakmile však muž vstoupí do stabilního vztahu, biologické priority se mohou změnit. Místo hledání nových partnerek začíná být důležitější dlouhodobá investice do existujícího vztahu.
Některé studie proto naznačují, že pokles testosteronu může být součástí přechodu od „hledání partnerky“ k „udržování rodiny“.
Znamená svatba pokles testosteronu?
Tady je třeba být opatrný.
Vědci se stále přou o to, zda manželství samo o sobě testosteron snižuje, nebo zda si muži s nižší hladinou testosteronu častěji vybírají stabilní partnerský život.
Pravděpodobně jde o kombinaci obou procesů.
Zdá se, že biologické nastavení může ovlivňovat vztahové preference, zatímco samotný vztah následně zpětně ovlivňuje hormonální systém. Jinými slovy: nejen hormony ovlivňují vztahy, ale vztahy ovlivňují hormony.
To je jeden z nejzajímavějších poznatků současné sociobiologie.
A co rozvod?
Možná ještě zajímavější jsou výsledky týkající se mužů po rozpadu vztahu.
Některé studie zjistily, že rozvedení muži nebo muži po rozchodu mívají vyšší hladiny testosteronu než muži žijící v dlouhodobém manželství. Vědci diskutují, zda jde o důsledek návratu na „partnerský trh“, nebo zda právě vyšší testosteron přispívá k větší nestabilitě vztahů.
Odpověď zatím není jednoznačná.
Je však pozoruhodné, že biologické změny doprovázející významné životní události lze měřit i na hormonální úrovni.
Rozchod tedy není pouze psychologickou nebo sociální událostí. V určitém smyslu jde také o událost biologickou.
Otcovství mění mužské tělo ještě více
Pokud někoho překvapuje vliv manželství, ještě zajímavější jsou výsledky výzkumů otcovství.
Řada studií zjistila, že muži, kteří se aktivně podílejí na péči o malé děti, mívají nižší hladiny testosteronu než bezdětní muži nebo otcové, kteří s dětmi tráví méně času.
Na první pohled to může znít zvláštně. Evoluční biologové však nabízejí logické vysvětlení.
Lidské děti jsou mimořádně závislé na dlouhodobé péči dospělých. Z biologického hlediska proto může být výhodné, když se část energie přesune od soutěžení o nové partnerky k péči o potomky.
To, co dnes považujeme za rodinný život, tak může mít hluboké biologické kořeny sahající tisíce generací do minulosti.
Nejde jen o hormony
Bylo by chybou vyvozovat z těchto výzkumů jednoduché závěry.
Vyšší testosteron neznamená automaticky nevěru ani rozvod. Stejně tak nižší testosteron automaticky nezaručuje harmonické manželství.
Partnerské vztahy jsou výsledkem složité kombinace osobnosti, výchovy, životních zkušeností, ekonomické situace, komunikace i biologických faktorů.
Hormony představují pouze jednu část tohoto obrazu.
Přesto nám podobné výzkumy připomínají důležitou věc: člověk není pouze kulturní ani pouze biologická bytost. Naše vztahy vznikají na průsečíku obou světů.
Co si z toho odnést?
Představa, že láska a manželství jsou čistě otázkou emocí, se postupně ukazuje jako příliš jednoduchá. Moderní věda odhaluje, že do hry vstupují také hormony, genetika a další biologické mechanismy.
Neznamená to, že je náš osud předem napsán v krvi nebo v DNA. Znamená to pouze, že lidské vztahy jsou ještě složitější a fascinující, než jsme si mysleli.
A možná i proto nás nepřestávají zajímat.
Použité zdroje
GRAY, Peter B.; CAMPBELL, Benjamin C. Human Male Testosterone, Pair Bonding and Fatherhood. In: Hormones and Behavior. Elsevier.
GETTLER, Lee T. et al. Longitudinal evidence that fatherhood decreases testosterone in human males. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2011.
BOOTH, Alan; DABBS, James M. Testosterone and men's marriages. Social Forces, 1993.
MAZUR, Allan; MICHALEK, Joel. Marriage, Divorce and Male Testosterone.
WINGFIELD, John C.; HEGNER, Robert E. The challenge hypothesis: theoretical implications for patterns of testosterone secretion. American Naturalist, 1990.
