Článek
Když se řekne sexuální fetiš, někomu se vybaví latex, jinému vysoké podpatky, spodní prádlo nebo nejrůznější předměty, které s lidskou sexualitou na první pohled nemají vůbec nic společného. Jenže když se vědci pokusili zjistit, které neobvyklé erotické preference se objevují nejčastěji, vítěz nebyl nijak exotický.
Byla to chodidla. A spolu s nimi boty, ponožky a další předměty, které se s chodidly pojí.
Výsledek je o to zajímavější, že právě fetiše patří k oblastem lidské sexuality, o jejichž skutečné četnosti víme překvapivě málo. Lidé o nich často nemluví, do ordinací sexuologů se dostávají jen někteří a starší výzkumy byly často založené na pacientech nebo lidech, kteří se dostali do konfliktu se zákonem. Internet však vědcům nabídl zcela nový zdroj dat.
Tisíce lidí a stovky komunit
V roce 2007 publikoval tým vedený Claudií Scorolli studii Relative prevalence of different fetishes. Výzkumníci neoslovovali náhodné kolemjdoucí s otázkou na jejich intimní preference. Místo toho analyzovali veřejně dostupné informace z internetových diskusních skupin, které se samy označovaly slovem „fetish“.
Po vyřazení nerelevantních nebo neaktivních skupin zůstalo 381 komunit. Dohromady měly více než 150 tisíc registrovaných členství a jejich členové zveřejňovali přes čtyři tisíce zpráv měsíčně. Autoři sami upozornili, že jeden člověk mohl být členem mnoha skupin zároveň, takže 150 tisíc rozhodně neznamená 150 tisíc jednotlivých osob. I při velmi konzervativním odhadu však studie zahrnovala informace od několika tisíc lidí; autoři uváděli, že i kdyby každý člověk sledoval třicet skupin, stále by šlo přibližně o pět tisíc jednotlivců.
Na výzkum netypických sexuálních preferencí šlo na svou dobu o mimořádně rozsáhlý soubor.
Vědci jednotlivé zájmy rozdělili do několika kategorií. Mohlo jít například o část těla, předmět běžně spojený s tělem, předmět s tělem nesouvisející, vlastní chování člověka, chování někoho jiného nebo určitou sociální situaci, například hru s dominancí či ponížením.
A právě tady se začalo ukazovat, že představa fetišismu jako fascinace bizarními předměty je poněkud zavádějící.
Tělo vede. A z něj především chodidla
Největší podíl preferencí se týkal částí nebo vlastností lidského těla a předmětů, které se běžně nosí na těle. V základním rozdělení představovaly tělesné části a znaky přibližně třetinu sledovaných preferencí a předměty spojené s tělem další zhruba třetinu.
A mezi konkrétními částmi těla měla nejvýraznější postavení chodidla a prsty na nohou. Totéž platilo pro předměty spojené s nimi – boty a ponožky patřily mezi vůbec nejčastější objekty zájmu.
To není úplně nový objev. Už starší sexuologická literatura opakovaně upozorňovala, že chodidla a obuv se mezi fetiši vyskytují nezvykle často. Rozsáhlá internetová analýza ale nabídla datovou podporu pro něco, co předchozí badatelé znali především z klinických pozorování.
Proč zrovna nohy?
Jednoznačnou odpověď věda dodnes nemá.
Boty nejsou jen boty
Zajímavý pohled přinesla už v 90. letech studie 262 homosexuálních a bisexuálních mužů, kteří byli členy organizace sdružující lidi se zájmem o mužská chodidla a obuv.
Výzkumníci zjistili, že označení „fetiš na nohy“ ve skutečnosti skrývá obrovské množství různých preferencí.
Nejvíce respondentů uvádělo silnější vzrušení z čistých chodidel. Následovaly boty, kozačky, tenisky a ponožky. Přibližně 60 procent respondentů uvádělo výraznější sexuální reakci na čistá chodidla, kolem poloviny na kozačky, boty nebo tenisky a značnou část přitahovaly také ponožky. Zároveň ale téměř polovina mužů reagovala i na jiné druhy oblečení nebo na kůži jako materiál.
Preference navíc mohly být mimořádně specifické. Nestačilo říci, že někoho přitahují „boty“. Rozhodovat mohl typ obuvi, její vzhled, materiál, to, zda byla nošená, komu patřila, nebo dokonce konkrétní vůně.
To ukazuje jednu důležitou vlastnost fetišismu: předmět nebývá erotický sám o sobě. Význam mu dává člověk.
Vůně, vzhled i symbol
Když se výzkumníci zeptali mužů, proč je právě chodidla a obuv přitahují, asi pětina nedokázala uvést žádný důvod. Prostě věděli, že je vzrušují.
Přibližně polovina ale popisovala konkrétní smyslové vlastnosti. Vzhled, dotek, vůni a v menší míře další smyslové vjemy.
Vedle toho fungovala ještě jedna rovina – symbolická.
U homosexuálních mužů mohly mužské boty nebo chodidla představovat maskulinitu a být spojeny s určitým typem muže. Autoři upozorňovali, že fetišistické vzrušení nestálo pouze na samotném předmětu, ale také na tom, co symbolizoval.
To je podstatný detail. Člověk s fetišem na boty nemusí být eroticky přitahován ke každé botě, kterou spatří ve výloze. Určitý předmět může fungovat spíš jako nositel významu – připomínat konkrétní tělo, typ člověka, situaci nebo představu.
Právě proto je pokus sestavit jednoduchý žebříček „nejpodivnějších fetišů“ vědecky poněkud problematický.
Od chodidel až k balónkům
Studie internetových skupin přesto ukázala, jak mimořádně široké rozpětí sexuálních preferencí existuje.
Vedle částí těla a oblečení se objevovaly také předměty, které s tělem bezprostředně nesouvisejí, nebo zájem o určitá chování. Autoři jako příklady uváděli třeba kouření, bojování, kousání nehtů, tetování, nadváhu, svíčky nebo dokonce špinavé nádobí. Jedna z analyzovaných skupin spojovala zájem o kouřící ženy s balónky.
Právě takové příklady mohou vytvářet dojem, že fetiše jsou především sbírkou bizarností.
Jenže data ukazují pravý opak. Největší část zájmů se netýkala neobvyklých předmětů, ale lidského těla a věcí, které s ním každodenně přicházejí do kontaktu.
Boty. Ponožky. Oblečení. Vlasy. Chodidla.
Tedy věci naprosto všední.
Fetiš neznamená, že člověk partnera nepotřebuje
Dalším rozšířeným stereotypem je představa člověka, pro kterého se předmět stal úplnou náhradou skutečného partnera.
Ani to novější výzkumy většinou nepotvrzují.
Studie Giselle Reesové a Justina Garcii sledovala lidi, kteří sami uváděli objektový fetiš – například na rukavice, boty, šaty, spodní prádlo, džíny, tenisky, ale také na méně obvyklé objekty, například vlaky či balónky. V rozsáhlejší části výzkumu bylo 195 respondentů.
Celých 90 procent uvedlo, že se dokážou sexuálně vzrušit i bez přítomnosti svého fetišového objektu. Devadesát tři procent mělo zkušenost se sexuální aktivitou bez fetiše a 95 procent také s aktivitou, při níž svůj fetiš zapojili.
Fetiš tedy pro většinu nebyl nezbytnou podmínkou sexuality. Spíše fungoval jako preference, která prožitek zesilovala. Účastníci skutečně hodnotili sex zahrnující jejich fetiš jako uspokojivější, ale uspokojivý pro ně mohl být i bez něj.
Podobně už studie mužů s fetišem na chodidla zjistila, že mnozí měli partnerské a intimní vztahy a dokázali svůj zájem začlenit do stabilního vztahu. Fetiš u nich nebyl náhradou člověka.
Takže jsou chodidla opravdu nejčastějším fetišem na světě?
Tady je potřeba opatrnost.
Studie Scorolliho a kolegů neprovedla reprezentativní průzkum světové populace. Zkoumala anglickojazyčné internetové skupiny, jejichž členové se sami aktivně hlásili k určité sexuální preferenci. Výsledky proto nemůžeme jednoduše přeložit větou „tolik a tolik procent lidstva má fetiš na nohy“.
Lze však říci něco jiného: v jednom z největších souborů věnovaných relativní četnosti fetišistických zájmů byla chodidla nejčastějším cílem mezi částmi těla a předměty spojené s chodidly dominovaly i mezi objekty. Výsledky přitom odpovídají tomu, čeho si sexuologové všímali už dávno před vznikem internetu.
Možná je tedy nejzajímavější nikoli samotné prvenství chodidel, ale něco jiného.
Lidská sexualita dokáže erotickým významem obdařit téměř cokoli. Zároveň však není úplně náhodná. Některé motivy se vracejí znovu a znovu – napříč lidmi, dobami i výzkumy.
A obyčejná lidská noha je jedním z nejvýraznějších.
Pro více informací o tématu čtěte také:
Použité zdroje
SCOROLLI, Claudia, Stefano GHIRLANDA, Magnus ENQUIST, Stefano ZATTONI a Emmanuele A. JANNINI. Relative prevalence of different fetishes. International Journal of Impotence Research. 2007, roč. 19, s. 432–437.
WEINBERG, Martin S., Colin J. WILLIAMS a Cassandra CALHAN. Homosexual foot fetishism. Archives of Sexual Behavior. 1994, roč. 23, č. 6, s. 611–626.
REES, Giselle a Justin R. GARCIA. All I need is shoe: An investigation into the obligate aspect of sexual object fetishism. International Journal of Sexual Health. 2017.
FREUND, Kurt, Michael C. SETO a Michael KUBAN. Two types of fetishism. Behaviour Research and Therapy. 1996, roč. 34, č. 9, s. 687–694.
