Článek
Když se mluví o rozvodu, většinou slyšíme hlasy dospělých. Vyjadřují se psychologové, právníci, sociologové i samotní rodiče. Jedna skupina však bývá překvapivě často opomíjena.
Děti.
Přitom právě jejich život rozvod často zásadně změní. Mění se každodenní režim, bydlení, vztahy s rodiči i představa o tom, co vlastně znamená rodina.
Zajímavé je, že když se vědci začali ptát přímo dětí, zjistili něco nečekaného. Děti totiž nevnímají manželství ani rozvod stejným způsobem jako dospělí. A jejich názory jsou často mnohem promyšlenější, než bychom čekali.
Děti nejsou jen pasivní pozorovatelé
Dlouhou dobu převládal názor, že děti jsou při rozvodu především objektem rozhodnutí dospělých. Moderní výzkumy však ukazují, že děti aktivně přemýšlejí o vztazích svých rodičů a vytvářejí si vlastní představy o manželství, lásce i rozvodu.
Psychologové, kteří zkoumali dětské vnímání manželství a rozvodu v různých věkových skupinách, zjistili zajímavý vývoj.
Mladší děti často chápou manželství velmi konkrétně. Vnímají ho jako situaci, kdy lidé žijí spolu, starají se o děti a tvoří rodinu. Rozvod pak vidí především jako fyzické oddělení rodičů – jeden z nich odejde, rodina už nebydlí pohromadě a každodenní život se změní.
S přibývajícím věkem se však jejich pohled mění.
Čím jsou děti starší, tím více řeší emoce
Starší děti a dospívající začínají chápat vztahy mnohem abstraktněji. Nezajímají je už jen praktické změny, ale také pocity, motivace a kvalita vztahu mezi rodiči.
Zatímco malé dítě může rozvod popsat jako situaci, kdy „tatínek bydlí jinde“, dospívající častěji mluví o nešťastném manželství, konfliktech nebo ztrátě lásky.
Právě tento posun výzkumníky překvapil. Ukazuje totiž, že děti postupně přebírají složitější pohled na mezilidské vztahy a začínají chápat, že rodina není jen společná domácnost.
Je to také síť emocí, očekávání a vztahů.
Děti rozvedených rodičů vidí rozvod jinak
Ještě zajímavější jsou rozdíly mezi dětmi z úplných a rozvedených rodin.
Výzkumy ukazují, že děti, které samy zažily rozvod rodičů, často hovoří o rozvodu jiným způsobem než jejich vrstevníci.
Častěji zmiňují konflikty mezi rodiči. Lépe chápou, že některá manželství nemusí fungovat. A výrazně častěji zdůrazňují myšlenku, že lidé mají právo být šťastní, i když to znamená ukončení nefungujícího vztahu.
To neznamená, že by rozvod vítaly nebo z něj byly nadšené.
Znamená to spíše, že jejich osobní zkušenost vede k realističtějšímu pohledu na partnerské vztahy.
Tam, kde dítě z úplné rodiny může vidět manželství jako samozřejmý a trvalý stav, dítě po rozvodu často chápe, že některé vztahy se prostě nepodaří zachránit.
Co děti trápí nejvíc?
Možná překvapivě to často není samotný rozvod.
Mnoho psychologických studií dospělo k závěru, že děti bývají citlivější na dlouhodobé konflikty mezi rodiči než na samotný právní akt rozvodu.
Dítě nemusí rozumět důvodům hádek. Velmi dobře však vnímá napětí, nepřátelství, křik nebo chlad mezi dospělými.
Právě proto některé děti po rozvodu paradoxně pociťují i určitou úlevu. Ne proto, že by si přály rozpad rodiny, ale protože skončí každodenní konflikty, které byly součástí jejich života.
To je poznatek, který bývá pro mnoho rodičů obtížně přijatelný.
Největší strach: přijdu o mámu, nebo tátu?
Přes všechny individuální rozdíly se v dětských výpovědích objevuje jedno společné téma.
Obava ze ztráty vztahu s rodičem.
Dospělí často řeší majetek, bydlení nebo právní otázky. Děti se mnohem častěji ptají na něco jiného:
„Bude mě mít táta pořád rád?“
„Budu vídat mámu stejně často?“
„Je to moje vina?“
Psychologové upozorňují, že právě pocit bezpečí a jistota vztahu s oběma rodiči patří mezi nejdůležitější faktory, které pomáhají dětem zvládnout rozvodovou situaci.
Dítě nepotřebuje znát všechny podrobnosti partnerského konfliktu. Potřebuje vědět, že o něj oba rodiče stojí.
Děti nejsou malí dospělí
Jednou z největších chyb bývá předpoklad, že dítě situaci chápe stejně jako dospělý.
Nechápe.
Dospělý vidí historii vztahu, nevyřešené problémy, finanční otázky a budoucí možnosti.
Dítě vidí svůj svět. A v něm jsou nejdůležitější lidé právě rodiče.
Proto mohou být některé věci, které dospělí považují za samozřejmé, pro děti velmi náročné. Například střídání domácností, nové partnerské vztahy rodičů nebo změna školy.
Současně však děti často vykazují větší schopnost adaptace, než si dospělí myslí.
Co si tedy děti skutečně myslí?
Pokud bychom měli shrnout výsledky výzkumů do jedné věty, zněla by asi takto:
Děti nepřemýšlejí o rozvodu jako o právním nebo morálním problému. Přemýšlejí o něm především jako o změně svého světa.
Nejvíce je zajímá, zda budou rodiče dál součástí jejich života, zda konflikty skončí a zda se budou cítit bezpečně.
Možná právě proto bývají jejich odpovědi někdy moudřejší než debaty dospělých. Zatímco rodiče často řeší, kdo měl pravdu a kdo udělal chybu, děti se soustředí na něco mnohem jednoduššího.
Na vztahy.
A právě ty jsou pro ně důležitější než samotný rozvod.
Použité zdroje
WOLCOTT, Ilene; HUGHES, Jody. Children's Perceptions of Marriage and Divorce. Australian Institute of Family Studies.
AMATO, Paul R. The Consequences of Divorce for Adults and Children. Journal of Marriage and Family. 2000, roč. 62, č. 4, s. 1269–1287.
HETHERINGTON, E. Mavis; KELLY, John. For Better or For Worse: Divorce Reconsidered. New York: W. W. Norton, 2002.
EMERY, Robert E. The Truth About Children and Divorce. New York: Viking, 2004.
