Článek
„Mohla by být jeho matka.“
„Určitě je s ním kvůli penězům.“
„To jim nemůže vydržet.“
Podobné komentáře provázejí páry s větším věkovým rozdílem snad odnepaměti. Stačí, aby byl jeden z partnerů o deset, patnáct nebo dvacet let starší, a okolí začne spekulovat. Někdy nenápadně, jindy zcela otevřeně.
Věkový rozdíl mezi partnery přitom patří k věcem, které si na vztahu všimneme jako první. Zatímco rozdílné hodnoty, povahy nebo životní cíle bývají skryté, věk je vidět okamžitě. Možná právě proto mu přikládáme větší význam, než jaký ve skutečnosti má.
Otázka ale zní: mají skeptici pravdu? Opravdu jsou vztahy s velkým věkovým rozdílem méně stabilní? Nebo jde o jeden z mnoha partnerských mýtů, které se tradují navzdory tomu, co ukazují data?
Většina lidí si vybírá partnera podobného věku
Pokud se podíváme na statistiky sňatků v Evropě i dalších částech světa, zjistíme jednu zajímavou věc. Většina párů tvoří dvojice s relativně malým věkovým rozdílem. Muž bývá v průměru o několik let starší než žena, ale výrazně větší rozdíly jsou spíše výjimkou.
Sociologové tomuto jevu říkají homogamie. Lidé totiž nemají tendenci vybírat si partnery náhodně. Naopak často končí ve vztahu s někým, kdo je jim v mnoha ohledech podobný. Nejde jen o věk. Roli hraje vzdělání, sociální prostředí, kulturní zázemí, hodnoty i životní styl.
Není těžké pochopit proč. Lidé stejné generace obvykle vyrůstali v podobné době, prožívali podobné společenské změny a často sdílejí podobné zkušenosti. Snadněji si rozumějí v některých tématech a bývají ve stejné životní etapě.
Jenže právě tady se skrývá první omyl.
Společné vzpomínky ještě nedělají šťastné manželství
Mnoho lidí předpokládá, že dva partneři musí být přibližně stejně staří, aby si rozuměli. Na první pohled to zní logicky. Lidé stejné generace poslouchali podobnou hudbu, sledovali stejné filmy a vyrůstali ve stejném kulturním prostředí.
Dlouhodobý vztah však nestojí na tom, zda si oba pamatují stejné televizní pořady nebo zda chodili do školy ve stejném desetiletí.
Psychologové opakovaně upozorňují, že mnohem důležitější jsou společné hodnoty, představy o budoucnosti, způsob komunikace a schopnost řešit konflikty. Dva lidé narození ve stejném roce mohou mít naprosto odlišné představy o rodině, kariéře nebo financích. Naopak partneři s výrazným věkovým rozdílem mohou sdílet podobný pohled na svět.
Právě proto není souvislost mezi věkovým rozdílem a rozvodovostí tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát.
Infografika shrnuje poznatky o věkovém rozdílu mezi partnery a jeho vztahu k rozvodovosti. Pomocí sloupcových, liniových a kruhových grafů ukazuje, že většina párů má malý věkový rozdíl, zatímco samotný věk není hlavním faktorem ovlivňujícím stabilitu vztahu. Grafické prvky zdůrazňují význam komunikace, důvěry, společných hodnot a životních priorit, které podle výzkumů hrají pro dlouhodobou partnerskou spokojenost větší roli než počet let mezi partnery.
Jsou páry s velkým věkovým rozdílem odsouzeny k rozvodu?
Britští statistici analyzovali údaje o manželstvích a rozvodech v Anglii a Walesu a dospěli k překvapivému závěru. Samotný věkový rozdíl mezi partnery není zdaleka tak silným faktorem, jak se často předpokládá.
Ano, v některých studiích lze najít mírně vyšší rozvodovost u párů s velmi výrazným věkovým rozdílem. Rozdíly však nejsou tak dramatické, jak by odpovídalo rozšířeným představám.
Jinými slovy: neexistuje jednoduché pravidlo, podle kterého by vztah s desetiletým nebo patnáctiletým věkovým rozdílem musel skončit neúspěchem.
Kdyby tomu tak bylo, vědci by pozorovali výrazně vyšší rozvodovost těchto párů. Data však ukazují mnohem složitější obraz.
Starší muž a mladší žena: klasický model
Historicky byl nejběžnější model vztahu takový, v němž byl muž starší než žena. Částečně to souviselo s ekonomickými a společenskými podmínkami. Muži často vstupovali do manželství až poté, co získali určité postavení nebo majetek.
Tento model zůstává běžný i dnes. Mnoho žen uvádí, že je přitahuje zkušenost, stabilita nebo sebejistota starších mužů. Muži naopak častěji deklarují zájem o mladší partnerky.
To ale neznamená, že by každý vztah s tímto uspořádáním automaticky fungoval lépe. Některé páry spojuje společný pohled na život, jiné pouze počáteční přitažlivost.
A právě zde se ukazuje, že kalendář není všechno.
Když je starší žena
Ještě zajímavější je reakce společnosti na opačnou situaci.
Zatímco starší muž s mladší partnerkou bývá vnímán téměř jako norma, starší žena s mladším mužem stále vyvolává více pozornosti. Často se objevují spekulace o motivech obou partnerů nebo pochybnosti o budoucnosti vztahu.
Přitom výzkumy nenacházejí přesvědčivé důkazy, že by tyto vztahy byly automaticky méně stabilní.
Možná je to tím, že společenské stereotypy se mění pomaleji než samotná realita. Dnešní ženy jsou ekonomicky nezávislejší než kdykoli v minulosti a partnerské vztahy se stále více zakládají na osobní kompatibilitě než na tradičních rolích.
Problém nebývá věk, ale životní etapa
Představme si dva páry.
V prvním je mužovi 35 a ženě 45 let.
Ve druhém je mužovi 25 a ženě 35 let.
V obou případech jde o desetiletý rozdíl. Přesto může být situace zcela odlišná.
Pětatřicetiletý muž a pětačtyřicetiletá žena už často mají vybudovanou kariéru, zkušenosti z předchozích vztahů a poměrně jasnou představu o budoucnosti. Naproti tomu pětadvacetiletý muž může teprve hledat svou životní cestu, zatímco jeho partnerka už řeší otázky rodičovství nebo dlouhodobého zajištění.
Právě rozdílné životní fáze bývají častěji zdrojem konfliktů než samotný počet let mezi partnery.
Jeden chce cestovat, druhý splácet hypotéku. Jeden touží po dítěti, druhý ještě neví, zda děti vůbec chce. Jeden buduje kariéru, druhý začíná přemýšlet o tom, jak bude vypadat jeho život za deset či dvacet let.
Takové rozdíly mohou vzniknout i mezi vrstevníky, ale u párů s větším věkovým odstupem bývají častější.
Co vztahům škodí mnohem více než věk
Když psychologové zkoumají příčiny rozpadu vztahů, opakovaně narážejí na podobné problémy.
Nejčastěji se objevují dlouhodobé konflikty, špatná komunikace, nevěra, finanční problémy, odlišná očekávání nebo postupné citové odcizení.
Samotný věkový rozdíl se mezi hlavními příčinami rozpadu vztahů objevuje překvapivě zřídka.
To samozřejmě neznamená, že věk nehraje žádnou roli. Může ovlivňovat zdravotní stav, energii, životní priority nebo plány do budoucna. Zdaleka však není tak důležitý, jak si často myslíme.
Proč nás věkový rozdíl tolik fascinuje?
Možná proto, že je na první pohled viditelný.
Když se vztah rozpadne kvůli nedostatku komunikace, nikdo to zvenčí nepozná. Když se však partneři liší o dvacet let, každý si toho všimne během několika sekund.
Lidé mají přirozenou tendenci hledat jednoduchá vysvětlení složitých jevů. Věkový rozdíl se nabízí jako snadný viník.
Jenže lidské vztahy jsou mnohem komplikovanější.
Tak přitahují se protiklady?
Odpověď zní: někdy ano.
Lidé často hledají partnera, který je v něčem doplňuje. Současně však výzkumy opakovaně ukazují, že dlouhodobě bývají stabilnější vztahy mezi lidmi, kteří sdílejí podobné hodnoty, cíle a očekávání.
Nejde tedy ani tak o věk, jako o kompatibilitu.
Možná proto některé páry s dvacetiletým věkovým rozdílem vydrží celý život, zatímco jiná manželství mezi vrstevníky skončí po několika letech.
A možná právě v tom spočívá nejdůležitější závěr. Když jde o lásku, kalendář bývá mnohem méně důležitý, než si většina lidí myslí.
Použité zdroje:
WILSON, Ben; SMALLWOOD, Steve. Age Differences at Marriage and Divorce. Population Trends. London: Office for National Statistics, 2008.
SCHWARTZ, Christine R.; MARE, Robert D. Trends in Educational Assortative Marriage. Demography, 2005, roč. 42, č. 4, s. 621–646.
ENGLAND, Paula; McCLINTOCK, Elizabeth Aura. The Gendered Double Standard of Aging in U.S. Marriage Markets. Population and Development Review, 2009, roč. 35, č. 4, s. 797–816.
